Červenec 2008

Odjíždíííííííííím, opětně :D:D:D

18. července 2008 v 23:00 | Svip |  Já a zase já
ok, s ním sice nejdeme, ale detail :D:D:D je to tady. jsou prostě prázdniny (už pár týdnů, no já mám bliky) a my s mojí nejúžasnější kamarádkou se stále ještě spolu bavíme (i když se mi málem povedlo nás rozhádat, ale to sem nepatří) a teď spolu jedeme pryyyyyyyyč. Ok, pouze na chalupu, kterou máme v Lužických horách (to kdyby nás chtěl někdo navštívit, ale LH jsou stejně velké :P ) Mno, takže...to je asi tak všechno, mějte se tu beze mě hezky, nemyslete na mě, nebo vám bude špatně a až se vrátím, napíšu nějaký ten článeček o Švédsku, pro všechny, nejen ty zasvěcené, kteří těch úchvatných pár dní strávili po boku té největší slepice, mě :) mějte se hezky, Jun už mi brání psát nesmysly. Papa :-*

Inuyasha-Kapitola 28.

12. července 2008 v 10:29 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
tak, Svip napsala další kapitolku. Víc k tomu neřeknu...ne, vážně ne. Jen ať si ji užijete...
Kapitola 28.
Sesshoumaru se probudil. Čekal ho další šok. Hlavu měl položenou v Kagomině klíně a Kagome se ho zrovna chystala probudit. "Co se stalo?" zeptal se nechápavě. "Jo tak to bych taky rád věděl. Myslel jsem, že lidmi pohrdáš!" Inuyasha seděl vedle něj a nechápavě ho sledoval. "Taky že jo. Nechápu, proč to ten bastard Naraku udělal. Už jsem ho skoro měl, ale promrhaná vteřinka a je to všechno v háji! Udělal ze mě tohleto…fuj!" "Nic si z toho nedělej, drahý starší bratře Sesshoumaru. Já ti nevěřím!" Inuyasha mu dal pěstí, za což si od Kagome vysloužil:"Osuwari!" "Jau! Kagome, za co?" "On je zraněný." "Hm, uvidíme, jak jsi silný, hlupáku!" "Nevděčníku!" oplatil mu Sesshoumaru. Inuyasha se na něj hořce usmál. "To ty jsi nevděčný!" vytáhl Tessaigu. "Kaze no…" Sesshoumaru se chtěl zvednout, ale akorát spadl. Inuyasha se zarazil. Oba bratři se probodávali nenávistnými pohledy. Inuyasha schoval Tessaigu, ale dal mu další pěstí. "Proč sakra! Proč ty můžeš mít všechno a já nic? Jsem jenom obyčejný ubohý polodémon. Ty jsi démon, lord, měl jsem tu nejlepší ženu na světě, měl jsi Miho. Máš panství, majetek, sílu, pověst…a poznal jsi otce. Jeho lásku a…" "Jeho co? Jeho co?!" skočil mu Sesshoumaru do řeči. "Jeho nezájem? To ano. To jsem poznal. Už jako nenarozeného prcka miloval tebe a mnou pohrdal. Kdo by taky stál o matčinu hračku. O výstavní kousek. Ona pohrdala vším co měla a snažila se to samé udělat i ze mě. Mě měla ráda pouze, když se se mnou mohla chlubit. A otec? O něm radši ani nemluvím. Já ho zbožňoval. Byl pro mě vším. Vzorem, ideálem. Chtěl jsem být jako on. Stejně silný. Stejně dobrý. Stejně uznávaný, ale ani jedno se mi nepovedlo. I můj bratr, obyčejný nevděčný polodémon je silnější než já, tak se nediv, že tě nemůžu vystát!" "Pěkná pohádka! To sis teď vymyslel? Když mě nemůžeš vystát, proč ses mě tedy ujal? Proč? Tak proč sakra?!" "Jsi můj bratr!" vyštěkl Sesshoumaru. Inuyasha si odfrkl. "Uvědomil jsem si své vlastní chyby. Ale také chyby, kterých se otec dopustil na mně. Nechtěl jsem je opakovat." "Feh! To určitě!" Inuyasha se zvedl, ale dal mu ještě pořádnou facku. Pak utekl. Sesshoumaru si setřel krev, která mu začala vytékat ze rtu. "Paličák. Ale aspoň už snad přešla naše vzájemná nenávist. Snad mi to někdy odpustí…" zašeptal. Pak se usmál. "A víš to jistě?" zeptala se Kagome pochybovačně. "Vím. Vybil si svou zlost. Neprávem jsem ho vinil za smrt mé milované ženy. Vím, že mi chtěl pomoct, ale já po něm chtěl, aby hlídal ji. bohužel, minulost už nezměníme. Navíc mám novou lásku, Akako. S ní jsem více než šťastný." "A co ty? Ty sis také vybil svou zlost?" "Já?" pokrčil rameny. "Co s tím chceš dělat?" vyzvídala dál Kagome. "Co? Co s čím chci dělat?" "Pohrdáš lidmi. A teď jsi jeden z nich. Navíc jsi Inuyashovi dával najevo, že ho nenávidíš ze všeho nejvíc." "Tak to ale není. Ze všeho nejvíc nenávidím Naraka." "A pak Inuyashu?" "Mno…pořád ještě ve mně trochu zůstává zloba za smrt Miho, ale hlavně mě zasáhl ten jeho nevděk." "Hm. Tak ale…zkus se do něj taky vcítit. Vyprávěl jsi, jaké to bylo s tvými rodiči. Ale co on? Co on má? A co máš ty? Ty máš opravdu všechno. Jsi démon, máš majetek, postavení, moc, sílu a ostatní k tobě vzhlíží. Inuyasha nemá nic. Je jenom polodémon, kterým pohrdá vlastní bratr." "Ale…" "Ne! Žádné ale! Zkusil jsi se do něj někdy vcítit?" "Ne!" "Tak vidíš. Kde vůbec je? Už je dlouho pryč." "Však on se vrátí. Vy jste se snad domluvili, že mi řeknete to samé!" "Ale nedomluvili." Kagome se na něj usmála a pohladila se po nepatrně se kulatícím břiše. Za chvilku se začali trousit ostatní. Shippo nesl plnou mísu malin a borůvek, Kirara se ho pořád snažila kousnout do ocasů a Miroku se pokoušel sáhnout Sango na jistou intimní partii, Sango však zrychlila krok, takže se rozmázl na zem. "Sesshoumaru, už jsi se probudil? Doufám, že nevadí, když vznešenému lordu tykám. Vzali jsme tě mezi sebe jako přítele." "Sango, od takové krásné ženy, jako jsi ty, by se mi líbilo víc věcí, než jen tykání. Bohužel už jsem zadaný." Miroku něco odsekl a Sango se rozesmála. To už tam ale přišel nabručený Inuyasha. Kagome dala všem jídlo a opřela se o něj. "Inu, kde jsi byl?" zeptala se ho tiše a starostlivě mu pohlédla do očí. "Tam i tam. Je to důležité?" zabručel. "Bála jsem se o tebe!" "To mě mrzí." Inuyasha ji dlouze políbil. "Hlavní je, že už jsi tady. Už mi nikam neodcházej, ano?" zaprosila. "To jídlo je vynikající!" změnil téma Inuyasha a dál dlabal. "Děkuji." Kagome se maličko začervenala. "Tak co, bratře, budeš cestovat s námi?" zeptal se Inuyasha přívětivě. Sesshoumaru se na něj po dlouhé době usmál. "Asi." Sesshoumaru se zamyslel. "Teda pokud vám to nebude vadit." "Asi nebude." odpověděl Inuyasha tiše. "Víš, Inuyasho, cením si toho." "Čeho?" Inuyasha se ani neobtěžoval zvednout hlavu od jídla. Byl docela zvědavý, co z jeho bratra vypadne. Ne, že by čekal něco extra, přeci jen to byl Sesshoumaru, ale i tak ho to zajímalo. "To je jedno, čeho." 'Já to věděl! Sesshoumaru je zabedněnec. Nadutý zabedněnec, nadutý zabedněnec…' zpíval si v duchu. "To jídlo bylo vynikající, děkuji, Kagome." Sesshoumaru jí podal prázdnou misku. "Miroku, Sango, až ho příště budu chtít praštit, zadržte mě! Praštil jsem ho nějak moc, v hlavě se mu překroutila kolečka a rázem je z něj lepší člověk. Haló, Sesshoumaru, ty prohnilý démone, jsi tam?" zeptal se, když mu klepal na čelo. Sesshoumaru jen povytáhl obočí. "Proč prohnilý?" podivil se. "No já nevím." Inuyasha si zase sedl a vzal si poslední sousto. V jeho misce však stále ještě zbývala polovina. Tu ale věnoval Kagome. "Na a jez!" Kagome na to nechápavě čučela. "Inuyasho? Co to děláš?" "Nic jsi nejedla a já už nemám hlad! Jen to sněz! Nebo snad chceš nakrmit?" zeptal se a oči se mu maličko rozzářily. "Ne, díky. Raději ne." Kagome začala jíst, tak si Inuyasha sedl vedle svého bratra. "Teď jsem si vzpomněl…nedávno jsem viděl toho dokonalého kněze…" "Myslíš toho, co nás s Miho oddával?!" zděsil se Sesshoumaru. "Ano, přesně toho." "Ono to ještě žije?" podivil se Sesshoumaru. "Vypadá to tak. Nechystáš v nejbližší době svatbu? Objednal bych ti ho…" "Ty…!" zavrčel Sesshoumaru. "Ano? Co je, drahý starší bratře?" "Hele, mládě, neprovokuj!" "Já?" podivil se Inuyasha s pomyslnou svatozáří nad hlavou. "Máš smůlu, svatozář nemáš. Zato ti rostou rohy." "Rohy? Kde?" vyděsil se Inuyasha. Sesshoumaru mu sáhl na uši. "To jsou uši, ty tupče!" naježil se Inuyasha. "To jsou uši? Tak to se ti hluboce omlouvám. Víš, trochu vypadají, jako rohy." Sesshoumaru pokrčil rameny. To už Inuyasha nevydržel a skočil po něm. Začali se spolu "kočkovat". Skončilo to tím, že mu Sesshoumaru začal cuchat vlasy. "Nevypadají jako rohy!" řekl Inuyasha tiše. "Když myslíš…nebudu tě vyvádět z omylu." "Hej!" "Ano, mládě?" "Neříkej mi mládě!" zavrčel Inuyasha vztekle. "Proč ne? Mně se to líbí!" "Ale mně ne." Inuyasha sklopil ouška. "A jakkoliv jinak ti říkat můžu?" "Hm." "Tak fajn, Inuyashíku." "To je ještě horší!" vyskočil. "Tak štěňátko?" "Sesshoumaru, já tě varuju, nech toho!" "No tak dobře, bratře." Sesshoumaru si povzdychl. "Vlastně…možná bys mi ho mohl objednat. Tedy až se přeměním zpátky. Chudinka Akako, musí být zoufalá." "Tak jí běž říct, že žiješ!" navrhla Kagome. "Než bych tam došel, bylo by po mně." "My půjdeme s tebou." "Inuyasho, odpusť, ale stejně to moc nepomůže. Akako také lidmi pohrdá. Akorát Rin si kvůli mně oblíbila." "Je možné, že lidmi pohrdá, ale i když vypadáš jako člověk, seš pořád ten stejnej trouba, takže tě prostě poznat musí!" řekl Inuyasha lhostejně a založil si ruce na prsou. Otočil hlavu na stranu a ještě si odfrkl. Sesshoumaru na to nic neříkal. Vlastně ho ani neslyšel. Tedy nevnímal. On ho totiž absolutně totálně ignoroval. "Hej, Sesshoumaru? Haló, slyšíš mě? Neohluchnul jsi?" Inuyasha k němu přišel a píchl do něj prstem. Nic. "Haló, hlupáku! Sesshoumaru je ten největší hlupák na světě. Sesshoumaru je ten největší hlupák na světě. Sesshoumaru je ten…" "Říkal jsi něco?" zeptal se Sesshoumaru zmateně, protože právě "procitl" a začal svému bratříčkovi věnovat pozornost. Inuyasha se zatvářil naprosto andělsky. "Já? A říkat něco? Kdepak! Asi se ti něco zdálo…" s pískáním si sedl vedle Kagome. Políbil ji do vlasů a položil si hlavu do jejího klína. Pak usnul. Sesshoumaru se poškrábal na hlavě. "Asi jsem byl maličko mimo. Stalo se tu něco?" zeptal se ostatních. "Ale ne. Inuyasha měl pouze jeden ze svých záchvatů, to je vše." Sango se na Sesshoumara mile usmála. "To je celý bratr." Sesshoumaru zakroutil hlavou. "Slunce už pomalu zapadá, měli bychom jít spát! Já si vezmu hlídku a vy spěte!" řekl Miroku. Ostatní přikývli a usnuli.