Září 2008

Nádherná fotka

28. září 2008 v 22:11 | Svip |  Já a zase já
Snad nejkrásnější fotka, co mám v albu. Nejsem si jistá, jestli jsem ji fotila já, Máca nebo Šemík. Každopádně...tady je.

no posuďte sami... *IN LOVE*

Inuyasha-Kapitola 30.

26. září 2008 v 11:14 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaah, vygumováno!!!
Nehodný Svip se velice omlouvá všem svým věrným čtenářům, že jsem vás nechala tak dlouho čekat. Další díl se objeví dřív než za (26-8 to je...ah ta matika. jo je to 18). Dřív než za 18 dní :D:D:D tak...snad se vám tenhle díl bude líbit. (*Ještě jednou se velmi, velmi omlouvá*)
Kapitola 30.
Nastal den úplňku. Sesshoumaru seděl opřený o strom a čekal na západ slunce. Měl pocit, že se dnes přihodí něco zajímavého. Netušil, zda to bude dobré, či zlé, věděl však, že zajímavé určitě. Povzdychl si. před očima měl obraz Akako. Posmutněl ještě víc. "Pokud se někdy zase stanu démonem, ihned ji požádám o ruku!" zabručel. "Tedy pokud se ještě někdy démonem stanu." Zahleděl se na nebe. Slunce už téměř zapadlo. Zbývaly poslední paprsky. Sesshoumaru se zvedl a sedl si k ostatním. "Tak, tady máš!" Kagome mu podala kus králíka, kterého Inuyasha chytil. "Tak co, bratře, jaks strávil odpočinkový den? Konečně ses vykoupal?" rýpnul si Inuyasha. Sesshoumaru se nenechal vyvést z míry. Začmuchal. "Však ty bys to už taky potřeboval." "Já?" načertil se Inuyasha. Sesshoumaru s klidem dojedl svou porci. Hned na to slunce zapadlo, zazářilo rudé světlo a Sesshoumaru se přeměnil v démona. přimhouřil oči. "Ajaj. Z bratra je démon." "Jo. Měl by ses bát. Kde jsme to naposledy skončili? Už vím, zdrhl jsi z boje jako srab!" zavrčel a vytáhl Tokijin. Nemohl za to, neovládal se. měl chuť se prát. "Se-sesshoumaru, uklidni se!" zavrčel Inuyasha. Tasil však Tessaigu a namířil ji na bratra. "Měl jsem to tušit! Jen ses přetvařoval! Věděl jsi, že jsi slabý, proto ses chtěl…," "Dost řečí! Bojuj jako chlap!" zavrčel Sesshoumaru a začali se spolu mlátit pomocí Tokijinu a Tessaigy. "Inuyasho, nenech se ovládnout vztekem!" zaječela na něj Kagome. Inuyasha něco zavrčel. 'Prý nenech se ovládnout vztekem! A jak asi!" uskočil ráně a dopadl na zem. "Kaze no kizu!" zařval a vyslal na svého staršího bratra útok. Sesshoumaru se tomu s přehledem vyhnul. Zase se chvíli mlátili, až pak Inuyasha najednou měl šanci ho udeřit. Dal mu tedy pořádnou ránu pěstí do hlavy, až Sesshoumaru odletěl. Inuyasha zastrčil Tessaigu. "Snad se ti konečně rozsvítilo." zabručel. Sesshoumaru zasténal. "Au. Co tu dělám? Jak jsem se sem dostal?" zeptal se nechápavě. Pohlédl na Inuyashu a rozšířily se mu oči. "Kdo jsi? Máš chlupaté uši. Roztomilé." "Asi jsem ho praštil moc…," poznamenal Inuyasha. "Co? Praštil? Tys mě praštil? Proč? Udělal sem ti něco?" "Ztratil paměť. Výborně. Nejen, že máme na krku nevděčného démona, ale teď je to nevděčný démon trpící amnézií. Výborně. Nic jiného jsem si nikdy nepřál." Procedil Inuyasha a opřel se o strom. "Já jsem démon?" "Jo." "Aha. A jsem silný." "Jo." "A jsem hodný." "Ne." "A to je dobře?" "Ne." "A my se známe?" "Jo." "Aha. Kdo jsem?" "Můj bratr." "A máš mě rád?" "Právě teď nebo před pěti minutama?" "Teď." "Jo, docela jo." "A předtím?" "Ne." "Proč?" "Chtěl jsi mě zabít." "Opravdu? To jsem k tomu měl asi dobrý důvod." "Ne, věř mi, že neměl." "Aha." "Odvedeme ho na jeho panství. Třeba se mu rozsvítí." "Co takhle kdyby vzal do ruky Tokijin?" navrhla Kagome. "Hm." Inuyasha k němu přišel. "Vezmi si svůj meč." "Proč?" "Třeba se ti vrátí paměť." "Tak jo." Sesshoumaru pokrčil rameny a vzal do ruky Tokijin. Rázem jím projela vlna energie a vrátily se mu vzpomínky. "Inuyasho?" zeptal se nechápavě. "Výborně, je zpátky. Jen doufám, že mě teď nezabije!" zabručel Inuyasha a pro jistotu odskočil. "Proč bych tě měl chtít zabít?" "Hráblo ti a pokusil ses o to." "Vážně? To si nepamatuji." "Hm. Pojďme!" zabručel Inuyasha a objal Kagome kolem pasu. Tím pro něj celá ta záležitost končila. "A kam se jde?" zeptal se Sesshoumaru a nasadil svůj arogantní výraz. Inuyasha si povzdychl. "Jdeme s tebou na panství. Nevíme, jak tě ta tvoje milovaná přijme, když si myslí, žes natáhnul bačkory." "Ještě předtím se ale musím někde stavit." "Fakt? Výborně. Jakoby nestačilo, že už tak máme co dělat." "Nenutím tě, abys se mnou šel." "Víš, Sesshoumaru, vyhlídka na mou postel je docela lákavá." "Co?" Sesshoumaru se zarazil. "Pár dní se u tebe zdržíme. Kagome nabere sílu, Sango se vyléčí, jak víš, je nemocná, a já si zase schrupnu ve své posteli. Něco proti?" "Ne." Sesshoumaru zakroutil hlavou a raději šli dál.
Akako seděla pod stromem a máchala si nohy v jezírku. Byla smutná a nešťastná. Na rozdíl od Jakena a Rin však v sobě ještě živila naději, že Sesshoumaru žije. 'Možná je zraněný. Možná si nic nepamatuje, ale určitě žije.' říkala si. Čím déle však čekala, tím víc jí ta naděje mizela. "Ach, Sesshoumaru. Kdepak jen jsi?" zeptala se smutně. Podívala se na nebe. Byla tma, úplněk jen zářil a hvězdy byly jasnější než jindy.
"V nekonečnou temnou noc
Kdy hvězdy jasně svítí
Já přeji si moc a moc
Aby vrátil ses mi, moje kvítí.
Čím déle čekám jen
Tím více
Připadá mi jako sen
Že hoří tvá svíce.
Hoří svíce rudá
Hoří, hoří, dohořívá
Svíce života tvého
V níž je i něco mého
Naděje má jediná
Tuto svíčku pohání
Naděje však umírá
Kdopak svíci zachrání?"
šeptala tiše. Ani nevěděla, co právě řekla. Neměla o tom nejmenší ponětí. Prostě řekla to, co zrovna měla na jazyku. "Nemá to cenu. Akorát tu budu zbytečně mrznout." řekla si Akako a zvedla se. pomalu se vracela do hradu, když za sebou zaslechla hluk. "Kdo je to?" zeptala se ostře. Unavovalo ji vysvětlovat všem, že nikoho nechce. Že to zvládne sama. Že se jí Sesshoumaru určitě vrátí. Tentokrát to však bylo jiné. Navíc měla ten pocit. Ano, pocit, že se něco vrátilo na své místo. Příjemný pocit, který se jí rozlil po těle ji zahřál u srdce. Akako přimhouřila oči, avšak někdo, nebo něco, byl stále skryt mezi stromy. "Kdo je tam?" zeptala se hlasitěji. V duchu zanadávala, že u sebe nemá ani žádnou zbraň. 'Ta aura! To je…to je…ne, uvidíme.' nutila se myslet jasně. Přimhouřila oči, až jí z nich zbyla jen úzká štěrbinka. "Ty jsi Akako?" zeptal se někdo. Akako měla pocit, jakoby ten hlas už někde slyšela. Jen si ho nebyla schopná vybavit. "Kdo jsi?" "Inuyasha." 'No jasně! Sesshoumarův bratr.' "Co tu chceš?" zeptala se ho nejistě. "Zeptat se tě, zda nás tu necháš pár dní odpočinout. Jedna moje přítelkyně je nemocná a moje dívka unavená. Nebudeme dělat potíže. A Miroku se nebude žádné dívky ptát, zda mu dá dítě!" zavrčel. Akako pochopila, že to asi nebylo na ni. "Jak ti můžu věřit, že mě nechceš zabít?" zeptala se tiše. "To by neudělal." ozvalo se za ní. Akako se rozšířily oči. Roztřásla se a nejistě se otočila. Stál tam. Usmíval se na ni a nehýbal se. Akako k němu natáhla ruku. Dotkla se ho. Nebyl jen sen. Byl skutečný. "Sesshoumaru!" vydechla a padla mu kolem krku. Štěstím se rozplakala. "Ale no tak, Akako, neplač!" snažil se ji uklidnit. "Já nepláču!" zamumlala. 'Přestávám se chovat jako démonka. Ale co, čert to vem!' řekla si v duchu. Sesshoumaru ji sevřel ve své náruči. "Pojďme do hradu. Mám hlad jako…," chtěl říct vlk, ale včas se zarazil. "Jako já!" dodal po chvíli. Všichni se rozesmáli. "Něco ti připravím." Zamumlala a setřela si slzy. "Ne-e. ty budeš se mnou." řekl přísně a políbil ji do vlasů. "Tolik jsi mi chyběla, lásko." "Však ty mně taky! Kde jsi byl?" zeptala se tiše. V jejím hlase byl náznak výčitek. "Naraku ze mě udělal člověka." "Ten bastard!" zavrčela vztekle. "Nemohl jsem tak před tebe přijít. Každopádně mě našel Inuyasha a asi mi zachránil život. Už je ze mě zase démon, což je to nejlepší, co se mi mohlo stát." usmál se na ni a pohladil ji po tváři. "Já tušila, že žiješ." zamumlala a usmála se. společně vešli do hradu. "Slečno Akako. Kde jste zase…," začal malý zelený skřet Jaken. Jak však spatřil, že se vrátil Sesshoumaru, jeho oči, velké jako tenisové míče, se zalily slzami. "Lorde-Sesshoumaru!" zakníkal. "Lorde, vrátil jste se!" skočil k němu a chytil ho za nohy. Sesshoumaru povytáhl obočí. "Jakene!" řekl svým obvyklým tónem Sesshoumaru. "Běž připravit pokoje pro naše hosty!" "A-ano. Jistě, pane." Jaken radostí brečel. Setřel si slzy, které se mu však stejně zase nahrnuly do očí, a vdal se ke schodům. Pak se však zarazil. "Kolik mám připravit pokojů?" "To bylo na tebe, bratře." kývl Sesshoumaru na Inuyashu. Ten se zamyslel. "My s Kagome si asi vezmeme jenom jeden. Tedy pokud…," "Ne, Inu, nemám nic proti." Kagome ho políbila na čelo. Inuyasha se tedy otočil na Sango, Miroka, Shippa a Kiraru. "Shippovi s Kirarou bych dal ten, kde jsem byl jako úplně malý. Ale co se Sango a Mirokem?" zeptal se těch dvou. Sango držela v ruce provaz, jímž měl Miroku svázané ruce. "Každý sám. Přičemž pro Miroka bych žádala ostrahu. Kdo ví, čeho je tenhle chlípník schopen!" zabručela. "Fajn. Tak tedy…," Inuyasha začal počítat. "Jedna, dva, tři, čtyři, čtyři pokoje." "Výborně. Jakene, slyšel jsi. My se jdeme najíst!" zavelel Sesshoumaru a zavedl je do jídelny. Inuyasha pohladil Kagome po břiše. "Máte hlad, miláčci moji?" zeptal se a políbil ji na nos. "Budeš se divit, ale docela i jo." Usmála se na něj Kagome a foukla mu do ouška. Inuyasha s nimi zastříhal. "To je dobře. to je moc dobře."

Inuyasha-Kapitola 29.

8. září 2008 v 22:10 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Tak, lidičky, je tu další kapitola. gomenasai, že je tak krátká, psala bych dál, ale musím letět. zkusím alespoň napsat něco málo zítra, ale neslibuju...možná při nudných hodinách, ale nevím nevím...takže jako obvykle, užijte si to a papapa
Kapitola 29.


Byl to už týden, co Sesshoumaru putoval s našimi přáteli. Užili si vzájemnou legraci, ale i napětí, hádky a když potkali Kougu, bylo to ještě horší.


"Ahoj, Kagome!" ozvalo se za nimi. Kagome a Sango zrovna seděly na břehu řeky a kluci byli…mno to je jedno kde byli. Prostě byli v čudu a tečka. Kagome se překvapeně otočila. "Kougo? Ahoj. Dlouho jsme se neviděli." "To je pravda. Přemýšlela jsi za tu dobu?" "No, ano. Hodně jsem přemýšlela." "A co říkáš mé nabídce?" "Co? Jaké nabídce? Jsem maličko mimo, ale nechápu, o čem mluvíš." "O mé nabídce k sňatku." "Co?" Kagome na něj nechápavě zírala. "No ano. Tak staneš se mou ženou nebo ne?" "Kougo, ty víš, že ne!" "Ale proč?" "Miluji někoho jiného." "Toho ňoumu?" ušklíbl se Kouga, založil ruce na prsou a pohrdavě si odfrkl. "Inuyasha není ňouma!" rozkřikla se na něj Kagome. Kouga se na ni nechápavě podíval a vytřeštil oči. "Není? Odkdy? Asi jsem zaspal kus jeho vývoje." "Ty jsi zaspal i ten svůj!" zavrčel na něj Inuyasha, který se s ostatními právě vrátil. "Ty…vořechu!" Kouga vyskočil a chtěl ho nakopnout, Inuyasha však uhnul, takže Kouga dopadl na Shippa. "Au, au, au! To bolí!" Shippo se hned běžel schovat za Kagome. Ta si ho k sobě zvedla. "Ukaž mi to! Neboj se, to bude jenom boule." Jemně ho po bouli pohladila a zamračila se na Kougu. "Kdy už toho necháš?" "Až si mě vezmeš a pochopíš, že s nimi jen ztrácíš čas." "Jediný, kdo tu ztrácí čas jsi ty, napodobenino vlka!" zavrčel Inuyasha. "Já? Kdepak. Proč myslíš, že jsem Kagome požádal o ruku? chci založit rodinu a mít děti. No tak, Kagome…," "Kougo, já…opravdu bych ti ráda řekla ano, ale…," "Tak proč mi to neřekneš?" "Víš…on je tu jeden problém." "Jaký? Nelíbí se ti snad můj ocas?" "Kougo o to nejde, já jen…," Inuyasha na to vyjeveně zíral. "Jen? Prosím, Kagome, když jsi říkala, že bys mi ráda řekla ano, tak proč…," "Miluji Inuyashu." "COŽE?!" zavřeštěl Kouga a sedl si do vody na zadek. "Toho mizerného čokla, který ani neumí mluvit?" "A ty snad umíš?" ozvalo se za nimi klidně, ale se značnou autoritou. "A co TY jsi zač?" zavrčel Kouga a nakrčil nos. "Nic proti, ale páchneš jako ten čokl." "Hm, zvláštní." řekl Sesshoumaru zamyšleně a ohmatal si hlavu. "Psí uši nemám. Že bys měl něco s čichem?" "Tak co jsi zač? strašně smrdíš!" "Vrrr! Neurážej ho!" postavil se před Sesshoumara Inuyasha. "Hale, nech toho! Teď to teprve začíná být legrace. Nic proti, vlku, ale já nejsem vlk, abych páchl. Navíc jsem čistotný. Před chvílí jsem se koupal." "Nevypadá to tak!" procedil Kouga skrz zaťaté zuby. "No dovol!" Sesshoumaru se nenechal vyvést z míry. "Ani nemáš meč. Jistě by sis s ním ublížil, že ano?" "Kdepak. Inuyasho, už to klidně vyřídit můžeš. I když…dej mi Tessaigu!" "Ne! Sám víš, co ti to udělá." "Nevím. Zkusím." "Ne!" "Inuyasho,prosím! půjdeš mi za svědka!" "Ne!" "A pozvu toho kněze, který…," "Na a mlč!" Inuyasha mu vrazil do ruky Tessaigu a Sesshoumaru se usmál, když mu nijak neublížila. Začal tedy s Kougou bojovat. "Tak Tessaiga mi nepomáhá, chytej!" hodil ji Inuyashovi a dal Kougovi pěstí. Ten jen zamrkal a spadl na zadech do studené řeky. "To…studí!" vykvikl a vyletěl z vody, chytajíc se za svůj ohon. "Inu?" šeptla Kagome a popošla k němu. Inuyasha se na ni tázavě podíval. "Copak se děje, lásko?" dal jí neposlušný pramen vlasů za ucho a usmál se. "Tak je to perfektní." Kagome zrudla. "Inu, víš, já…," "Pssst!" Inuyasha se trochu sklonil a jemně ji políbil. "Nic se neděje. Sesshoumaru to zvládne." "Já vím." Kagome ho objala a přitulila se k němu. "Jsi unavená, lásko?" zeptal se Inuyasha a snažil se ignorovat zvuky Kougy a Sesshoumara, kteří do sebe mlátili pěstmi. Nutno podotknout, že Sesshoumaru, ačkoliv neměl svou sílu a byl jen "slabý smrtelník", vyhrával. "Ty bestie!" zařval Kouga, když ho Sesshoumaru vyzvedl do vzduchu za ocas. "Ihned mě pusť!" vřískal. "Kdepak!" Sesshoumaru se otočil na Inuyashu a usmál se. "A je to v suchu." "NIC NENÍ V SUCHU! IHNED MĚ PUSŤ! PUSŤ MĚ TY…NEVÍM CO JSI ZAČ!" "A proč bych to dělal?" podivil se Sesshoumaru. "To bolí!" šeptl, ač nerad, Kouga. "Cože to? Promiň, jsem maličko nahluchlý." "To vidím." "Poděkuj Inuyashovi. To on mě přetáhl po hlavě tou železnou tyčí." "Ten vořech?" "Jo, můj bratr." "Co?" Kouga na něj zíral s otevřenou pusou. "Co tak zíráš? Zaplav si!" Sesshoumaru ho hodil do vody. To však Kougu vytočilo na maximum. "Ty!" skočil mu po krku. Sesshoumaru uhnul. Bohužel však byl za ním strom a jelikož uhnul do strany, Kouga se praštil hlavou do stromu. "Au!" zakňučel. Zakroutil hlavou, aby zahnal hvězdičky. "tak to jsi přehnal!" zavrčel na Sesshoumara, ale rozběhl se do stromu. Sesshoumaru povytáhl obočí. "Na co si tu hraješ?" zeptal se nechápavě a znovu uhnul. "Ty!" Kouga po něm znovu skočil a povedlo se mu dát pěstí. Sesshoumaru si překvapeně promnul tvář. "Tomuhle říkáš pěstí? Já tedy pěstí říkám tomuhle!" napřáhl se a vrazil mu takovou ránu, až Kouga odletěl.

patnááááááááááááááááct

2. září 2008 v 19:05 | Svip |  Já a zase já
ahojky lidičky. veselte se, radujte se, protože mně včera bylo krásných 15 let. ano, je to tak, před 15lety, přesněji řečeno 1.9. 1993 v 5:20 se stala KATASTROFA, protože jsem se narodila :D:D:D jsem moc ráda, že Vás všechny mám. oslavujte a radujte se ze života. a brzy, už hodně bezy (ale nevím kdy :D:D:D ) se tu objeví další kapitolka (max.do konce týdne). mějte se krásně a nebuďte smutní, ajko já :-* papa, Svip