Červenec 2009

Kapitola 27 - Doslov

3. července 2009 v 22:00 | Svip and Jun Tao |  Tajemství černé perly (Inuyasha) - dokončený příběh
KAPITOLA 27 - DOSLOV!!!

Satsuki seděla před domem a pozorovala Inuyashu, jak si hraje s jejich tříletou dcerkou. Inuyasha si ji vzal na ramena a vydal se ke své ženě. Zamilovaně ji políbil.
"Jak ti je, lásko, už lépe? To mimčo ti dává víc zabrat než to, které mám na krku." Usmál se. Satsuki ho podrbala za oušky.
"Jen jestli je jen jedno. Mám pocit, že tam mám snad celou vesnici."
"Možná budou dvě, taky jsem se snažil," šeptl jí do ucha. Pak si sundal dcerku z ramen a roztočil se s ní. Políbil ji na čelo. "Copak špuntíku?"
"Tatí, tatí, támhle něčo je!" ukázala na kraj lesa. Satsuki tam pohlédla.
"Co tam vidíš, Sango? Já nic nevidím."
"Ani já ne. No jo, naše holčička má sokolí zrak. Tak pojď, podíváme se tam společně." Vzal ji za ručičku, Satsuki za druhou a společně se šli podívat na kraj lesa. Sango na ně pohlédla.
"Mamí, tatí, čo je to?" ukázala na malé štěňátko. Inuyasha naklonil hlavu na stranu a pozvedl obočí. Satsuki pohlédla na Inuyashu.
"Tak, hlavní štěně, povídej, co to je?!"
"Vůbec netuším, co by to mohlo být...že by...štěně?" ,To bude Sesshyho dítě,' ušklíbl se.
"Jé! Tatí, tatíňku, še ši ho můšu něchať?!" Inuyasha se zmateně podíval na Satsuki a pokrčil rameny.
"Mně to je jedno. Ať rozhodne maminka." Satsuki se zaraženě dívala na štěně.
"Poslyš, Inuyasho, ono se ti docela podobá…"
"C-cože?!" vyhrkl naštvaně, "Tak to ne, to s námi nebude!" Satsuki se sladce usmála na Sango.
"Jistěže si ho můžeš nechat, zlatíčko." Podrbala ji mezi oušky.
"Děkuju!" vyhrkla Sango a skočila jí do náruče. Polodémon jen něco zavrčel. ,Chce mě utýrat?' Naklonil se ke své lásce. "Lásko? Co když ale někomu patří? Nemůžeme si ho jen tak vzít, jakoby se nechumelilo."
"Ale, ale, pejsek žárlí!" zasmála se Satsuki.
"Nežárlím! Co když to je Sesshyho potomek!" Nevinně se usmál. Satsuki sebou trhla. Pořád se ještě nevzpamatovala z toho jejich úletu. Inuyasha si toho všiml. "Stalo se něco? Řekl jsem něco špatně?"
"Ne, to nic," usmála se.
"Jsi si jistá? Celá se klepeš a třeštíš oči, jsi si jistá, že jsi v pořádku?" Nestačila odpovědět, protože k nim přilítla Sango se štěnětem v náruči a smála se.
"Tatí, je to kluk aněbo holka?" Její otec totálně zrudl.
"Jak to mám vědět? Zeptej se maminky." Děvčátko se obrátilo na svou maminku.
"Mamí?"
"Zlatíčko, to tatínek je expert. On ti to jistě rád řekne, já zatím půjdu připravit oběd."
"Ty jedna...večer Tomu neunikneš!" zavrčel tak, aby to slyšela jen tak dotyčná. Sedl si do tureckého sedu, vzal si svou dcerušku do náruče a pokusil se ji odvést od myšlenky pohlaví štěněte. Satsuki na něj vyplázla jazyk.
"A tatí? Šemu maminka něunikne?" zeptala se s úsměvem jeho bystrá dceruška, která díky svým psím ouškům měla lepší sluch než její otec. Na to Inuyasha zakňučel.
"Víš co, zvědavko? Nemám mozek na tolik odpovědí najednou, vyber si jednu a na zbytek odpoví tvoje chytrá maminka, ano?" Políbil ji na čelo.
"Ně!" zakroutila hlavou dívenka.
"Proč?"
"Plotoše ťy jši chytšejší!"
"Tak a teď jsi maminku urazila!"
"Něně!" usmála se na něj jako andílek, "To šíkala mamiňka šama, še jši chytšejší, ale še byš měl poušívať těň možek, čo máš v hlavě a ně těň ďole! Já mám ťaky dva možky?"
"Ne, zlatíčko, ty nemáš dva mozky, ale myslím, že budeš mít sourozence. Chceš brášku, sestřičku nebo oba?" usmál se na ni, "A do toho může mít každý štěňátko nebo koťátko, protože se o to maminka jistě velmi ráda postará." Hned si všiml Sanginýho radostného výrazu a nadšeného pištění.
"Já ci dvě sestšišky a tši blatšíšky!"
"Máš je mít! Slyšíš, maminko? Dneska se zapracuje na sourozencích pro Sango!" Satsuki vyšla z domu a utřela si ruce do zástěry.
"Co jsi říkal?" Inuyasha se zvedl, přišel k ní a pohladil ji po břiše.
"Připrav se, že až se zbavíš této zátěže, přijde další! Sango chce dvě sestřičky a tři brášky." Mrkl na ni. Jeho žena zalapala po dechu.
"Ty se mě chceš zbavit, že jo?"
"Kdepak! To Sango si chce s někým hrát, musíš jí to dopřát." Něžně ji políbil na čelo. Jeho milovaná se na něj sladce usmála.
"Měla by si s kým hrát, kdyby ses nerozhádal s Mirokem. Nemůžu za to, že jsi tak žárlivý a nesnesl jsi, že jsem dostala polibek na tvář." Inuyasha zakňučel.
"Ale ty ho neznáš tak dobře jako já. On je schopný sbalit jakoukoli ženu, ať je vdaná nebo svobodná. A na překrásné ženy letí nejvíc." Nafoukl tváře a založil ruce na hrudi.
"A ty si myslíš, že bych se mu nebránila?" zeptala se smutně.
"Tohle nekomentuju," uzavřel to a vzal si Sango do náruče. Pousmál se na ni. Satsuki se tedy otočila na patě a odešla někam do lesa. Na to si Inuyasha povzdechl.
"Zlatíčko, budeme hrát jednu hru, ano? Maminka se odešla schovat do lesa, tak ji najdeme. Chceš jít napřed nebo na mě počkáš? Ještě zavřu dům, aby nás nikdo nevykradl."
"Poškám!"
"Tak dobře." Inuyasha dal nedovařené jídlo stranou, aby nevyhořeli, zabezpečil dům a vydal se se Sango hledat Satsuki.
"Jé, Išigó!" zavolala Sango na svou kamarádku, dceru Miroka a velké Sango.
"Ahoj, jak se máte?" otázal se mnich v tmavě modrém kimonu. Postavil svou dcerku na zem a už se po nich jen zaprášilo.
"Ale jo, jde to, co vy?" odpověděl polodémon a sledoval, jak Sango ukazuje kamarádce nové štěně.
"Koukám, že máte nový přírůstek do rodiny," řekla Sango zamyšleně, "Ale nějak mě nenapadá…to's byl démon?" Inuyasha zavrčel.
"To jsme našli u lesa!" procedil skrz zaťaté zuby. Pak si odfrkl. "Kdybych byl démon, nic bych se Satsuki neměl. Nejsem blbec, abych ji pak zabil, jak to mají démoni ve zvyku."
"No když jsi démon, tak se moc neovládáš…" řekla Sango stále zamyšleně. "A kde vůbec je?"
"Před chvílí jsme se trochu rafli, takže ji se Sango hledáme. Myslíte, že byste mi ji mohli na chvíli pohlídat? Ona jak je maličká, tak ji musíme mít pořád na očích a nemám se Satsuki skoro žádné soukromí."
"Koho mám pohlídat?" Oči se mu rozzářily. Inuyasha zavrčel.
"Sango, byla bys tak hodná? Už jsi na něm vytrénovaná."
"Ale jistě. Miroku? Osuwari!" Miroku i Inuyasha se na ni podívali jako na idiota.
"Ne, já myslel tohle!" Polodémon mu vrazil pěstí do hlavy, takže mu vyrostla stejná boule, jakou měl kdysi Shippo. "Samozřejmě, že malou Sango. Ale byl bych raději, kdyby ji hlídala velká Sango, k tobě ji pouštět nechci!"
"Samozřejmě!" usmála se Sango, "Není problém."
"Díky. Sango!" zavolal Inuyasha na svou dcerku. Ta k němu přihopkala. Inuyasha ji vzal do náruče a políbil na čelo.
"Potřebuju něco zařídit, budeš si chvilku s Ichigo hrát a poslouchat tetu Sango, ano? Já se za chvilku vrátím."
"Jupíííííííííííííííí!" zajásala. "Ty jši těn nějlepší ťáta! Haf!" Inuyasha se usmál, postavil na zem a hned mu utekla.
"Díky moc, máte to u mě! Hned tu budu! Nebo...já si pro ni přijdu k vám, v lese vás asi moc nenajdu."
"Takže...když to máme u tebe, myslíš, že bych mohl…" začal Miroku.
"Dostat od Inuyashi přes tlamu? Ano, mohl. Že jo, Inuyasho?"
"Samozřejmě!" zazubil se polodémon. Mnich si povzdechl.
"To jsem na mysli neměl. Ne, chtěl jsem se zeptat, jestli bych mohl strávit noc s tvou překrásnou ženou!" Jak v Inuyashovi, tak v Sango se začala vařit krev.
"Ty úchyle! Ty perverzáku! To mi chceš říct, že ti nestačím? Obětovala jsem ti svůj život! Trpěla to, jak jsi každou ženu osahával! Že jsi v den naší svatby sahal na zadek Kagome! Ale tohle už je na mě moc!" vlepila mu takovou ránu, až odletěl pět metrů daleko. Inuyasha se díval, kde přistane.
"Sango, já tě lituju. Pokud by se cokoli dělo, řekni mi, rozbiju mu hubu a najdeme ti lepšího. Jinak moc díky, za hlídání." Mrkl na ni a odběhl do hlubin lesa.
…..................................................................................................................................................
Satsuki seděla na kraji jezírka a házela do něj kameny. Byla natolik zamyšlená, že si příchodu někoho druhého všimla, až když byl kousek od ní. Přimhouřila oči, ale neotáčela se. Jen do jezírka hodila další kámen.
"Smrtelnice," ozvalo se posměšně, "a jaká krásná. Je z ní cítit zloba," pokračoval hlas. Ten hlas se krutě zasmál. Satsuki pohodila hlavou. Vstala a pohlédla do očí démonovi. Měl lidskou podobu, černé vlasy, stažené do culíku. Čelenku a oděv z hnědé kožešiny. Vypadal skoro jako Kouga, ale nebyl to on. Měl skoro čtyři metry a temně rudé oči. Hned po Satsuki hmátl obrovským pařátem, který připomínal sokolí dráp. Dívka uskočila. Udělala přemet a ladně dopadla na nohy.
"Co chceš, démone?!"
"Ženu, jakou jsi ty. A možná mi neposloužíš jako potrava, což jsem původně myslel. Nosíš dítě...čí je?!" vypálil prudce. Satsuki se vyděsila, ale nedala to na sobě znát.
"Mého manžela! A nedělej si iluze, je mnohem silnější, než ty!"
"Jo tááák! A bude tak stejně silný, když to ty ani prcek nepřežijete?!" krutě se zasmál.
"Myslíš, že mě můžeš zabít?" zeptala se pohrdavě, "Vždyť to nedokázal ani Naraku!"
"Kdo je Naraku?!" zeptal se zmateně.
"Naraku je mrtvola!" Sepla ruce a začala něco mumlat. Nestihla domumlat, protože ji démon srazil k zemi. Vykřikla a chytila se za rameno. Měla ho pošramocené. Démon se jen zasmál.
"Neměla sis se mnou zahrávat, holčičko! Kdybys neměla kecy, mohl jsem tě jen zbavit dítěte a udělat si s tebou svoje, ale takhle se tvůj mužíček musí spokojit s jinou ŽIVOU ženou!" Rozmáchl se.
"To nechci a ani nebudu muset, protože TY mé ženě nezkřivíš už ani vlásek!" ozvalo se za ním. Na vysoké větvi stromu stál Inuyasha s Tessaigou připravenou k boji. "Otoč se, zbabělče!"
"Inuyasho, zmiz odsud!" zaječela Satsuki.
"Myslíš si, že tě nechám zabít?! Spadla jsi z višně?!" zakřičel a vrhl se na démona, který stihl nabrat na výšce. Měl teď přibližně deset metrů. Inuyasha mu skočil na hlavu a zacpal mu oči, aby ni neviděl, takže se démon začal kolem sebe bezmocně ohánět. Satsuki sledovala, jak mu Inuyasha usekl dráp - avšak bohužel tak nešikovně, že ji zasáhl do ruky. Vykřikla, protože ji to "přišpendlilo" k zemi. Inuyasha se na Satsuki vyděšeně podíval a chtěl k ní přiběhnout, jenže se otočil zády k démonovi a schytal to plnou parou do nechráněných zad.
"Inuyasho!" vykřikla dívka. Hned na to jí tělem zapulsovalo a ona začala ztrácet vědomí.
"S-Satsuki!" vyhrkl vyděšeně. Postavil se proti démonovi a vrhl se do boje s takovou vervou a vztekem, že začal vyhrávat. Jediná jeho slabinka byla stále záda. A když byl démon obrovský, neměl Inuyasha moc šancí uhýbat. Dostal to znovu drápem do zad a Inuyashovi vylétl meč zničení z ruky. Zaklel, ale nemohl pro ni - byl přimáčknutý k zemi. ,Ksakru! Ještě chvíli a...' nedomyslel to, protože se stalo, co nechtěl. Proměnil se v démona.
Satsuki zatím v bezvědomí sváděla boj s jedem, který jí z drápu pronikl do těla. Ta bolest, kterou cítila, byla ohromná a nedovolovala jí bojovat, ačkoliv se snažila. Čím dál víc si uvědomovala, že vidí bílé světlo, naopak čím dál víc toužila vrátit se zpátky. Démon pocítil Inuyashovu novější sílu. Cítil démona. Inuyasha rozsekl svým drápem jeho obrovský pařát a postavil se na nohy.
"Myslíš si, že mě přemůžeš?! Jsem silnější než ty! Chceš to vidět?!" Vyskočil do neuvěřitelné výšky a jediným seknutím rozsekl démona vejpůl. Ten se svalil na zem a zbyl po něm jen popel. Inuyasha se zlomyslně zasmál.
"To máš tak, když se povyšuješ nad ostatní, odporný červe!" zahřměl. Rozhlédl se kolem sebe a hned mu padla do oka Satsuki. Přišel k ní, připraven k útoku. Když však viděl její bolestný výraz ve tváři a ránu na paži, která silně krvácela, nechal ji. Přemohl svou démonskou krev a otočil se na svůj meč zapíchnutý do země. Dívka zalapala po dechu a otevřela oči.
"Inu...yasho..." zašeptala s bolestně zkřivenou tváří. Jak polodémon/démon uslyšel její sladký hlas, sebral všechnu svou sílu a popadl Tessaigu. Hned se proměnil zpět v polodémona a přiběhl k Satsuki.
"Lásko, slyšíš mě?"
"Slyším…" chytila ho za ruku. "Inu...potřebuji...pomoct!"
"Hned! Všechno bude dobré, hlavně se nevzdávej!" Vzal ji do náruče a rozeběhl se s ní k Mirokovi. Pak si to rozmyslel, protože nechtěl, aby je takhle viděla jejich dcerka, a změnil směr k domu svých rodičů.
"Já to chtěla...jen obvázat…" zamumlala. Inuyasha prudce zabrzdil. Položil ji do mechu a strhl si velký kus látky z kimona. Začal jí obvazovat ruku nad ránou, aby jed nepronikl dál a dalším kusem látky se pokoušel ránu vyčistit. Pak se znovu s ní rozeběhl k Izayo a Inu no Taishoovi. Satsuki si položila hlavu na jeho rameno. "Omlouvám se," začala, "je to jen moje chyba. Kdybych nebyla tak pitomá…" chvíli dýchala, "tak pitomá a...tvrdohlavá...a urážlivá...nestalo by se to."
"Lásko, to teď neřeš! Mrzí mě, že jsem se s tebou pohádal a přišel pozdě," řekl tiše. Konečně dorazil k onomu domu, na jehož verandě seděl Inu no Taisho se svým starším synem Sesshoumarem a ženou Izayo, která měla v náruči malou holčičku se stříbrnými vlásky, jantarovýma očima a stejnými oušky, jaká měl Inuyasha.
"Inuyasho, Satsuki, to je ale návštěva!" zavolal na ně Inu no Taisho vesele. Sesshoumaru se nenápadně posunul za Izayo, aby nebyl vidět. Izayo se prudce zvedla.
"Inuyasho, co se vám stalo?!" ptala se vyděšeně a přiběhla k nim.
"Satsuki...jed...ošetřit...prosím..." vydal ze sebe, když se vydýchával. Sesshoumaru se zvedl a tasil Tenseigu. Jako jediný totiž viděl "mrtvé stvůry", které se draly k jejímu tělu. Jako jediný věděl, že dívka právě podlehla jedu. Inuyasha Satsuki opatrně položil do mechu a nechal vše na Sesshym. Jeho maminka zatím doběhla do domu pro nějaké masti. Sesshoumaru stvůry zničil a uzdravil ji. Při tom si brblal něco jako "Na tohle jsem dobrý, jinak se mnou nemluví…" ale moc rozumět mu nebylo.
"D-díky," zašeptal Inuyasha. Sykl, když nahmatal hlubokou ránu na zádech. Začal se mu rozmazávat pohled, ale nedal to na sobě znát. Posadil se vedle Satsukininy hlavy a oddechoval. Sesshoumaru znechuceně odvrátil hlavu.
"Pach tvé krve by omráčil každého!" Inuyasha by něco odsekl, ale už na to neměl sílu. Sesunul se vedle Satsuki. Sesshoumaru s povzdychem ošetřil i jeho. Pak se zvedl a protáhl se. Ihned mu někdo skočil na záda. Natáhl ruce a přehodil si onoho malého caparta do náruče - byl to jeho syn. Taková jeho malá kopie. Stejný obličej, stejné oči, srpek, i pruhy…
"Tatí? Ťo je štlýšek?" zeptal se zvědavě.
"Shine! Kolikrát jsem ti říkal, abys mi neskákal po zádech!" zaúpěl Sesshoumaru, "Ano, je to strýček Inuyasha a jeho žena Satsuki." Izayo přiběhla s mastičkami a obvazy. Pustila se do ošetřování ran Inuyashových i Satsukininých. Satsuki se posadila a pohlédla na Inuyashu.
"Bude v pořádku?"
"Samozřejmě, zlatíčko. Teď si ale musíš odpočinout. Sesshy, odvedeš prosím Satsuki do volného pokoje?"
"Jistě." Sesshoumaru ji vzal do náruče a odnesl ji. Izayo dala na starost Shina a její dceru Mitsuki Inu no Taishoovi, dokud se nepostarala o svého syna. Ten se po chvíli probral.
"Satsuki, kde je…Satsuki?" ptal se.
"Uklidni se, za chvilku ji uvidíš," utěšovala ho Izayo.
"Je v pořádku?"
"Ano je...a ty taky budeš." Políbila ho na čelo, vyměnila si s Inu no Taishem děti, aby mohl její manžel odnést Inuyashu do pokoje k Satsuki. Ta ležela na posteli a zrovna se bavila se Sesshym, sedícím na parapetu, když tam vešli ostatní. Inuyasha pro změnu usnul, takže nemohl vrčet na Sesshyho. Byl tedy položen na postel vedle své milované. Satsuki mu položila ruku na hruď a přitulila se k němu. Zavřela oči. Izayo všechny vyšoupla z pokoje, aby mohli být ti dva spolu. Satsuki si ze spánku položila hlavu na Inuyashovu ruku. Těma druhýma se chytili, propletli si prsty a šťastně spali.

THE END
(pro ty nechápavé: to znamená KONEC)

Kapitola 26 - Spojení životů

3. července 2009 v 16:00 | Svip and Jun Tao |  Tajemství černé perly (Inuyasha) - dokončený příběh
Kapitola 26 - Spojení životů

"Myslím, že ti neuteču." Pohladila ho po tváři. "Ale potřetí už to ode mě nečekej, ano?" špitla Satsuki Inuyashovi do ouška, foukla mu do něj a nakonec ho jemně kousla.
"Neboj se! Tady máš ale jistotu, že se ti svatební noc bude líbit. Že mě neopustíš kvůli tomuhle, že ne?" zeptal se smutně se štěněčíma očkama.
"Jak bych mohla?" přemýšlela, jestli to má říct, nebo ne.
"No já nevím. Pokud ti připadají mí příbuzní lepší než já, nedržím tě, ale prosím nechtěj to až po svatbě," zaprosil.
"Pokud tě to uklidní, s tvým otcem jsem nic neměla a Sesshoumaru se ti nevyrovná." cvrnkla mu do nosu.
"Ehm," zčervenal.
"Copak?" provokovala.
"To jsi říkat nemusela," zašeptal.
"Omlouvám se." Maličko se stáhla.
"Za co? Mně to sice lichotí, ale červenou chci mít jen barvu kimona." Zasmál se a jemně ji pohladil po čele. "Tak co, vrátíme se?" Přikývla a přitulila se k němu.
"Ale až za chvilku, ano? Ještě chvíli chci být tady s tebou…"
"Budeme spolu do konce života," zašeptal roztouženě, "Pokud tedy chceš," dodal.
"Jistěže chci, štěňátko…" vjela mu rukama do vlasů, přitiskla se k němu a vášnivě ho políbila.
"Nesmíš mě takhle svádět!" zakňučel tiše a přejel jí prstem po tváři.
"Já tě přece nesvádím. Já už tě svedla."
"To je pravda." Postavil se na nohy a bleskově se oblékl. Potom co nejpomaleji oblékl svou milovanou a zlíbal jí několikrát celé tělo. Dívka prosila, kňučela a sténala, avšak stejně ji s potěšením neskutečně týral.
"Copak, copak?" zeptal se přerývavě. Musel už ji obléknout celou, jinak by se neudržel.
"Tohle ti oplatím! Někdy. Časem." padla mu do náruče a políbila ho. Potom zamumlala nějaké zaklínadlo, hodila si ho na záda a vyšla z chatky. Polodémon jen překvapeně koukal.
"Co to děláš?"
"Unáším tě!" a rozběhla se s ním do vesnice. Těsně před ní však zastavila a propustila Inuyashu ze zajetí kouzla. Inuyasha se usmál.
"Díky, chytala mě křeč."
"Za pusu!" našpulila rty.
"Ty jsi ale vychytralá, mrško! No pojď sem!" Chytl ji za boky, přitáhl k sobě a vtiskl ten nejzamilovanější polibek plný něhy, jaký ještě nikdy od nikoho nedostala. Satsuki se od něj jako omráčená odtrhla.
"Tak za tohle ti splním jedno přání."
"Jaký?" zeptal se překvapeně.
"Jakýkoliv." Polodémon se tedy zamyslel.
"Tak...moje kouzelná vílo, nechám si to na jindy." Vzal ji do náruče a odnesl do vesnice. Tam už byli Inu no Taisho, jeho žena i starší syn a čekali na ně.
"Juj, co se tu děje?" vypískla Satsuki udiveně.
"To by mě taky zajímalo." Inuyasha udiveně pozvedl obočí. Jeho maminka mrkla na manžela.
"Můžeš jim to říct ty?" Inu no Taisho ji objal kolem pasu.
"To potěšení nechám na tobě. Vidím, jak se na to celá třeseš!"
"Nene!" bránila se. Jelikož se nemohli dohodnout, vyhrkl to Sesshoumaru.
"Budete se brát!" oznámil jim, "A jestli se nechcete, je to vaše mínus."
"To my ale víme, akorát co se tu děje?" zeptal se polodémonek překvapeně. Starší bratr rozhodil rukama.
"Potěš koště, Inuyasho! Vždyť ty jsi zabedněnější než Naraku!"
"C-cože? Lásko, vysvětlíš mi to prosím?" zeptal se svého děvčete zmateně.
"Jak to tak vypadá...přichystali nám svatbu!" špitla dojatě.
"Aha! Mně to došlo!" rozsvítilo se mu, "A-ale...proč teď? Ne, že by mi to vadilo, ale že nám čtou myšlenky." Psí generál pohlédl na svou ženu.
"Protože prostě proto!" ukončil nějaké debaty, "A mazejte se převléknout!"
"A do čeho? Nemáme nic slavnostního. Tedy já ne," namítl jeho nejmladší synek.
"Pro mě za mě si třeba jen vyměňte šaty!" zabručel Sesshoumaru, "Jako že ty, bratříčku, půjdeš v Satsukině kimonu a tvá roztomilá ženuška půjde v tom tvém!" Inuyasha zavrčel.
"Hele, ještě jsem ti neodpustil, že's moji dívku svedl, tak se kroť!" Satsuki se maličko stáhla. ,Předtím říkal, ať na to zapomenu, ale jak je vidět, neodpustil mi. Mám mu znovu ublížit tím, že si ho vezmu?" Polodémon si všiml, že se Satsuki mírně klepe.
"Děje se něco, lásko?" otázal se nešťastně.
"Víš jistě, že si mě chceš vzít, když jsi mi to ještě neodpustil?" To ho vyvedlo z míry.
"C-co? Co to plácáš za nesmysly? Jistě, že si tě chci vzít. Není ti přece co odpouštět." Sesshoumaru se naklonil k matce.
"Neříkal náhodou něco o tom, že neodpustil?"
"Pane Buddho, lidi! Neodpustil jsem Sesshymu, protože tě svedl, ale odpustil jsem tobě, protože jsi za nic nemohla, stačí? Nebo ještě třeba arabsky?" Satsuki si kecla na zem, objala si kolena a začala se pohupovat dopředu a dozadu. Inuyasha se plácl do čela.
"Až se to tu uklidní, zavolejte mě!" zabručel a odběhl do domu. Satsuki se za ním rozběhla.
"Inuyasho, počkej!" Chytila se ho za kimono. "Musím se tě na něco zeptat."
"Co?" zeptal se tiše. Satsuki mu pohlédla do očí, pak si klekla a chytila ho za ruku.
"Inuyasho, jsem jen obyčejná praštěná smrtelnice, která ti moc a moc ublížila. Avšak nadevše tě miluji a bez tebe už nechci žít, proto se tě ptám, vezmeš si mě za ženu?" Dotyčnému divně poskakovalo obočí.
"Neměl jsem se tě ptát já?" otázal se. Klekl si k ní a políbil ji na rty.
"Co na tom záleží?" odpověděla dívka otázkou.
"Záleží. Teď je mi trapně," zčervenal.
"Jůůůůů, vypadáš roztomile!" vyhrkla Satsuki okouzleně.
"Já?" zeptal se překvapeně a začervenal se ještě víc.
"Zajisté." Satsuki se na něj co nejkouzelněji usmála. To ho zcela očarovalo. Postavil se, vytáhl ji na nohy a jemně ji objal kolem pasu. Když ji zvedl do vzduchu a roztočil se s ní, byl tím nejšťastnějším polodémonem pod Sluncem. Stejně tak dívka. Políbila ho mezi ouška, která neskonale milovala.
"Já chci taky takové uši!"
"Pročpak? Nestačí ti ty moje?"
"Ale ty jsou tvoje."
"No vždyť!"
"To je jedno." Satsuki seskočila z jeho sevření.
"Počkej! Kam jdeš?" zeptal se smutně.
"Na zem." Políbila ho. "A teď ti uteču!" zazubila se.
"Ne!" Bylo pozdě. Satsuki se se smíchem rozeběhla pryč. Usmál se, nechal jí náskok a rozeběhl se za ní. Satsuki narazila na Sango.
"Tak tady jsi!" zazubila se na ni démonobijka, "Všichni už na vás dva čekáme."
"Na nás?"
"No ano. Vezmete se, ať chcete nebo ne." Dívka otevřela pusu. "Ty ho snad nechceš?" Sango povytáhla obočí.
"A-ale...jistěže chci, já jen…" To už je dohnal i Inuyasha. Chytl jemně svou lásku kolem pasu.
"Ahoj Sango, co tu řešíte?"
"Inuyasho, taky ses konečně objevil. Miroku už na tebe čeká ve tvé ložnici, tak za ním běž a já si beru na starost Satsuki. A neprotestuj, nemáš na výběr!" zazubila se Sango.
"A...co se děje?"
"Dělej, máme málo času!" Polodémon se na nic už neptal, políbil svou dívku a rozeběhl se do domu. Satsuki tedy pohlédla na Sango.
"A co teď?"
"Teď tě jdeme obléknout!" vzala ji za ruku a táhla ji do svého pokoje, kde už čekala Izayo a plno dalších služebných.
"Á, tady je moje růžička! No pojď, postav se na tu stoličku, jdeme si tě obléct, ať se Inuyashovi líbíš. Ale jemu se budeš líbit ve všem." Usmála se princezna. Satsuki zčervenala.
"Začínám nenávidět červenou!" zamumlala.
"Pročpak? Sluší ti to."
"Právě proto!" kníkla, "Všichni chcete, abych byla červená. To se můžu rovnou vdávat v červeném kimonu!" zažertovala.
"No to je nápad! Už vím, co tomu chybí. Červená. Červené stužky na šaty nebo do vlasů vy byly dokonalé!" vyhrkla jedna ze služebných. Satsuki zakňučela. Jelikož nápadně napodobila Inuyashu, Sango se rozhlédla kolem sebe, připravena ho odvést. Nikde však nebyl. Měl moc práce s trháním obleku. Vůbec se mu nelíbilo, jak ho to škrtilo a Miroku se tomu ještě smál, když koukal na svůj oblek jako na Naraka.
"No tak, Inuyasho!" smál se mnich, "Vždyť to je jenom hadr sešívaný."
"No a? Nelíbí se mi to. Je to jak na pohřeb. Satsuki se mě lekne."
"Ne, lekne se, když tam nepřijdeš." Inuyasha si uvědomil, že má vlastně jeho nejlepší přítel pravdu, a přestal se vzpírat.
......................................................................................................................................................
Inuyasha vyšel před dům. Zrovna vyšla Izayo, tak k němu přišla a usmála se na něj.
"Synku můj, lépe už sis vybrat snad nemohl," ujistila ho.
"Já vím." Chvíli bylo ticho. "Mami?"
"Ano?" otázala se. Inuyasha zašmátral v kapse u obleku a vytáhl klenot čtyř duší.
"Patří ti. Buď znovu živá, buď s otcem," zaprosil. Princezna třikrát mrkla a vzala si od syna zářící kuličku.
"Inuyasho…ty skutečně máš ten mocný drahokam?" Inuyasha jen kývl.
"Tak do toho! Přej si být živá! Máš jen pár dní," pobídl ji s úsměvem. Izayo svého synka políbila na čelo a poodstoupila si. Inuyasha se jen díval, jak kříží ruce na prsou s drahokamem a růžové světlo ji zcela pohlcuje.
…………………………………………………………………………………………………..
Satsuki na svůj odraz vyplázla jazyk.
"Vypadám divně," zašklebila se.
"Kdepak, vypadáš kouzelně," ujistila ji Izayo, která se už vrátila - znovu živá - a usmála se. Podívala se na Sango a požádala ji pohledem o pomoc.
"Už pojď, Satsuki. Máš na cestu minutu."
"Co? Proč jste mi neřekly dřív?" kníkla.
"Stejně přijde Inuyasha později než ty. Znám ho." Princezna na ni mrkla, přehodila jí přes obličej jemňoučký závoj a vložila do ruky květinu z bílých růží.
"Holčičko, hrozně moc ti to sluší," vydechla. Satsuki si povzdychla.
"Ještě jednou mi to někdo řekne a půjdu se zakopat."
"Kdepak! To ti nedovolím!" vyhrkla Izayo. Chytla ji za ramena a vedla před sebou. Satsuki si položila ruku na břicho a šla. Inuyasha už tam dávno byl. Nervózně přešlapoval na místě a už ztrácel naději, že se jeho milovaná objeví.
"Ta už asi nepřijde," povzdechl si. Miroku ho poplácal po rameni.
"Jsi si tím tak jistý? Podívej, tvoje růže jde!" Satsuki šla jen pomalu, pomaličku. Každým krokem zvažovala, zda udělala dobře. Věděla, že mu tím zkazí život. Jejímu milovanému se rozzářily oči. Chtěl za ní jít, ale Miroku ho zastavil.
"Přivedu ti ji!" Usmál se na něj, mrkl a šel za Satsuki. Nabídl jí rámě. Satsuki na něj nejistě pohlédla.
"Myslíš, že mám? Zkazím mu tím život!" sykla tichounce, že ji Inuyasha neslyšel.
"Co blázníš? Víš, jak je šťastný, když je s tebou? Podívej se na něj, září jako maličké dítě, co dostalo svou milovanou hračku. Znám Inuyashu dost dlouho, ale nikdy nebyl takto šťastný a zamilovaný, jako je teď, když jsi s ním. Prosím, zůstaň s ním s tím, že ho miluješ a ne s tím, že mu kazíš život, není to pravda." Satsuki chtěla něco odpovědět, ale nenapadlo ji co. Sotva znatelně přikývla. Mnich se usmál a dovedl ji k Inuyashovi.
"Inuyasho, tady máš svou lásku. Buď k ní milý, dávám ti ji nerad, nechal bych si ji!" Mrkl na něj. Satsuki na něj vyděšeně pohlédla.
"C-co?"
"Hej! Měl jsi mi ji jen dovést a ne se do ní zamilovat!" Inuyasha jakoby žárlivě zavrčel, tak se Miroku vzdal Satsukininy ruky. Tu přijal její pravý milenec. Něžně jí pohlédl do očí. Satsuki se nepatrně pousmála.
"Děje se něco, lásko? Jsi si jistá, že si mě chceš...vzít?" Chtěla odpovědět, ale přerušilo ji tlachání kněze. Asi po pěti minutách se podíval na Inuyashu.
"Táži se tě, Inuyasho, zda si bereš Satsuki za svou právoplatnou ženu a budeš ji milovat a ctít, v nemoci i ve zdraví, v chudobě i v bohatství, v dobrém i zlém, až dokud vás smrt nerozdělí?"
"Ano, beru." Otočil se na Satsuki. "Lásko moje, miluji tě z celého srdce a nikdy, nikdy bych tě neopustil ani se tě nevzdal. Pokud bych o tebe měl bojovat, vyhraju. Jsi pro mě vším," zašeptal.
"Tak tedy táži se tě, Satsuki, zda si bereš zde přítomného Inuyashu za svého právoplatného manžela a budeš ho milovat a ctít, v nemoci i ve zdraví, v chudobě i v bohatství, v dobrém i zlém, až dokud vás smrt nerozdělí?" Satsuki otevřela pusu, ale neodpověděla. V hlavě jí problesklo mnoho důvodů, proč by měla říct ne. Proč by ho měla zachránit. Začala nad nimi uvažovat. Polodémon to poznal. Když neodpověděla, smutně sklopil ouška.
"Satsuki?" začal pomalu, "ty mě...nechceš, viď?" Odvrátil pohled. Satsuki ho však neslyšela. Zamračila se a snažila se přerušit ten vnitřní hlas. Inuyasha to vzdal. Podíval se na Miroka. Ten se na něj soucitně díval. Tohle nechtěl zažít on sám a rozhodně by to nepřál Inuyashovi. Přišel ke knězi a řekl mu, ať udělá přestávku, ale hlavně ať není ticho.
"Ano, beru!" vyhrkla dívka. Všichni překvapeně vytřeštili oči. Nečekali, že po tak dlouhém přemýšlení řekne ano. Náhle ale posmutněli. Ten, kterému to řekla, už tam dávno nebyl. Vzdal to. Věděl, že ho Satsuki nechce, proto tam už nechtěl dál být. Satsuki to poznala. Mrzelo ji, že to vzdal.
"Jdu ho najít!" oznámila ostatním a rozběhla se přímo za nosem.
…………………………………………………………………………………………………...
Stříbrovlasý mladík seděl na kraji útesu a házel kameny do rozzuřeného moře. Měl chuť tam spadnout jako kámen, ale ještě si musel vše promyslet. Po tvářích mu stékaly slabé pramínky horkých slz, které nenáviděl. Teď mu ale byly jedno. Ztratil vše, co pro něj byl život a mrzelo ho to. ,Moc jsem na ni spěchal. Je to moje vina.' Jelikož byl zabraný do svých myšlenek, všiml si přítomnosti někoho dalšího, až když mu položil ruce na ramena. Silně sebou škubl a otočil se. Smutně se na tu postavu podíval.
"Omlouvám se." špitla dívka tiše, "Omlouvám se, že jsem tě nechala tak dlouho čekat, manžílku." Polodémon se zvedl, aby jí viděl do očí. Neodpověděl. Satsuki jen viděla jeho slzy pod ofinkou. Inuyasha odvrátil pohled a mlčel.
"Čekat? Jak to myslíš? Když jsi mě nechtěla, měla jsi mi to říct a ne u svatby mlčet. Myslel jsem, že mě máš ráda, ale pletl jsem se. Omlouvám se, neměl jsem na tebe tolik tlačit," šeptal zlomeně.
"A-ale...tak to není!" vyhrkla, "Najednou mě něco popadlo, něco, s čím jsem se musela poprat, ale povedlo se mi to. Avšak...mrzí mě to."
"Co tě mrzí? Udělala jsi dobře. Aspoň sis vybrala svobodný život místo života s hnusným polodémonem. Zkazil bych ti život."
"Ne. Tak to není! Jediný důvod, proč jsem váhala, byl ten, že jsem nechtěla zkazit život já tobě!" Inuyasha sklopil pohled.
"Ty mně? Víš, jak moc jsem s tebou šťastný? Když jsi souhlasila s tím, že budeme svoji, a když jsem zjistil, že čekáš naše dítě, byl jsem neskutečně šťastný. Moc tě miluju," šeptl.
"Chceš mě ještě?" otázala se tiše.
"To se ptáš ty mě? Já tě chci. Ne jako majetek, ale jako někoho, koho moc miluji. Ale ty mě nechceš," zakňučel. Satsuki si sundala řetízek, na němž byly jejich snubní prstýnky.
"V tom případě mi dovol, abych ti nasadila prstýnek a zpečetila tak naše manželství." Inuyasha pozvedl obočí.
"Co?"
"Já chci být tvou ženou, a pokud ty chceš být mým mužem, nic nám v tom nebrání, ne?" nejistě na něj pohlédla. Polodémon se na ni uslzeně podíval.
"Takže...ty chceš…?" Pousmál se. Dívka mu padla kolem krku a políbila ho. Inuyasha ji na chvíli od sebe odtáhl. Podíval se jí do očí a pousmál se. Satsuki mu nandala prstýnek.
"Tímto potvrzuji naše manželství."
"No počkejte, to nemůžete!" ozvalo se z lesa. Vyběhla celá vesnice a radostně je vítala. Satsuki se polekala a přitiskla se k Inuyashovi. Zabořila hlavu do jeho kimona.
"Copak, lásko moje?" zeptal se s úsměvem její milenec. Satsuki mu vtiskla do ruky druhý prstýnek. Polodémon jí druhý prstýnek jemně nasadil na levý prsteníček a usmál se na ni. Satsuki jen čekala, až ji políbí. Tajně doufala, že s ní uteče do té chatky, kde spolu dneska byli. Inuyasha se chystal Satsuki políbit, ale něčeho se lekl, skalka, na které stál, se pod ním podlomila a zřítil se dolů. Dívka vykřikla.
"Inuyasho!" vrhla se ke kraji. Hned si ale oddechla, protože ho za ruku držela Sango na Kiraře.
"Inuyasho, Inuyasho, měl bys lítat do oblak a ne do moře."
"Díky, Sango!" usmál se Inuyasha a nasedl za ní.
"Nemáš zač." Podívala se na něj. "Neměl bys svou ženu takhle děsit. Jistě už čeká na svatební noc a ty jí padáš ze skály."
"Myslíš, že to dělám schválně?" Pousmál se a cestou nahoru utrhl jednu překrásnou květinu, která ze skály rostla. Měla velký bílý květ a lístky do tvaru srdce. Seskočil z Kirary rovnou před Satsuki, klekl si před ni a podal jí květinu.
"Ještěže jsi v pořádku!" objala ho dívka.
"Neboj se o mě! Nikdy se mi nic nestane, slibuju. Když mi tedy slíbíš totéž!" Zvedl se a jemně ji chytl za ruce. Satsuki se zvedla také.
"Co máš v plánu teď?" usmála se. Polodémon přehodil závoj přes její obličej a vzal její tvář do dlaní. Vtiskl jí velice zamilovaný a něžný polibek.
"Unést tě! Ale až po oslavě. Co kdybychom se vrátili do vesnice, lásko má?"
"Ty jsi můj muž a pán," zazubila se na něj.
"To neznamená, že jsi moje věc." Podíval se na vesnici. "Kdo si dá dort?!" Všichni hned zajásali.
"Řekla bych, že všichni."
"Souhlasím." Inuyasha vzal svou manželku do náruče a nesl ji do vesnice. Satsuki se mu snažila vykroutit.
"Inuyasho, pusť mě!"
"Proč? Ženich má svou nevěstu přenést přes práh, a jelikož tu žádný není, budu tě nosit pořád." Vyplázl na ni jazyk.
"Ne! Inuyasho, já ti uteču!"
"Proč?" zeptal se vyděšeně.
"Neměl by ses spíš ptát kam?"
"Ne. Ptám se proč? Udělal jsem ti něco?"
"Nosíš mě."
"A to vadí?"
"Ano."
"Ach jo!" Inuyasha ji opatrně postavil na zem, ale stále ji objímal kolem pasu.
"Stále ses mě nezeptal, kam a s kým bych ti utekla."
"Ty bys nešla sama?! P-proč...s...s kým bys mě...opustila? Ty mě tedy skutečně nechceš?" zeptal se znovu smutně.
"Vzala bych tě za ruku," šeptla a pohlédla mu do očí, "pohlédla ti do očí," Přiložila své rty k jeho krku. "a odvedla bych tě do ložnice, kde bychom měli klid. A možná bych tě tam i dovolila nosit mě."
"To je skvělý nápad, ale nejdříve si dáš dortík. A dvojnásobně, protože musíš nakrmit ještě našeho maličkého nebo maličkou." Jemně ji pohladil po bříšku. Satsuki mu narvala pořádný kus do pusy.
"Ale ty trojnásobně, protože musíš nabrat sílu."
"A proč? Já jsem snad silný dost, ne?"
"No to sice ano, ale…" Satsuki se tajemně usmála.
"Ale?" otázal se se zájmem.
"Ale...uvidíme," zasmála se.
"Hej!" Vzal ji kolem pasu a roztočil se s ní. Políbila ho mezi ouška. Inuyasha s nimi zakmital.
"Že sis mě vzala jenom kvůli uším?" Satsuki se rozzářily oči a usmála se. Polodémon smutně sklopil ouška.
"Kdepak." Satsuki mu vlepila pusu.
"Tak...proč na ně tolik letíš?"
"Protože jsou rozkošná!"
"Aha." Polodémon si posadil svou lásku do klína a začal ji krmit. Satsuki se nevzpírala. Rozhodla se mu udělat radost. Skutečně ho to potěšilo. Jemně ji políbil na čelo. Když do ní nacpal snad polovinu dortu, ona do něj asi dva kousky, zarazila ho.
"Už dost, prosím!" kníkla.
"Pročpak?" zakňučel, "Já nechci, abys mi vyhladověla. Odteď se o tebe budu starat ještě víc."
"Ale já už nemůžu!"
"Tak dobře. Zase abys mi nepraskla." Pohladil ji po bříšku a usmál se na ni.
"Uf! A už je ze mě koule!" zasmála se.
"To je. Máš tady totiž naše maličké."
"Jsem moc ráda. Myslíš, že bude mít tvoje ouška?"
"Jen to ne! Pak budeš mít jeho raději než mě!" vyděsil se.
"Kdepak. Oba stejně. Jeho pro jeho ouška a tebe...hm..." předstírala, že přemýšlí.
"Mě pro co?" zeptal se tiše. Pohlédla mu do očí.
"Tebe pro to, jaký jsi…" Začala ho líbat.
"Počkej, to mě zajímá!" Mírně se odtáhl, "Jaký jsem?"
"Sladký, roztomilý, potrhlý...a poblázněný!"
"To je pravda. Tebou jsem poblázněný, lásko moje kulaťoučká." Vzal ji do náruče a potichu se s ní vytratil do ložnice. Satsuki se usmála a zamilovaně se na něj podívala. Podle jeho očí poznala, že je šťastný. A ona byla šťastná také. Jemně ji položil do postele a lehl si vedle ní.
"Jsi hodně přecpaná?"
"Docela jo," Přitulila se k němu. "ale ještě mám na něco chuť."
"A na co?"
"Na tebe."
"Na mě, jo? Na mě, jo?" Přetočil ji pod sebe a zlechtal ji. Satsuki se rozesmála.
"I-i-inu!" smála se.
"Co-co-copak?" zakřenil se.
"Ne-ne-nelech-tej!"
"Proč ne? Já tě miluju!"
"Já tebe taky!"
"Ale já víc!" Po těchto slovech ji umlčel svými zamilovanými polibky. Začal z ní něžně stahovat svatební šaty.

Kapitola 25 - Přehvězdičkováno :-D

3. července 2009 v 10:00 | Svip and Jun Tao |  Tajemství černé perly (Inuyasha) - dokončený příběh
Kapitola 25 - Přehvězdičkováno :-D

Inuyasha otevřel oči a zase je zavřel. Byl unavený, ale chtěl za svou láskou. S námahou se tedy posadil a rozhlédl kolem sebe. Satsuki ho zaslechla, tak si setřela slzy a šla k němu.
"Měl bys odpočívat," řekla a sedla si k němu.
"Ale já tě chtěl vidět. Pojď ke mně!" zašeptal prosebně a naznačil jí, aby si lehla vedle něj.
"Počkej, převážu ti rány." Políbila ho na čelo a vytáhla mastičky. Inuyasha jí to ale nedovolil. Stáhl si ji na sebe.
"Prosím, lásko, já jsem v pořádku. Můžu se na něco zeptat?"
"Inu, nech mě ti to vyčistit!" vyhrkla prosebně, "Ale klidně se ptej."
"Proč ses chtěla zabít?" otázal se smutně a nejistě. Pohlédl jí do očí, ve kterých spatřil horké slané slzy. Posadil se a jemně jí prsty slzy setřel.
"Protože bez tebe už jsem nechtěla žít," odpověděla tiše.
"Omlouvám se, že jsem byl pryč a nic neřekl. Chvíli jsem jen chtěl být sám a přemýšlet, ale pak jsem našel Narakovu stopu a vydal jsem se po ní. Stejně jsem myslel, že jsem tobě i ostatním ukradený…"
"Ale tak to není! Nejsi mi ukradený!" vyhrkla. Začala mu převazovat rány, aby se alespoň trochu zaměstnala a nezačala brečet.
"Lásko, nech to! Vyměňovala jsi to před chvílí."
"T-to nevadí. Je to hluboké, musím ti to čistit častěji!" Polodémon si v duchu povzdechl.
"Podívej se na mě!" Jeho milovaná mu vyhověla.
"Neplakej prosím! Udělal jsem něco hodně špatného?" zakňučel zoufale.
"Ale já nepláču." Pohladila ho hřbetem ruky po tváři.
"Pláčeš! Máš mokré oči, tváře a cítím tvé slzy. Mám vyvinutý čich, nezapomeň! Proč mi lžeš?"
"Já jen...jsem strašně moc šťastná, že jsme spolu."
"Moc to tak nevypadá. Spíš to vypadá, jakobych tě týral."
"To není pravda!" vyhrkla, "Poslední týdny jsem necítila vůbec nic a najednou...všechno se mi vrací."
"Vrací? Jak to myslíš?" zeptal se zmateně a zastříhal oušky.
"Všechny pocity."
"Aha." Polodémon se postavil na nohy a usmál se na Satsuki. "Lásko moje, půjdeš se se mnou projít?"
"Inu, prosím, odpočívej! Nechci, aby se ti něco stalo!"
"Podceňuješ mě! Já se rychle hojím. Prosím, uděláš mi velkou radost," zaškemral a hodil na ni štěněčí kukuč.
"Ale jen na chvilku, ano?" souhlasila nejistě.
"Děkuju moc!" vyhrkl nadšeně, vzal ji kolem pasu a roztočil se s ní.
"Ale pak budeš odpočívat!" řekla přísně.
"Ano, slečno, rozkaz!" Zasalutoval a usmál se. Poté ji něžně chytl za ruku a ještě něžněji ji políbil. Satsuki se usmála a opatrně ho políbila. Vyšli ven, kde se k nim vrhli rozzuření býci (= psi) Inu no Taisho a Sesshoumaru. Satsuki odvrátila pohled.
"Inuyasho!" vykřikli oba. Inuyasha se zakřenil.
"Zdravím." Satsuki mlčela. Klopila pohled k zemi.
"Kdes byl?!" udeřil na něj jeho otec. Inuyasha vytáhl klenot světle fialové barvy.
"Copak to asi je?"
"To nevím," odpověděl Inu no Taisho. Satsuki pokrčila rameny.
"Je to to, co si myslím, že to je?" zeptal se jeho starší bratr.
"Pokud si myslíš, že to je Shikon no Tama, tak správně, bratříčku. Zabil jsem Naraka!"
"Jak se ti to povedlo?" vyhrkl Sesshoumaru.
"Prostě jsem ho dva dny hledal, stopoval, bojoval s ním, cestou jsem narazil ještě na toho odporného vlka Kougu, vzal mu jeho dva střípky a nejhorší bylo asi najít ty zbývající čtyři, které neměl ani Naraku."
"A ty byly kde?" zeptala se Satsuki. Sesshoumaru sebou trhl, když zaregistroval její přítomnost.
"No...jeden měla Kikyo, další jeden vůdce žabích démonů na západě pobřeží, ten třetí byl hluboko pod zemí a pod vodou východního moře a na ten poslední si nepamatuju, to byl ale docela silný soupeř, protože když jsem s ním skončil, byl jsem asi hodinu, dvě v bezvědomí…" zamyslel se.
"Cos jí udělal?!" zavrčel vztekle Sesshoumaru, "Cos udělal Kikyo?!"
"Nic jsem jí neudělal. Ona Shikon nepotřebuje. Vůbec jsem jí neublížil, to bych nedokázal ji fyzicky napadnout. Nezapomeň, že já s ní taky něco měl!" dal zvlášť důraz na slovo taky. Satsuki to maličko zabolelo. Znovu si vzpomněla, jak mu ublížila.
"...Tak laskavě si nech svůj cholerismus a vyprsklé sliny na někoho jiného!"
"Nechte toho!" ozvala se Satsuki tiše. Když ji však neposlouchali a i nadále na sebe prskali, tiše a nenápadně se vytratila. Inuyasha si to hned uvědomil.
"Počkejte! Někdo mi chybí! Satsuki!" vyhrkl, nechal své příbuzné na sebe štěkat a rozeběhl se za svou ztracenou. Ta zatím došla až doprostřed lesa, kde byla stará chatrč. Vlezla do ní a sedla si ke stěně. Objala si kolena pažemi a znovu se rozplakala. Bylo jí ze sebe nanic. Nechápala, jak jí Inuyasha mohl odpustit.
"Satsuki! Kde jsi?! SATSUKI!!!!" zařval polodémon, až z lesa vylétlo hejno ptáků. Satsuki se zachvěla. Nebyla si jistá, ale měla pocit, jakoby z jeho hlasu zněla zlost. Žádná odpověď se mu však nedostala, tak mu nezbylo nic jiného, než si kleknout na všechny čtyři a vypátrat ji po čichu. Dívka si položila ruce na břicho a usmála se. Už jen ten pocit, že čeká Inuyashovo dítě, ji naplnil štěstím. Byla ráda, že ten úlet s jeho bratrem se stal až potom. Najednou se rozrazily dveře a někdo vešel do chatrče. Satsuki zvedla hlavu.
"Jak jsi mě tu objevil?"
"Zapomínáš, lásko, že jsem psí polodémon a mám vyvinutý čich. Obzvlášť na někoho, koho miluji a kdo mi zmizel." Inuyasha nasadil jemný úsměv, posadil se k ní a objal ji kolem ramen. "Proč jsi odešla?" Satsuki jeho ruku setřásla.
"Jak tohle můžeš vydržet? Jak můžeš dělat, jakoby se nic nestalo?" Inuyasha vytřeštil oči.
"A co se stalo? Co se děje? Děsíš mě!"
"Ublížila jsem ti tím nejhorším možným způsobem. Jak jsi mi mohl odpustit? Nezasloužím si tě, nezasloužím si nikoho! Nezasloužím si žít!" Nechápal, co "mektá". Zvedl se.
"Co se děje? Proč tohle říkáš? Cos mi udělala? Nic! Vždyť jsme jen šli ven, to je nějaký strašný přestupek? Tak co je?!"
"Podvedla jsem tě s tvým bratrem…" šeptla sotva slyšitelně. "A tys pak šel na Naraka sám. Vždyť tě mohl zabít!"
"Jo ty myslíš tohle…" docvaklo mu. Dřepl si před ni. "Lásko, když jsem šel na Naraka, tak jsem tam šel v domnění, že už se nevrátím. Za nic se neomlouvej, nic jsi hrozného neudělala." Satsuki na něj zírala jak na blbého psa.
"Pochopil's vůbec, co jsem se ti snažila říct?!"
"A pochopila jsi ty, co říkám já. Já chci, abys byla šťastná, proto ti nechávám volnou ruku. Pokud chceš být s někým jiným, nebudu tě držet. Já žiju jenom pro tebe a tvoje štěstí. Nechtěl jsem se vrátit z toho pronásledování, ale jelikož jsem dostal Shikon, chtěl jsem ho dát matce, ale nějak jsem se neudržel při vědomí."
"Inuyasho…" zašeptala. Objala ho tak pevně, že spadl na zem a ona na něj.
"Au!" zažertoval a zasmál se, "Nemusíš být tak hrr!"
"Omlouvám se, nechtěla jsem...já...nechtěla jsem ti ublížit. Promiň."
"Vždyť si dělám legraci. Myslíš, že mě to bolelo? Ty jsi moje malé trdlo, viď?" Usmál se na ni a políbil ji na čelo. Jemně ji objal a nepustil. Satsuki ho zamilovaně políbila.
"Jestli já jsem trdlo, tak co jsi potom ty?" pohladila ho po tváři.
"Trdelník." Oba se na sebe podívali a vyprskli smíchy. Satsuki si položila hlavu na jeho hruď.
"Za chvíli půjdeme. Budeš potřebovat nové obvazy!"
"Na co? Já už jsem zdravý, rychle se hojím."
"Máš smůlu. Radši tě budu obvazovat delší dobu, než aby se ti něco stalo."
"Ale...tak dobře, ukážu ti, že jsem zdravý." Opatrně ji posadil, zvedl se, sundal si obě košile a rozvázal obvazy. Měl pod nimi jen malé zahojené jizvičky, nic víc. "Už mi věříš?" Satsuki se nedokázala udržet. Vstala a opatrně mu každou jizvičku pokryla svými polibky. Polodémon se usmál, vzal její tvář do dlaní a zamilovaně ji políbil.
"Tak a teď jsem díky tobě nesmrtelný." Satsuki vyprskla smíchy.
"Jistě, jistě. A zajisté mi budeš tvrdit, že jsi nevyčerpatelný!"
"No to je přeci samozřejmost. Hned ti to předvedu!" Rozložil košile, na které ji opatrně položil. "Jak ti je? Nedělá ti naše škvrně potíže?"
"Ani v nejmenším." Usmála se.
"To je dobře." Přejel jí prsty po břiše. Opatrně jí zajel pod kimono a líbal ji po čele a krku. "Moc tě miluju, lásko moje. Tebe i naše maličké. Jsem rád, že tě mám a tím, co se stalo v minulosti, se už nezabývej, ano? Co bylo, bylo a teď už je jen budoucnost a my tři, ano?" Satsuki kývla hlavou, že rozumí, ačkoliv ho vůbec nevnímala. Jeho polibky ji rozpalovaly a nutily ji myslet jen na něj.
"Inuyasho!" vyhrkla roztřeseně. Přitáhla si ho za korále a zamilovaně ho políbila. "Už mě nikdy neopouštěj!"
"Ani nechci! To bych umřel steskem, kdybych tě opustil." Jemně a velice nenápadně jí rozvázal kimono. Následovaly tři hvězdičky.
…..................................................................................................................................................
Satsuki na Inuyashu nejistě pohlédla.
"Nejsi moc unavený?" optala se opatrně a pohladila ho po hrudi.
"Já? Ještě bych pokračoval, ale nechci tě unavit. Sice představa, že bych si tě nesl v náruči je nádherná, ale nevadí." Usmál se na ni a políbil ji na čelo. Opatrně je oba zabalil do jeho košile.
"Ha, ha, ha. Tady si někdo hraje na hrdinu." pohlédla mu do očí a přitiskla se k němu. Na jazyku ji pálila jedna jediná otázka, ale bála se zeptat.
"Lásko?" ozval se najednou tiše a s nejistotou v hlase. Satsuki na něj zamrkala. Maličko se odtáhla, aby mu mohla pohlédnout do očí.
"No já...chci se zeptat...jestli, no...chceš si mě ještě stále vzít?" vymáčkl se.
"Blázínku," špitla, "Co myslíš?"
"No já právě nevím. Nejsem si jistý, jestli stále chceš, proto jsem se tě zeptal. Lásko moje, vezmeš si mě za muže?"
"Miláčku...odpověď jsem ti dala ještě před tím, než ses zeptal. Myslíš si, že kdybych si tě nechtěla vzít, že bych s tebou něco měla?" stále se na něj laskavě usmívala.
"No...nevím. A tvá odpověď je?"
"Že ano." Inuyashovi se rozzářily oči, vzal ji kolem pasu a nehledě na to, že jsou oba nazí, se s ní zvedl a roztočil. Satsuki totálně zrudla.
"Inu, prosím, postav mě na zem!" po každém slově ho políbila na čelo, nos, rty.
"Pročpak? Já tě pustit nechci," zakňučel.
"Je mi trochu zima a točí se mi hlava," přiznala. Inuyasha se okamžitě zastavil a postavil ji na zem.
"Promiň! To jsem nechtěl!" Jemně ji zabalil do košile a posadil se. Stáhl si ji do klína a něžně jako dítě ji kolébal.
"Ale no tak, to je v pořádku, měl jsi radost." usmála se. Přejela mu prsty po hrudi a vášnivě ho políbila. Poznal to a přidal se k ní. Znovu se v něm začala vařit krev, ale nechtěl na ni spěchat - věděl, že je plachá a zranitelná...a vyčerpaná.
"Zkroť si hormony, štěně!" usmála se nevinně, "Jen si šetři síly na svatební noc, protože když nebude pořádná, uteču ti." vyplázla na něj jazyk. Polodémon vytřeštil oči.
"P-proč? Jak? S kým?"
"Protože proto. Bosky. S tvým otcem." Inuyashu jakoby udeřila do hlavy. V bezvědomí byl ještě dobrou hodinku. Satsuki ho po několika marných pokusech přestala oživovat. Stočila se do klubíčka a usnula mu na hrudi. Nevědomky však sjela rukama nevhodně, což Inuyashu probralo. Zmateně se rozhlédl kolem sebe a zčervenal, když skončil s prohlížením okolí. Satsuki zamlaskala a spala dál. Jen se na něj přetočila. Polodémon zaskučel něco o tom, že ho moc týrá, ale nemohl s tím nic dělat. Jeho skučení po chvíli dívku probudilo. Protřela si oči a zamrkala na něj.
"Co se děje?" zeptala se nechápavě.
"Svedla jsi mě!" zašeptal jen, než ji přetočil pod sebe a následovaly další tři vášnivé hvězdičky.

Konec teroru, začátek proučených prázdnin

1. července 2009 v 13:09 | Svip |  Já a zase já
Ano,ano,je to tu!Den,na nějž všichni čekali,včera konečně přišel!Skončil celoroční teror,zvaný škola a ode dneška jsou prázdniny!Dva měsíce volna!No není to ráj?Normálně by byl,ale letos ne...hold se to nějak nepovedlo a v srpnu mě čeká reparát z matiky,hach jo,já ho dělat nechci!No...to už je jedno,s tím nic nenadělám.Jen se budu muset celý prázdniny šrotit matiku,nemám ju ráda,nemám!!!
Tak se mějte,lidičky,v pátek odjíždím,ale 16.7. se zase vrátím.Do té doby sem přibude konec příběhu ;)