Listopad 2008

Inuyasha-Kapitola 38.

30. listopadu 2008 v 13:28 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
ano,já vím.jsem hrozná.když ale...já nevěděla,jak jinak bych to mohla udělat, abych pak mohla napsat to,co jsem měla v plánu již od začátku...tak prosím pište kritiku.btw pokud to někomu bude "trochu" připomínat Voldemortův útok na Lily Potterovou, trochu jsem se inspirovala...


Kapitola 38.
"Inuyasho…" ozvalo se vězením. Inuyasha zvedl hlavu. "Inuyasho…" ozval se znovu ten šepot. "Kdo je tam?" zavrčel polodémon a vstal. Ruku položil na Tessaigu, připraven ji v mžiku tasit. "Inuyasho…jak jsi mi to mohlo udělat?" "Kdo jsi?" "To jsem přece já…" před ním se objevil vír a z něho vystoupila… "Kagome?" Inuyasha nevěřil vlastním očím. Protřel si je. Pořád tam byla. "Ne, to není možné!" vyhrkl. Něco tady nesedělo. "Jak jsi mi to mohl udělat? Já ti věřila!" vyčítala mu Kagome. Inuyasha si ji pořádně prohlédl. Měla delší vlasy svázané do účesu, kterým nápadně připomínala Kikyo. I oblečena byla podobně. A přece to…byla Kagome. Nebo snad ne? Inuyasha se chytil za hlavu. "To není možné! Nejsi tu!" "Dala jsem ti dvě děti a tys mne podvedl! S ní! Se Sango! Proč? Co jsem ti udělala? Čím jsem si to zasloužila? Nemilovala jsem tě snad dost?" "Kagome, co to…" Inuyasha se zarazil. "Kikyo!" zavrčel vztekle. "Stále ji miluješ?" zeptala se ublíženě. "Dej mi pokoj, Kikyo!" "Jak jsi poznal, že jsem to já?" podivila se dívka. "Jednoduše. Dokážu rozlišit Kagominu vůni od tvého zápachu!" odfrkl si. Kikyo se naštvala. "Však on tě Naraku srovná! A zatím…" na tváři se jí rozhostil zlomyslný úšklebek. "Zatím já navštívím tvou drahou Kagome. Kdo ví, třeba budu mít štěstí a naleznu ji v objetí toho mnicha. Alespoň bych měla ušetřenou práci. Sbohem!" a zmizela. "NE!" Inuyasha padl na kolena a bušil pěstí do země. Sango se probrala. "Inuyasho? Děje se něco?" "Kikyo jde zabít Kagome!" "A-ale…Kagome je ve své době, ne?" "To je to,co nevím." "Zkus ještě jednou vyzkoušet Tessaigu. Třeba se to povede!" ani ho nemusela pobízet. Inuyasha zavřel oči a chvíli vyčkával. A pak:"KAZE NO KIZU!" zakřičel tak mocně, že se to ještě pět minut táhla po celém feudálním Japonsku. A co se nestalo. Stěny Narakova hradu to nevydržely. Inuyasha se zaradoval. "Povedlo se. Jdeme!" vyhodil si Sango na záda a rozběhl se pryč.

Kagome se protáhla. Miroku a Shippo se zrovna připravovali na cestu. "Šla bych s vámi, ale…" "Musíš tu s nimi zůstat. Neboj, pokusíme se je najít." "Jasně." Kagome ho pevně objala. Shippo se otočil a…"To snad není pravda!" vyhrkl šťastně. Kagome se od Miroka odtrhla a podívala se, kam Shippo ukazoval. Byli tam Sango a Inuyasha. Oba vyčerpaní a trochu pohublí, oblečení špinavé a potrhané, ale jinak jakž takž v pořádku. Kagome si přikryla pusu. "Je to..jsou to…" rozběhla se. "Inuyasho!" vykřikla a padla mu do náruče. Zamilovaně ho políbila. Inuyasha ji však od sebe odstrčil. Nešťastně se na ni podíval a šel do chatky. Kagome se za ním nechápavě dívala. "Stalo se něco?" zeptala se. Miroku jen pokrčil rameny. "Miroku?" zeptala se Sango nejistě. "Sango, nestalo se ti nic?" chytil ji za ruce a podíval se jí do očí. "Ne, jsem v pořádku. Snad. Co vy?" "Taky. Kde jsi byla? Hledali jsme tě snad všude, ale…" "Naraku nás s Inuyashou věznil. Zkoušeli jsme všechno, abychom se odtamtud dostali, ale nic. Dneska se tam zjevila Kikyo a provokovala Inuyashu. Řekla, že jde tebe s Kagome zabít a Inuyashu popadl takový vztek, že…nevím, najedou Tessaiga zapůsobila a my se odtamtud dostali." "To jsem rád. To jsem moc rád." Miroku ji opatrně objal. "Včera přišla Kagome spolu s…" Inuyasha vyšel z chatky. "Kagome?" zeptal se nechápavě. Kagome se na něj nejistě podívala. "Inuyasho, co se stalo? Proč jsi takový?" Inuyasha k ní přišel. "Ty děti…jsou naše?" "Jen Inuko. Akira je můj mladší bratr. Narodili se s Inukem ve stejný den. A včera mamka…včera mamku…" Kagome skryla tvář ve dlaních a rozplakala se. Inuyasha se vyděsil. Přiskočil k ní a objal ji. "Kagome, co se stalo?" zeptal se konejšivě. "Mamka,ona…ona i Ogano…oba jsou mrtví!" nešťastně se mu podívala do očí. Inuyasha na ni vytřeštil oči. "A-ale…jak…?" "Zabili je. Nevím kdo,ale už je mrtvý." "Kagome…moc mě to mrzí, lásko moje." Inuyasha ji políbil na čelo. Kagome se mu schoulila do náruče. "Inuyasho, už mě neopouštěj!" "Neopustím. Já tě neopustím." "Já tebe také ne." Inuyasha se smutně podíval do dáli.

Naraku procházel honosnými zahradami. Všude panovalo ticho. Necítil tu silnou démonickou auru, jakou cítil pokaždé, když se s NÍM setkal. 'Asi je pryč.' pomyslel si. Na jednu stranu ho to štvalo, protože ho chtěl vidět trpět, ale na druhou stranu…takhle to pro něj bude snadnější. A ON si bude vyčítat, že tu nebyl. Že JI nedokázal ochránit. Že JI ztratil. Sám pro sebe se pousmál. Těšil se, jaké to bude, až ho spatří. Jak bude vyděšená a bude se ho snažit odlákat od svých dětí. Ale o ty mu nešlo. Ne, jemu šlo jen a jen o NI. Udělala chybu, když ho odmítla. Nemuselo by se to nikdy stát, kdyby nebyla tak paličatá. Naraku otevřel dveře a vešel do panství. Nikde nikdo nebyl. Sice slyšel nějaký hluk, ale nikoho neviděl. Měl tedy cestu volnou. Vyšel po schodech a otevřel první dveře. Tam nebyla. No jistě. Zavřel oči a snažil se najít JI podle její aury. Bylo to těžké, ale nakonec…povedlo se. Otevřel oči, které se mu protočily, a vyšel z onoho pokoje. Tmavé vlnité vlasy mu volně spadaly po zádech. Našlapoval tiše po majestátním koberci z kožešin nejrůznější démonů. Naznačil rukou jakoby otáčení kliky…a ta se otočila. Vyplatilo se mu tedy trénovat. Takhle to bude mnohem snazší…
Vešel do pokoje a tam ji spatřil. Ležela na posteli, ruku spuštěnou ke kolébkám, v nichž ležely dvě malé holčičky. Znechuceně si odfrkl. Podobaly se spíš JEMU než JÍ. A to ho štvalo. Znovu na NI upřel pohled. Byla tak krásná. A když spala, byla strašně sladká. Tak moc nevinná a roztomilá. Avšak věděl, že to musí udělat. Jelikož mohl mít kohokoliv, nebude to pro něj těžké. A přeci jen…když na NI znovu pohlédl…
Zavrtěla se. Zívla, protáhla se a otevřela oči. Ihned sklopila svůj zrak ke svým holčičkám. Byly naprosto v pořádku. Na její tváři se rozhostil úsměv. Něco tu však nesedělo. Cítila něčí přítomnost. Zvedla oči a…"Naraku!" vyhrkla vyděšeně. Jak očekával, stoupla si před kolébky. "Co tu chceš?" "Jak předvídavé. Co tu chci? Tebe. Spíše tvou smrt!" zorničky se jí rozšířily. "Jaká škoda. Proč to tak muselo skončit? Proč sis raději vybrala JEHO? Mohli jsme spolu být šťastní a ty dvě holčičky mohly být naše…" zakroutil hlavou. "Proč to děláš?" po tvářích jí steklo pár slz. "Miloval jsem tě. A tys mě odmítla. Nechtělas mě. Zasloužíš si zemřít. Když nemůžeš být moje, nebudeš ničí!" "Nem prosím…nedělej to!" "Máš smůlu!" Naraku se rozesmál. Dívka si setřela slzy. "Moc tě prosím…" "Dost! Tvé slzy na mne nepůsobí! Dnes zemřeš!" "Prosím, neubližuj těm dvěma! Neubližuj mým holčičkám!" "O ty mi nejde. Jde mi o tebe." Naraku mávl rukou a kolem ní se objevila vzduchotěsná bariéra. Zalapala po dechu a chytila se za krk. Rychle jí docházel vzduch. Rozplakala se. "Proč?" zeptala se nešťastně. "Už jsem ti to říkal. Když nemůžeš být má, nebudeš ani toho tvého hloupého manžela!" "Sesshoumaru…" zašeptala Akako, než naposledy vydechla. Nehybně se sesunula k zemi, oči doširoka rozevřené hrůzou a utrpěním. Naraku se rozesmál. "Hloupá Akako! Je to jen tvoje vina!" pak se otočil a vyšel ven.

V černých očích smutek má

30. listopadu 2008 v 11:10 | Svip |  moje tvorba - "básničky"
jak jednoduché.stačí mít tu a správnou náladu a slova se mi linou na jazyku.jako vždy to není moc optimistické.hm,tak já končím,snad se top alespoň někomu bude líbit

V černých očích smutek má
Srdce ji pobolívá
Každému svou lásku dala
Až jí vůbec žádná nezbyla

Svět již rudě vidí
Její vlasy svítí
Každému hned naznačí
Že již úsvit nespatří

Meč ze stříbra ukovaný
Ničí smutek přehnaný
Když zabíjí nevinné
Tak již jako jediné
Slzy jí netečou
Oči už nepláčou

Bývala symbolem naděje
Všem však nyní prospěje
Když dál se od ní držet budou
Nikdy už jí nepomohou

Z křivdy z dívky stala se
Pomstou posedlá bojovnice
Nikdo neujde jejímu hněvu
Všichni proklínají tu hodnou děvu

Inuyasha-Kapitola 37.

27. listopadu 2008 v 23:03 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
gomenasai,že je to tak krátký,ale jsem strašně moc unavená a skoro spím.hned jak to půjde,napíšu další a tentokrát i delší.zbývají asi jen 3 kapitoly do konce a musím přemýšlet,jak to zpracuju...uvidíme,jak to dopadne.no...snad se vám to bude líbit.dobrou :-*


Kapitola 37.
Kagome se tiše zvedla od stolu a vzala do náruče plačícího Akiru. Její mamka byla již od včerejšího dne nezvěstná a Kagome se již víc než jen bála. Zamyslela se. "Kam by šla? Nic jí tu nechybí a má nás ráda." zazvonil telefon. "Mami?! Kde jsi...to jsi ty, Ogano. Ne, neozvala se. Ty máš něco nového?" "Nemám." ozvalo se z telefonu. "Ogano, mám o ni strach. A veliký. Co když se jí něco stalo?" "Musím jít, Kagome. Kdyby ses něco nového dozvěděla, zavolej mi. Večer se stavím, ano?" "Jasně." Kagome se podívala na hodiny. Byly tři odpoledne. Čas na krmení dravé zvěře, alias Inuka a Akiry. Jednoho po druhém je nakrmila a šla se najíst sama. Neměla moc velký hlad, tak si dala jen mléčnou čokoládu na uklidnění nervů. "Kagome?" "Ah, Souto! Vyděsil jsi mě!" "Víš něco nového?" "Ne." "A policie?" "Před chvílí jsem mluvila s Oganem. Pořád nic." "Kde může být?" zeptal se se slzami v očích. Kagome ho pevně objala. "Nevím, bráško, ale určitě se najde. Uvidíš." setřela mu slzy. "Máš hlad?" "Docela i jo." "Tak se běž zeptat dědy a já ti zatím připravím něco k obědu." "Tak dobře." Souta zmizel a Kagome se nepřítomně podívala do lednice. Vytáhla z ní nějakou polévku a připravila ji. "Děda si taky dá." "Je toho dost." "Ty budeš jíst?" "Musím, i když nemám hlad." "Máš to teď těžké." "Mamka to zvládla také." "Jenže oba jsme byli její. Akira tvůj není." "To nevadí. Zvládnu to. Běž se najíst! Hned!" "Jasně." Souta si sedl ke stolu a Kagome mu nandala polévku. "Jdu pro dědu!" vyhrkla a šla dědu najít. Byl ve své garáži a něco kutil. "Dědo?" "Á, Kagome, čekal jsem, kdy přijdeš." "Jídlo je na stole. Ale je to jen polévka." "Nevadí." děda se na ni usmál. "Nemusíš se bát. Tohle dělala už dříve." "Ale dříve neměla malé dítě." "Ale ano. Když měla tebe, také takhle mizela." "Co? A jak jsem...kdo mě krmil?" "Já." "Co?" "Ohříval jsem ti mléko." "Ale...kam ale mizí?" "Nikdy mi to neřekla." "Ach jo. A já se tu o ni strachuji. Jak dlouho ta její zmizení trvala?" "Jen pár hodin." "Ale...teď už je to více než dvacet čtyři hodin!" namítla. "Opravdu? Tak dlouho?" děda se poškrábal na těch třech vlasech, co ještě měl. "Ztratil jsem pojem o čase někdy včera. Říkala jsi,že polévka je hotová? Mám hlad." vyšel z garáže. "Měla by sis dát také!" "Já vím." Kagome se s povzdychem vydala do kuchyně. "Chutná vám to?" zeptala se nezúčastněně a ochutnala. "Ale jo,ujde to." řekl Souta. Inuko se rozplakal. "Jdu za ním." oznámila a šla tam.

Miroku a Shippo se sklesle vrátili do vesnice. "Tak co, hoši?" uvítala je Kaede. Miroku smutně zakroutil hlavou. "Nic. Jakoby se po ní slehla zem." "Pojďte si odpočinout. Máte za sebou dlouhou cestu." "To je pravda. Nemáš něco k jídlu?" zaprosil Miroku." "To víš, že mám. Pojďte si odpočinout!" "Díky, Kaede." Shippo už se sotva vlekl. Kirara k němu přišla a drkla do něj čumákem. Shippo se na ni smutně podíval. "Promiň, Kiraro, ale zatím jsme ji nenašli." "Zítra už snad ale nějakou stopu získáme!" Miroku se najedl a ihned usnul. Shippo ho následoval.

Kagome a ostatní seděli u televize a sledovali zprávy. Náhle Kagome strnula. Pustila televizi hlasitěji. "…bylo nalezeno tělo ženy kolem čtyřiceti let. Člen policie, Ogano Masayuki, s těžkým srdcem potvrdil, že je to jeho přítelkyně. V pátrání po vrahovi však byl vážně zraněn a při převozu do nemocnice podlehl zraněním, která utržil. Vraha se podařilo dopadnout." Kagome upustila ovladač na zem a nepřítomně před sebe zírala. "Cože?" zeptala se nevěřícně. Jako ve snách se zvedla a přešla k telefonu. Vytočila Oganovo číslo. Telefon chvíli vyzváněl, poté ho někdo zvedl. "Ano?" ozval se hlas někoho neznámého. "Tady Kagome Higurashi. Omlouvám se, ale tohle číslo patří Oganovi Masayukimu. Mohu s ním mluvit?" chvíli bylo ticho a pak… "Bohužel, před dvěma hodinami zemřel." Kagome se v hlavě rozhučelo. "Co prosím?" zeptala se nevěřícně. "Je mi to líto, ale je to pravda. Byl to můj kolega." "A-ale…on přeci…ne-nemůže být…on…" Kagome se sesypala. Souta se zvedl. "Sestřičko?" "Je to pravda!" Kagome se na něj zoufale podívala. Souta ji objal a rozbrečel se také.

Inuyasha se protáhl. On i Sango už se vzdali naděje, že se z vězení ještě kdy dostanou. Nebylo tedy divu, že Sango se k němu tulila po další společné noci. Inuyasha přemýšlel. Nevěděl, zda dělají dobře. avšak tušil, že se odtamtud již nikdy nedostanou. "Sango?" "Ano?" Sango líně otevřela oči. "Opravdu víš, co děláš?" "Ne. Nevím. A ty také ne, ale co tu jinak máme dělat?" "Najít cestu ven." "Ano, o to jsme se snažili jen milionkrát. Každý den. Takže jistě je možnost, že bychom ji našli." "Máš pravdu." "Uvidíme." Sango zívla. "Dobrou noc." Položila si hlavu na jeho hruď a usnula. Inuyasha to zalomil také.

Kagome dobalila posledních pár věcí. "Opravdu to tu beze mne zvládnete?" zeptala se nejistě dědy a Souty. "Neboj se, Kagome. Kdyžtak se zastav." "Slibuju." Kagome každého políbila na tvář a hodila do batohu dalších pár oblečků pro Akiru a Inuka. "Beru je s sebou oba, ano?" "Jasně." "Kdyby něco, víte kde mě najít. Nate!" podala jim každému střípek Shikonu. "Nikomu to nedávejte a opovažte se to ztratit!" ještě jednou je objala. "Tak já jdu, mějte se tu!" "Dávej na vás všechny pozor!" vyhrkl Souta. "Neboj se, bráško. Budu." Kagome na něj smutně mrkla a i s dětmi skočila do studny. Rázem se objevila na druhé straně. Vylezla ven a vydala se ke Kaedině chatce. Před ní spatřila Miroka. "Hej, Miroku! Ahoj!" zavolala radostně. Byla šťastná, že ho vidí. "Kagome!" Miroku se k ní rozběhl. Překvapeně vykulil oči. "Ty máš dvě děti?" "Ale ne. Inuko je můj a Inuyashy, má po něm ouška, a Akira je můj malý bráška." "A proč ho tu máš s sebou?" nechápal stále. Kagome posmutněla. "Protože mamka zemřela…" špitla nešťastně. "je tu někde Inuyasha?" zeptala se, aby změnila téma. "Mysleli jsme, že je s tebou." Začal opatrně Miroku. "Co? Chceš říct, že tady není?" "Nevíme kde je. Ani on, ani Sango." "Ale…" "Ode dne Kougova pohřbu jsme ani jednoho neviděli." "Je to pravda!" ozvalo se z Kagominy hlavy. To Shippo tam skočil. "Shippo!" vyhrkla Kagome. Inuko i Akira se usmáli a natáhli k němu ručičky. Shippo překvapeně koukal. "Nejsou si moc podobní!" zkritizoval je. Kagome se pousmála. Šla s nimi do chatky, kde je položila na spacák, který jim tam nechala. "Ahoj, Kaede!" objala starou malou kněžku. "Nejsou tu někde dvě kolébky?" "Ahoj, Kagome. Vítej tu!" Kaede ji poplácala po zádech. "Někde se tu určitě najdou!" vyšla ven. Miroku a Shippo vešli do chatky. "Tak povídej!" vybídl ji Shippo. "Co bych měla povídat?" "Neviděli jsme se docela dlouho. Neříkej, že se vůbec nic nestalo!" "Ale jo. Narodil se mi Inuko, mamce se narodil Akira a teď mamka…" Kagome si setřela slzy. "A co se stalo tady?" "Sango zmizela, tak jsme po ní pátrali. Bezúspěšně. A jak je vidět, zmizel s ní i Inuyasha." "Inu…yasha?" zopakovala Kagome nešťastně. "Neboj se, Kagome! Najdeme je!" ujistil ji Miroku. Kagome kývla. Inuko i Akira se rozplakali. "Mohli byste počkat venku? Jen je nakrmím…" "Samozřejmě!" Miroku Shippa vytáhl ven a Kagome si k sobě vzala oba plačící drobečky…

Podivný smutek,aneb docházejí brambůrky!!!

26. listopadu 2008 v 21:39 | Svip |  Já a zase já
teď jsem sem dala vlka samotáře a píšu další článek.a k tomu všemu mi docházejí brambůrky!!!no já mám dneska dost.je mi tak nějak...divně.smutno.nevím,co to je,ale jako tenhle pocit se mi nelíbí.mrazí mě z něj v zádech a celkově...není mi příjemně.proč???co se stalo???kdo mi to poví???v očích mám slzy.slzy smutku a nevím čeho.ale proč jsem smutná???vždyť já jsem šťastná.a to upe nevýslovně.tak proč brečím???co se to se mnou děje???nechápu.a ani nechci pochopit.lidem kolem sebe jen a jen ubližuji.ale proč???vždyť to nechci.a už vůbec ne těm.které mám nejraději.tak proč to dělám???co dělám špatně???ještě než jsem se narodila,tak jsem asi cvěděla,že sem nechci.a nedivím se.je top tu jako v pekle.občas sice jsou chvilky příjemné,ale jinak...nevím.tak sakra co se to děje???

Vlk samotář

26. listopadu 2008 v 21:23 | Svip |  Já a zase já
vlk samotář.ano,i takhle se poslední dobou cítím.vlastně ne jen poslední dobou,ale už hooodně dlouho.vždycky když jsem někde sama,nebo když tam nikdo je,ale já jsem ta lichá...anebo prostě a jednoduše teď!!!a to k tomu ani nemám důvod.nevím,co se to se mnou děje,ale najednou...je to,jako bych byla jen prázdná skořápka.bez ničeho uvnitř.navenek možná vypadám,jako člověk,ale já se tak necítím.nevím kdo jsem.nevím CO jsem.ach jo...a přeci jen...proč jsem ta dobrá duše pro tento prohnilý svět???proč zrovna já???téměř nikdy nedokážu nic odepřít,nikomu.ač mě to štve sebevíc,stejně se zvednu a udělám to.ach jo.jsem nenapravitelná.ale já na to jednou doplatím.možná už doplatila.ale co já vím???nevím nic.vůbec nic...........................................
jsem jen prázdná skořápka bez duše,ale plná emocí...





dokonce i teď,když to čtu,tečou mi slzy.ale proč???proč bych měla uronit byť jedinou slzu,pro tenhle svět???nenávidím ho,protože mi ubližuje,ale za to ho tolik miluju.ach jo!!!

Seme nebo Uke???

26. listopadu 2008 v 18:59 | Svip |  Já a zase já
včera...ano,včera se naše třída vydala do Národního muzea.a my s Yami-chan jsme debatovaly o naší oblíbené shounen-ai dvojici, Spoustovi a Procházkovi.přemýšlely jsme,kdo z nich je SEME a kdo UKE.no podle mě je SEME Spousta,ale budiž.a tak jsme to tak řešily,načež mně to nedalo,přišla jsem ke Spoustovi a:"Hale,Spousta,seš SEME nebo UKE?" a on jakože:"Co???" nechápal.nu co...a pak jsem mu řekla:"Čau SEME." za což mě teda sjel,že neví,co to je,kže to pro něj nejni urážka.jen jsem si říkala:"Podívej se na wikipedii,tupče!!!" jako pro něj se nedá nic jinýho použít.
mno a dneska na aj,nám ájinářka řekla:"Holky pojďte sem!!" mno a on se zvedne taky???"grrr.takže jsme došly k závěru,že 1) je to dominantní uke 2) se střídají. ale podle mě je to SEME,páč proč jinak by se z Procházky, METALISTY!!! začal stávat HOPER!!!,kdyby ho nebolela jistá část těla???no???

Inuyasha-Kapitola 36.

23. listopadu 2008 v 21:52 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh

gomenasai,že mi to tak trvalo,ale prostě nevím,jak to zformulovat.neni to moc optimistický a vsadím se,že plno z vás mě bude chtít ukamenovat,ale takhle jsem to měla v plánu už od začátku.tak...hezké čtení...


Kapitola 36.

Sesshoumaru potichu vešel do ložnice. Jak předpokládal, Akako spala. A nejen ona. V posteli s ní ležely dvě malé, sotva týden staré, holčičky, jejich dcery, dvojčátka. Tomiko a Tomoko. Obě měly na čele srpek po tatínkovi a byly úplně stejné. Jantarová očka, právě teď skrytá za víčky, stříbrné vlasy a fialový srpek na čele. Celkově mu byly podobné. Sesshoumaru se na ně nemohl vynadívat, stejně tak na Akako. Bylo to už něco přes půl roku, co se vzali. Sesshoumaru přemýšlel, proč se u nich Inuyasha nezastaví. Nic ho však nenapadalo. A když se narodila dvojčátka, zapomněl na všechno kolem. Byl nevýslovně šťastný.
"Pojď si lehnout!" ozvala se šeptem Akako. Sesshoumaru kývl. "Už jdu. A vůbec, jakto, že nespíš?" podivil se. Akako na něj zamžourala. "Spala jsem." Protáhla se a zkontrolovala děti. "Jsem ráda, že spí. Uložil bys je do kolébek?" zaprosila. "Jasně." Sesshoumaru vzal láskyplně Tomiko a opatrně ji uložil do kolébky s červenými peřinkami, Tomoko měla fialové. "Na co myslíš?" zeptala se Akako, když k ní ulehal. "Na bratra. Už dlouho se neozval." "Je silný. Poradí si." zívla a objala ho. "Teď už spi. Potřebuješ sílu, stejně jako já." Znovu zívla. "Tak dobrou noc, lásko." Políbil ji na čelo. "Dobrou." Akako usnula.
Inuyasha se bezradně podíval na Sango. "Myslíš, že nás odsud ten mizera pustí?" zeptal se tiše. Sango si povzdychla. "Inuyasho, ptáš se mě jen za dnešek už asi pomilionté. Kolikrát ti ještě mám říct, že nevím? Oba chceme odsud pryč, ale jak?" "To nevím. Zkusím Tessaigu!" "To už jsi zkoušel, ale pokud myslíš, že to pomůže, prosím." Sango už byla unavená. Stále ještě trčeli v Narakově vězení a naděje na záchranu byla mizivá. Pokud tedy nějaká byla. "Kaze no kizu!" vykřikl Inuyasha. Nepomohlo to. Stěny odolaly a útok (jako již po několikáté) málem zasáhl Sango. "Promiň!" vyhrkl Inuyasha a sedl si ke zdi. "Hm. Jak je vidět, nepomohlo to. Musíme vymyslet nějaký jiný způsob!" "Jaký?" "Tak to nevím." Sango se zamyslela. "Proč nás ještě nepřišli vysvobodit Miroku a Shippo?" "Nejspíš neví, kde jsme. Miroku si zjevně myslí, žes ho opustila a Shippo s tím může jen souhlasit." "A co ty?" "Řekl jsem, že se vracím za…Kagome." Šeptl Inuyasha smutně. "Aha." Sango se podívala na nebe. "Dnes je noc nového měsíce." "Takových už bylo…" "To ano." "Sango, má tohle nějaký význam?" "Asi ne." Sango se stále dívala skrz zamřížované okno. Inuyasha se tam také podíval. Slunce zapadalo. Inuyasha se přeměnil v člověka. "Sango…" zašeptal. Sedl si vedle ní a objal ji kolem ramen. "Řekni mi po pravdě, myslíš si, že se odsud dostaneme?" Sango se mu podívala do očí. Ty její se leskly slzami. "Nevím…" šeptla nešťastně. Zabořila mu hlavu do hrudi a plakala. Inuyasha ji pevně objal.
Domem se rozlehl křik a pláč. Kagome se opatrně zvedla z postele a šla za svým a Inuyashovým synem, za Inukem. Jen co se naklonila nad jeho postýlkou, Inuko přestal plakat. Upřel na ni hnědá očka a usmál se. Kagome ho pohladila prstem po tváři. "Copak je, broučku? Nemůžeš spinkat?" zeptala se ho mile. Inuko zamrkal. Usmál se a natáhl k ní tlapičky. Eh, ručičky. Kagome si ho vzala do náruče a sedla si s ním na postel. Jelikož ho krmila asi před hodinou, bylo vyloučeno, že by měl hlad. Kagome si s ním sedla na postel a chovala ho. Tiše mu zpívala ukolébavku a Inuko po chvíli usnul. Položila ho do postýlky a šla si nalít trochu džusu. V kuchyni se setkala s mamkou. "Ty ještě nespíš, Kagome?" "Mami! Nespím. Ale Inuko teď usnul." "To jsem ráda. Je strašně roztomilý!" "Ano, je celý Inuyasha. Za to jsem moc vděčná." "Já jsem ráda za to, že s Akirou nebyly žádné problémy. Přeci jen už nejsem nejmladší." "Mami prosimtě!" "Je to pravda, Kagome." "Ale!" Kagome zakroutila hlavou. Akira byl její mladší bratr, přibližně stejně starý jako Inuko, tedy jen pár týdnů. Kagome zakroutila hlavou. "Půjdu spát, ano?" "Jistě. Jen běž, holčičko. Sotva se držíš na nohách." "To jsme dvě." Kagome mamku políbila na tvář a vyběhla do pokoje. Tam si lehla na postel a usnula.
Inuyasha otevřel oči. Chvěl se zimou a měl nepříjemný pocit. Nejistě se podíval na Sango, ležíc zabalená v jeho košili. Jelikož ležela ne jeho hrudi, nemohl se natáhnout pro své věci. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než čekat, až se probudí. Jelikož už byl zase polodémon, přemýšlel o tom, co se mezi nimi stalo. Věděl, že to byla chyba, ale také věděl, že kdyby to tak nějak…nechtěli, nestalo by se to. Vzápětí ho však napadlo něco děsivého. Myšlenka děsivější, než to,že se odsud nikdy nedostanou. 'Proboha, co jsem to udělal?!' ptal se sám sebe vyděšeně. 'Co když se něco stalo a ona…otěhotní?!' myšlenky mu hlavou vířily a byl už naprosto zoufalý, když se Sango probudila. Oči se jí rozšířily. "To nebyl jen sen?" zeptala se tiše. Inuyasha zakroutil hlavou. "Nebyl." "Aha." Sedla si a natáhla se pro své věci. Oba se oblékli a Inuyasha přešel k oknu. Smutně se z něj díval ven. Jeho myšlenky zabloudily ke Kagome. Jak on, tak Sango mlčeli. Nedokázali se tomu druhému podívat do očí. 'Co budu dělat?' přemítala Sango. 'Jak se to jen mohlo stát? A proč nás tu sakra Naraku pořád drží?!'
"Kagome?Kagome!" zavolala na ni mamka. Kagome vyběhla z kuchyně a zastavila se před mamkou v obýváku. "Děje se něco, mami?" "Jdu nakoupit. Chceš něco přinést?" "Hm…možná něco sladkého!" vyhrkla a usmála se na ni. Mamka přikývla. "Tak za hodinku jsem zpátky. Zatím připrav pořádnou snídani, ano?" "Jasně, mami." Kagome se na ni usmála a objala ji. "Tak zatím, holčičko." A vyšla z domu. Kagome se zatím vrátila do kuchyně a přemýšlela, co udělat k snídani. Neměla však čas, protože zaslechla Inukův pláč. Rozběhla se tedy do svého pokoje. "No tak, broučku. Máš hlad?" zeptala se mile a sedla si na postel. Měl hlad…
"Kde je tak dlouho? Říkala, že za hodinu bude zpátky, ale to bylo v devět a už jsou čtyři hodiny." Kagome nervózně přecházela po domě. Jako na zavolanou někdo zazvonil. "Už tam běžím!" vyhrkla. Usmála se. "Ahoj mami, kde jsi byla? Měla jsem…" za dveřmi však nestála její mamka, ale Ogano, přítel její mamky a policista. Kagome ztuhla. "Ogano? Co se děje?" zeptala se nejistě. "Kagome, máš doma mamku?" "N-ne…čekám na ni." "Kdy jsi ji viděla naposledy?" "Ráno. Asi v devět." "Nezvedá mi telefon. Co tobě?" "Ne! Nestalo se jí nic,že ne? Už je pryč docela dlouho." "Nevím. Kdyby ses něco dozvěděla, zavolej mi, ano?" "Jasně. Zavolám." Ogano odešel a Kagome se po stěně sesunula na zem. Plakala. Byla hrozně bezmocná a v šoku. Nevěděla, co má dělat. Děda a Souta hráli v obýváku nějakou hru a Inuko s Akirem spali. Kagome se po tvářích kutálely slzy a třásla se. svíral jí opravdový strach. Strach, že se její mamce něco stalo. Strach, který ji ubíjel zevnitř. Strach a pocit viny. Pocit,že je to její vina, ačkoliv věděla, že není. A hlavně, kdyby neměla Inuka a teď i malého Akiru, kdyby se bylo její mamce něco stalo, věděla, že by to nejspíš nepřežila. "Musím být silná…" šeptala Kagome zoufale. "Musím být silná." Podívala se do stropu. "Ale jak?"

Proč se řídit jízdním řádem, aneb velmi vám děkuji,tramvaje!!!

19. listopadu 2008 v 20:04 | Svip |  Já a zase já
Ano,jak jde asi poznat,dnes ráno mě vytočily tramvaje!!!Respektive řidiči!!Grrrrrr!!! *pára z uší*

To si tak v 7.39 vyjdu z domu, běhat nemůžu,takže to,že na zastávce,kam to mam kousíček,hm...asi půl minuty sprintem, vidím tramvaj,tak na to kašlu. "Jo, to je ta ve 37. To je v poho." řeknu si a belhám se na zastávku. "V41 pojede další." jenže ouha. Mělo mi být podivné, že jsem nespatřila žádnou 26ku!!! Zrádci. Tak si tak stojím,juknu na mobil. "Do háje!!!Už je 42???!" napíšu Yami-chan,že asi přijdu později. Páč nemůžu běhat. Hm...super.Ono je 47 a žádná tramvaj???Já už na zastávce stepuju,páč v 55 mám být ve škole a když jedu ve 45, jsem v 52 na stanici. V 7.49 SE URÁČILA PŘIJET 26KA, KTERÁ JE MI NAPROSTO K NIČEMU!!! Jak debil jsem s ní ale jela,že kdyžtak tu stanici projdu pěšky a snad by jela i 7ka. Mno nic, na Hroudě jsem vystoupila, za minutu jede 22ka. Jo, to počkám. Světe div se. MÍSTO V 53 JELA V 55!!! No do háje kdo to má pak stíhat???Podotýkám, z konečné je to na inkriminovanou stanici Na Hroudě 10 minut. Mno fajn,dobře,tak s ní teda jedu,do školy vejdu v 8.00 a pak se ještě belhám do třetího patra. Vejdu do třídy spolu s tou hnusnou starou megerou (pííííííííííííp jedna zapíííííííííííííp) a ONA MĚ TA KRÁVA PROSTĚ MUSÍ ZAPSAT!!! Ne, že by řekla:"Jo,tak jsi přišla teď,tak to ještě nechám,když sem jdu taky." páč tam šla z kabinetu. Ne, ta slepice mi tam napsala "Jelínková, příchod v 8.04" !!! no já ju jednou kousnu!!! (fuj, budu mít otravu). Mno a pak jakože si někoho vyzkouší.Naštěstí jsem to nebyla já,to bych ju fakt jakože kuchla.Mno takže byl Mastňák. TEN DEBIL NIC NEUMĚL!!! Ano, tohle známe.Loňský rok,kdy jsem takhle nasbírala asi 7 pětek!!! Ale co myslíte???Ona mu řekne,že to nemá cenu,ať si jde sednou a on že:"Ne,ne,já vám něco řeknu!!!" a začne plácat kraviny. To, co řekl,bylo mnohem míň, než jsem jí říkala já loni,ale já za to dycky měla 5, on dostal 4!!!Já ju nesnáším!!!

Jsem prostě blbá,mno

18. listopadu 2008 v 17:52 | Svip |  Já a zase já
ano, ano, má inteligence se opět projevila.k jakože sme se dohodly s @nikem,že pudeme na Madagarskar 2. tak fajn,dáme si sraz v 16.35 v Intesparu v Hostivaři.ještě si na netu vyjedu,kdy mi to jede. trmvaj č. 22 mi jede v 16.27,takže ve 25 vyjdu,mp3 na krku,ve 26 sem na stanici a tam vidím tramvaj 26.a co myslíte,JÁ KRÁVA BLBÁ SE NA ŇU ROZBĚHNU!!! (ne,že by to vadilo.ona tam taky jede). To by samozřejmě nebylo nic špatného, ale já na těch kolejích hodím takovou parádní držku...jaj!!!Samozřejmě, kdo ví,jak to vypadá Na Padesétém, tak si musí vzpomenout,že směrem do Hostivaře je viadukt. A Z POD NĚJ JELA TRAMVAJ!!! a co myslíte,že jsem udělala já,taková blbá slepice???Ano,správně. Mé první myšlenky po držkopádu patřily mé drahé mp3!!!Ona jede tramvaj,teda je asi přes 50m ode mě a já se zvednu,přejdu ty koleje a řeknu si:"Je ta mp3 v pořádku???" grrrrrrrrrrrrrrrrrrr. mp3 samozřejmě (naštěstí) v pořádku je, ale co já???Když jsem si v tramvaji sedla,tak mě napadlo, že asi něco v pořádku není.Hučí mi v uchu,načež mi pak zalehne. Super.Na krku nosím takový mečík,ale kupodivu jsem si ho nezarazila do hrudi.Se divím, blbá jsem na to dost.No a potom teda vystozupím z tramvaje,jdu stanici pěšky A TAM VIDÍM,ŽE JEDE TA 22!!!No to je snad zlej sen!!!Tak si tak jdu a dojdu až k místu srazu s @nikem.Jen jsem jí viděla,s úsměvem jsem jí řekla:"Musím si jít vyčistit kalhoty na wc!!!" a tak se šlo na wc.Já je trochu seprala vodou,načež že mě nějak bolí levý koleno.Vyhrnu kalhoty a ztuhne mi úsměv na rtech.Je trochu odřený,stejně tak to pravý.No to by mi ani tak nevadilo,ale když jsem se podívala vejš,tak jsem si ho docela krutě rozsekla.No to se fakt může stát jen takopvý slepici,jako jsem já.Ruka naražená,oteklá,ale už je to skoro v pohodě.Koleno rozseklý a obě zároveň odřený a tvář jsem taky seznámila se zemí,ale ta je naštěstí jen trochu zarudlá.A co z toho vyplívá???NESNÁŠÍM KOLEJE!!! dneska celej den vypadám jak debil,když chodím,nohu i ruku zafačovanou,aby to nebolelo...njnm,to jsem celá já.Taky nad mojí blbostí kroutíte hlavou???

Mrtvá dívka

11. listopadu 2008 v 21:56 | Svip |  moje tvorba - "básničky"
jaj já nevím,jak to pojmenovat.jsem si tak seděla,psala Kristýnce a napsala tohle...

Tiše v koutku sama sedí
Do Knihy Smrti smutně hledí
Vraha svého najít se snaží
Krev už se jí v žilách vaří
Chudinka teď křídla svá má
Pírka jsou už krásně temná
Rudé teď jsou oči její
Na útěk však času není
Koho spatří, ten pozná -
Mrcha umí být hrozná


Ship - Loď

10. listopadu 2008 v 21:43 | Svip |  moje tvorba - "písničky"
ehm...mno...proč to sem vlastně dávám???protože nevím.floydinko,to je to,co jsem ti předříkávala ve škole...
nenutím vás to číst,ale když už si to přečtete,písněte pls koment,abych věděla,jestli mám pokračovat bo ne...díkes.btw je to udělaný tímhle způspbem...páč blog.cz nepochopil,že ttam maj bejt mezery a že to chci v jedný velikosti!!!!!!!!!!!!!


Inuyasha-Kapitola 35.

5. listopadu 2008 v 21:33 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Gomenasai.Nevím jak vy,ale já z téhle kapitoly nemám moc dobrý pocit.Je to taková...že jsem nevěděla co psát a zároveň jsem tam toho chtěla nacpat co nejvíc.Ach jo.Zároveň bych vám chtěla říct,že se příběh pomalu,ale jistě chýlí ke konci.Teď to o rok posunu,protože nevím,co psát,tak se prosím nedivte.Docházejí mi nápady.Jen co skončím tohle,mám v plánu začít psát další příběh,jen nevím,jestli bude hned na Inuyashu,nebo ne,ale ještě je čas.Tak...to je asi vše.Svip

Kapitola 35.


Když se Inuyasha a Kagome vrátili do Kaediny vesnice, zjistili, že tam panuje zvláštní smutek. Nebyl to smutek pro někoho z vesnice. "Kdo umřel?" zeptal se Inuyasha Miroka. Kagome do něj drkla. "Inuyasho!" "Nu co!" "Když jste tu nebyli…Naraku zabil Kougu." řekl Miroku tiše. Kagome i Inuyashou to otřáslo. "C-cože?" Kagome ztratila vědomí. "Jak se to stalo?" zeptal se Inuyasha nevěřícně. 'Kouga! Ten proklatý bastard Kouga, že je mrtvý? Ne! To musí být vtip!' říkal si v duchu. "To nikdo neví. Ale je jasné, že to byl Naraku. Bojovali spolu a Kougu zabil svým chapadlem." "Zatracená chobotnice!" zavrčel Inuyasha. "Jdu odnést Kagome do chatky." A tak také udělal. Opatrně ji položil na spacák a zabalil ji do něj. Políbil ji na čelo a vydal se ven.
Slunce zapadlo a celá vesnice stála na kraji lesa. Byl tam i kmen vlčích démonů. Hakkaku a Ginta byli úplně zoufalí, stejně tak ostatní Kougovi vlci. Inuyasha měl v náruči plačící Kagome. Sám byl uvnitř…prázdný. "Au!" vykřikla Kagome a zkřivila tvář bolestí. "Kagome! Co je s tebou?" zeptal se Inuyasha vyděšeně. "To…bolí!" vykřikla a chytila se za břicho. Klesla na kolena. "Kagome…" Inuyasha ji vzal do náruče. "Odnesu ji do její doby a pak vám přijdu říct, jak na tom je." A s tím odběhl. Ostatní se jen po sobě podívali.
Inuyasha seděl u Kagominy postele a držel ji za ruku. Kagome otevřela oči. "Inu…" špitla. "Jsem u tebe, Kagome." "Měl bys jít říct ostatním, že nějakou dobu musím zůstat tady v nemocnici." "Já tě nechci opustit." "Neopustíš. Jen jim to běž říct, ano?" "A musím?" zakňučel. "Jen běž." "Tak dobře. ale slibuji ti, že se vrátím co nejdříve!" políbil ji na čelo, nos, bradu a pak teprve na rty. A pak odešel. Měl špatné tušení, že se něco stane. Něco, co se mu nebude líbit. Ale teď to neřešil. Na chodbě potkal Kagominu maminku. "Jdeš za ostatními?" "Kagome mě za nimi poslala. Jen jim vyřídím, že tu nějakou dobu zůstaneme a hned se vrátím." "Samozřejmě. Kagome tě teď potřebuje." "Já vím." Povzdychl si. "Ale mám špatné tušení. Bojím se, že se něco stalo. Kagura zabila Kougu, což je špatné znamení." "Ty to zvládneš." "Nebojím se o sebe, ale o ostatní. Nechci je ztratit. Jsou jako má rodina." "Já to chápu. Ale už bys měl jít." "Já jen…kdyby se něco stalo a já…řekněte Kagome, že…že ji miluju a nikdy ji neopustím." "Neboj se, řekneš jí to sám." Objala ho. Inuyasha přikývl. "Tak já jdu. Snad se brzy uvidíme." A s tím odešel. rozběhl se ke studni a skočil do ní. Přeneslo ho však zelené světlo, což ho více než vyděsilo. "Kagome…" zašeptal smutně. "Nezapomeň na mě!" zaprosil. Vylezl ze studny. Nikde nikdo. Rychle se rozběhl do Kaediny vesnice. Chtěl se co nejrychleji vrátit. "Miroku! Shippo! Tady jste!" zastavil na místě a málem je smetl. Oba dva se na něj nechápavě podívali. "Co se děje? A jak je na tom Kagome?" zeptal se Miroku. Inuyasha se smutně podíval stranou. "Málem o to dítě přišla. Na poslední chvíli je oba zachránili." "To je dobře. jdeš za ní?" "Jo. Musím. Kde je Sango?" "Šla se projít." "Aha. Tak jí to vyřiďte, ano?" "Jasně. A Inuyasho?" "Ano?" "Pozdravuj od nás Kagome." "Díky, Miroku." Inuyasha se vydal zpátky ke studni. Tam ho však čekalo nemilé překvapení. Kikyo. "Kikyo, co chceš?" zeptal se. "Tvou smrt!" namířila na něj šípem. Inuyasha vytřeštil oči. "Už zase?" snažil se uhnout. Kikyo však byla lepší. Donutila ho ustupovat, až narazil do stromu. Inuyasha věděl, že je v pasti. Nemohl dál. "Víš, Inu, mezi námi to nemuselo být takové." Kikyo přistoupila až k němu. Inuyasha cítil její hnilobný zápach. Zatemňovalo mu to smysly. "Ty nejsi Kikyo. Jsi jen její kopie!" zavrčel a chtěl ji odstrčit. "Tohle bolí, Inuyasho!" vykřikla. "Tohle strašně bolí! Proč si myslíš, že to nejsem já? Proč? Co jsem udělala špatně, že už mě nechceš? Proč chceš radši Kagome? Je snad o tolik lepší než já?" "Ki-kikyo?" "Tak proč chceš ji a ne mě? Byli jsme spolu přeci tolik šťastní. Co se stalo? Proč se to pokazilo? Přestal jsi mě milovat? Protože já tebe ne. Miluji tě z celého svého srdce. Prosím, Inu, miláčku, dej nám ještě šanci. Moc tě o to prosím!" prosila v slzách. Inuyasha jen těžce odolával. Kikyo se na něj prosebně podívala. "Můžeme spolu být šťastní. Tak,jako jsme byli dřív. Co na to říkáš? Prosím, říkal jsi, že jsi byl šťastný. Dej nám ještě jednu šanci. No tak, Inu, miláčku! Moc tě miluji!" "Kikyo, já ale miluji Kagome." "Tak ji milovat přestaneš. Zapomeneš na ni. Prosím!" "Kikyo, neovlivňuj mě! Nikdo nemá právo mě ovlivňovat. Ani ty, ani Kagome, ani nikdo jiný. Nikdo. Jen já sám si mohu rozhodnout o svém životě." "Proč jsi takový?" "Už to nejsi ty. Změnila ses. Od té doby, co jsi s Narakem, se chováš, jako bys neměla mozek. To ti ho vymyl nebo co?" "Já se nezměnila. To ty!" "Ne. Já jsem pořád stejný. To jen ty mě vidíš jinak!" "Předtím jsi mi neříkal takové věci!" "Předtím to bylo jiné. Předtím byla naše láska opravdová." "A teď není?" "Není." "Inu, proč se mnou nechceš být?" "Miluji Kagome. A budu s ní mít dítě." "Co-cože?" vykřikla Kikyo. Vlasy se jí rozevlály a vypadala,jako bohyně pomsty. "Dala jsem ti na výběr a tys mě odmítl! Teď zemřeš!" a bodla ho. Inuyasha zavřel oči.
"Inuyasho, probuď se!" slyšel z velké dálky. Matně si jen uvědomoval, že ten hlas patří nějaké dívce a je mu povědomý. Otevřel oči. "Inuyasho! To jsem ráda, že ses probral!" "Sa-sango? Kde to jsme? Co se stalo?" Sango mu padla kolem krku. "Jsme v Narakově vězení. Zase. Nevím, jak ses sem dostal ty, ale mě sem zavlekl Naraku." "Mě asi Kikyo." "Kikyo?" "Jo." "Kde ta se tu vzala?" "Potkal jsem ji u studny." "Aha." "Jak se odsud dostaneme?" "Tak to nevím. Taky by mě to zajímalo." "Zkoušelas to?" "Asi jen stokrát." "Aha. To naše šance snižuje na minimum." "To teda. Ale stejně bysme něco měli zkusit. Co drápy?" "Dobrej nápad! Sankon Tessou!" ale nic to neudělalo. "Hej! Jakto? Zrada!" "Tak, Inuyasho, myslím, že máme smůlu. Měli bychom nabrat síly, protože jak to tak vypadá, a jak známe Naraka, brzy se odtud nedostaneme." "Máš pravdu, Sango." Inuyasha se opřel o stěnu. 'Kagome!' řekl si v duchu a zvedl pohled ke stropu. 'Počkej na mě! Najdu způsob, jak se k tobě vrátit. Najdu!'
Kagome se podívala z okna. Byla už tma. Nebála se o Inuyashu. Věřila mu. Dal jí slib, že se jí vrátí. Mohlo se stát cokoliv. Mohla být ve vesnici nějaká svatba a Kaede od Inuyashy potřebovala pomoc. Kagome nepochybovala, že jen co to půjde, Inuyasha se jí vrátí. Nikdy by nevěřila tomu,co se mělo stát…a také se to stalo. Nikdy by ji to ani ve snu nenapadlo. Ale to bylo ještě ve vzdálené budoucnosti. Teď sledovala měsíc a přemýšlela. Přemýšlela o tom, co se stalo. O tom, že Kouga zemřel. Kouga, ten silný démon Kouga. A zabila ho Kagura. Tady něco nehrálo. Něco nebylo v pořádku a Kagome to dělalo starosti. Chtěla zjistit, co to je, ale musela zůstat ležet. Doktoři dělali co mohli, aby ji i dítě zachránili a ona jim za to byla neskutečně vděčná. Musela tedy odpočívat. Musela čekat na Inuyashu, až se jí vrátí. To byl její úděl…



Důvod,proč jsem takovej PSYCHOPAT!!!

4. listopadu 2008 v 19:15 | Svip |  Já a zase já
včera nám skončila pátá hodina -> chemie (megera přišla naštvaná a KUPODIVU si to NEVYLILA na mně!!!) mno a my s Odmašťovací maniačkou jsme šly do třídy.máme totiž hodinu volno a pak němčinu.no a co myslíte,přijde Kostra s vykulenejma očima a Malířka (dvě ze tří trapek,co se chovaj jako čtyřprocentní.ani nevěděj,co to znamená) a začnou "mazat" tabuli.akorát teda jako to vypadalo děsně,co s tim provedly.no a pak se začali ploužit kluci.Čtenář (ten jedinej je normální, po včerejšku), rádoby hoper pan Hodně, Vyhazovač, Mastný oko neznající Head&Shoulders a Květák s brokolicí na hlavě.mno a pak přišla Sora a RŮŽOVÁ bloncka!!!tak si tak sedíme,já,Sora a Odmašťovací maniačka a Čtenář se učí.a ten zbytek si hrál se zapalovačem.resp.zapalovali lavici.a já jen:"Chytne jim to,chytne..." a ono nic :'( pak že zapálej flašku!!!tak jako ta je očernalá.mno a pak přišly ještě Hygienička a pak Floydinka,Stínovka a Yami-chan.no a jako pak zazvonilo,ale němčinářka musela ještě pro nějaký pomůcky a jen co odešla,Malířka ZASE zapalovala lavici.já jí přála jen to,aby to chytilo a co myslíš.ano,správně,povedlo se!!!ale hned to sfoukla.pak hodila zapík Kostře s vykulenejma očima a ta chtěla zapálit Vyhazovače.no a potom teda jakože vrátily zapík rádoby hoperovi Panu Hodněmu a ten zapaloval plechovku.načež ale zjistil,že ho to pálí!!!dement.takže z první lavice u dveří to hodil pod nohy Stínovka (pátá lavice uprostřed).pak Mastnýmu oku neznajícímu Head&Shoulders podpaloval desky na učebnice a nakonec,že zapálí lino.TEN DEBIL TEN ZAPÍK OTOČIL VZHŮRU NOHAMA A DIVIL SE,ŽE HO TO PÁLÍ!!!no a pak se prosím divte,že Svip-chan je opravdu psychopat!!!jdu svítit,paa :-*

Název si vymyslete sami :D:D:D

2. listopadu 2008 v 10:47 | Svip |  moje tvorba - "básničky"
ano,tohle jsem vymyslela asi před deseti minutami na icq...zvláštní,že je to ZASE takový spíš...pesimističtější...ale co.dávám to sem pro sebe a když se vám to bude líbit...budu jen ráda,ale i kdyby se vám to nelíbilo...napište mi co si o tom myslíte,ju???díky :-* věrný nevěrný Svip

I am girl, little girl
My tears are black pearl
If I die
Will you cry?
Say it to me
Black light I see


Návrat do minulosti,aneb NIGHTWISH v Praze!!!!!!!!!

1. listopadu 2008 v 13:05 | Svip a Tymon |  NIGHTWISH
návrat do minulosti, aneb 20.2.2008!!!

To do tohoto zapadlého města jménem Praha překvapivě, avšak k mé velké radosti, zavítala moje nejoblíbenější skupina NIGHTWISH. Bohužel už s nimi nebyla fenomenální Tarja Turunen, ale nová zpěvačka, Švédka Anette Olzon. Jako předkapela byla švédská metalová skupina Pain.

Ale zpět k Nightwish.Těšila jsem se na ně strašně moc.Taky proto,že na ně se mnou šla Kristýnka :D:D:D a to jsme se tehdy neznaly.Ale to je jedno.Cesta tam proběhla naprosto senzačně.Já a můj orientační smysl.Takže jsme šly na metro a že na Muzeu přestoupíme na metro C.Ano,správně.Nebylo bych to já,kdybysme tu stanici nepřejely a neskončily na Můstku.Ale jako tak to by se ještě dalo přežít,času bylo docela dost.Mno ale...tak fajn,vrátily jsme se a opravdu přestoupily na metro C.Koncert je v Pražských Holešovicích, na Výstavišti (shodou okolností v té větší hale, než byla/bude Tarja),tak jako tam jsem párkrát byla.Cestu mi mamka ještě předřikala,takže jako v pohodě.Tam trefím.OMYL!!!!Místo na Nádraží Holešovice jsem Kristýnku vytáhla ven už na Vltavské.Jsem hold blbá,mno.Já to o sobě tvrdím furt!!!
Pak jsem ještě řekla,že pojedeme tramvají,páč už nechci zabloudit.Tak jsme tedy jely přecpanou tramvají,jednu zastávku asi půl hodiny!!!Njn,jsem hold fakt blbá,páč když pudu podle kolejí,dojdu tam,ale ne,já musim jet tramvají!!!No tak jako fajn,dorazily jsme do T-Mobile arény (teď už je zase přejmenovaná) a tak jsme zjistily,že nejsou určená místa,tak jsme si šly někam sednout.Po nějaké době jsme si tedy kecly na balkónu hned vedle pódia,takže jsme nádherně viděly.Bohužel jsme tehdy nevzaly foťák,takže fotky nemáme :(
Pak už se jen čekalo a čekalo,až přišli Pain.Ti přišli,zahráli,skončili,odešli a zase se čekalo na NIGHTWISH!!!Juchůůů.A opravdu,Nightwish přišli (stírala jsem sliny,jen jsem viděla klávesáka Tuomase Holopainena.To je tak nádhernej chlap..........).No a Zlatíko,slintající asi tak,jako já,možná ještě víc,napadla senzační věc.Začala si zapisovat pořadí písniček.


  1. Intro + Bye Bye Beatiful
  2. Cadence of her last breath
  3. Dark Chest Of Wonders
  4. Ever Dream
  5. Who Ever Brings the Night
  6. Amaranth
  7. The Islander
  8. The Poet And the Pendulum
  9. Dead to the World
  10. Sahara
  11. Nemo
  12. 7 Days
  13. Wishmaster
  14. Wish I Had an Angel
No já nevím,mám krátkou paměť a už je to přeci jen nějaký ten pátek zpátky (taky jsem to nemohla napsat dřív???Ne,nemohla,jsem blbá).Celejkoncert jsem sledovala jen tu postavu za klávesama a říkala jsem si:"Tuomasi,nechceš po mně hodit to svoje tričko???" bohužel asi nechtěl...


Koncert byl podle mě naprosto úžasný,i Anette se snažila.Sice to není Tarja,ale co.Řekla bych,že tenhle koncert jí ještě jakž takž vyšel,protože co jsem kolikrát slyšela na youtube...

Mno prostě koncert byl upa supa dokonalej a mam pro NW jedinej vzkaz:

"Koukejte se vrátit!!!"











no a jak už jsem říkala,foťák jsme neměly,takže jediná fotka,která tu bude je moje s Kristýnkou,druhý den po koncertě O:-) p.s. zlatíko,nezabij mě za to!!!Ale nebyla bych to malá protivná skřetoelfka Arwen,kdybych to sem nedala,ne??? O:-)