Červen 2008

ODJÍŽDÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍM

27. června 2008 v 14:36 | Svip |  Já a zase já
Ok, uznávám porážku. Dát sem obrázek CD Tales From Elvenpath Finské skupiny Nightwish nebyl zrovna ten nejlepší nápad, když jedu do jinam. Ano, dobře čtete. Svip se rozhodla, ŽE EMIGRUJE DO ŠVÉDSKA. Ale (ne)bojte se. Je to jenom na tábor. Tahle kapitolka je na pár dní poslední, ale hned jak 10. přijedu, něco vám sem šoupnu, i když většina lidí bude asi na prázdninách jinde, mno nevadí. Tak tedy...začnu jinak.
Den D alias den vysvědčení (help) se dnes dostavil. Každý nějaké dostal, ať už dobré, či špatné (ve které skupině asi jsem???). Další konec roku je za námi (konečně) a já konečně můžu jet na tábor do Švédska. AAAAAAAAAAAAaaaaaaaa, já se tak těším. Letos to snad bude ještě lepší, protože jede i moje nejnejnejnejnejnejnej kámoška (já to vůbec nepíšu a i kdyby jo, pila jsem pouze mirindu). Ale proč to sem píšu...nestihla jsem napsat víc dílečků (*kecá, neměla nápady*), abych vám je přednastavila, takže další se OPRAVDU DOSTAVÍ AŽ 10.7. a kdyby se tu něco objevilo dřív (jakýkoliv článek) nemůžu za to já, ale moje sestra (nedoporučuju jí sem chodit). Ale to je asi tak vše. Mějte se krásně a užijte si prááááááááááááááázdniny!!!

Inuyasha-Kapitola 27.

27. června 2008 v 14:27 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Kapitola 27.
Sesshoumaru uskočil před Narakovou ránou a rozesmál se. "Naraku, opravdu jsi tak naivní? Jak sis mohl myslet, že jsem mrtvý?" máchl po něm Tokijinem, ale Naraku uskočil. Něco odsekl a poslal na něj plno démonů. "Srabe! Nemůžeš se mi postavit sám?" zařval Sesshoumaru. Démoni ho však plně zaměstnávali. Naraku se zašklebil. Sesshoumaru slyšel, jak něco plácá, ale nevěnoval tomu pozornost. To však byla chyba. Naraku doříkal kletbu. Sesshoumaru máchl Tokijinem, ale to už ho pohltila zářivá modrá koule. "Tak, ubohý Lorde-Sesshoumaru, jak se ti líbí výhled? Nebo chceš snad výš?" "Srabe!" Sesshoumaru zastrčil Tokijin a prokřupl si prsty. Zkoušel svými drápy zničit tu kouli, ale akorát dostal šok. Prudce dopadl na záda a vyrazil si dech. Chvíli na to omdlel. "Co s ním chceš udělat?" k Narakovi přislepičila Kikyo. "Ještě nevím. Vlastně…vím. Dívej se!" přikázal Naraku. Kikyo se rozšířily oči a rozesmála se.
Když se Sesshoumaru probudil, nechápal, kde je, ani co se stalo. Cítil se strašně slabý a co víc - měl…žízeň. Namáhavě se zvedl a šel k vodě. Bolelo ho celé tělo.chvíli váhal, ale pak se rozhodl, že mu koupel neuškodí. Sundal si košili a dostal šok. Měl zpátky levou ruku.vůbec nic nechápal. Raději to však nechal být a svlékl se. ponořil se do vody a přemýšlel, co se to stalo. "Naraku, to on to udělal. Ale proč?" říkal si pro sebe.pomalu vstal a prohrábl si vlasy. Stejně mu zase spadly do očí. Sesshoumaru k nim znovu vztáhl ruku a ztuhl. "Černé? Proč? Co se to děje?" zavrčel. Vylezl z vody a podíval se na svůj odraz. To, co viděl ho odpudilo a urazilo zároveň. Stal se z něj člověk. Sesshoumaru zoufale zavyl. Z obličeje mu zmizely pruhy, vlasy mu zčernaly a i srpek byl pryč. "Proč? Proč sakra já? Vždycky jsem lidmi pohrdal, tak proč zrovna já musím být člověk? Zatracený Naraku! Ať jde k čertu!" Sesshoumaru byl naprosto nepříčetný. Přešel k nějakému stromu a zaryl do něj své jedovaté drápy. Nic. Bič se také neobjevil a Tenseiga mu byla k ničemu. Zkusil vytáhnout Tokijin, ale málem si ublížil. Zanadával ještě víc a vydal se do lesa, sehnat si něco k jídlu.zkusil ulovit králíka, ale to nevyšlo. Šel tedy dál. narazil na vesnici. Lidé však z něj cítili démona, takže se ho báli a zaútočili na něj. Sesshoumaru neměl sílu se bránit. Neměl téměř žádnou sílu. Většinu ztratil, když se ráno bránil Narakovi a jeho poslednímu útoku. Sám nechápal, jak ho mohl přežít. Ještě horší však pro něj bylo, že se nedokázal bránit ani lidem. Lidem, kteří proti němu většinou byli slabí. Teď schytal pár ran, ale pak se lidé začali zajímat o někoho nebezpečnějšího a jeho nechali být. Sesshoumaru byl za to vděčný a v duchu děkoval. Snažil se nenápadně vytratit. Marně. Blízko sebe zaslechl hlasy. Rozhlížel se, kam by se schoval, ale nebylo kam. Vylezl tedy na strom a pozoroval okolí. Brzy spatřil skupinku lidí. Našpicoval uši, aby slyšel, o čem si povídají. Nebylo to nic zajímavého, tak seskočil ze stromu. Dopadl před mladou dívku, vedoucí za ruku slepého starce. Dívka se ho vyděsila, až tlumeně vykřikla. "Nemohl byste být ohleduplnější?!" vyhrkla podrážděně. "Omlouvám se." Sesshoumaru se nestačil zarazit. "Hm." Dívka se otočila na starce. "Mistře, odpočiňte si na chvilku! Jste vyčerpaný!" posadila ho ke stromu. "Děkuji, Takaro. Jsi vážně poklad. Neměla bys ještě něco k jídlu?" "Omlouvám se, mistře. Je mi líto." Takara se rozhlédla kolem sebe. "Něco vám přinesu." Sesshoumaru zmizel a za chvíli se vrátil i s králíkem. Překvapilo ho, jak rychle mu to šlo. Vrátil se tedy k těm dvěma. "Tady, vezměte si ho!" "Děkuji, ale to nemohu přijmout!" řekla Takara razantně. "Proč ne?" "Neznáme vás a proto…" "A proto?" "Proto nevíme, co máte za lubem!" "Takže kvůli tomu raději budete o hladu?" "Ano." odpověděla Takara. "Ne!" "Ale…mistře!" "Takaro, časy se změnily. I Lord-Sesshoumaru je mrtev. Jeden z nejsilnějších démonů. Potřebujeme každou pomoc." "Ale mistře…" "Takaro!" začal výhrůžně. Takara zmlkla. "Samozřejmě." přikývla. Sesshoumaru jí podal králíka. "Jestli chceš, můžeš ho udělat sama." "Samozřejmě!" Takara neskrývala nedůvěru. Její mistr otočil své slepé oči na Sesshoumara. "Je ještě mladá…" omluvil ji. "Já vím." Sesshoumaru sám sobě připravoval druhého králíka. "Můžu se zeptat?" odvážil se a pohlédl do mistrovy tváře. "Samozřejmě." "Co víte o Lordu-Sesshoumarovi?" zajímalo ho. Mistra tahle otázka překvapila. "Co o něm vím?" zeptal se zamyšleně. "Ano." "Že je to jeden z nejsilnějších démonů, ale dnes ráno ho Naraku zabil." "A víte jistě, že ho zabil?" zeptal se Sesshoumaru pochybovačně. Takara mu vmžiku přiložila meč pod krk. "Pochybujete o mém mistrovi?!" zeptala se výhrůžně. "Kdepak. Jen…" "Jen?!" "Pokud je to jeden z nejsilnějších démonů, jak říkáte, jak ho mohl zabít?" "Asi neznáte Naraka." řekl mistr zasmušile. "Dovolte, abych vás vyvedl z omylu. Znám Naraka až moc dobře. bojoval jsem s ním a kdyby se tam neobjevila ta slepice Kikyo, Naraku by mě nikdy v člověka nepřeměnil. Ale tohle si ještě odskáče. I kdybych mu měl nastavit kožešinu, někdo by držel ten druhý konec, a on by měl přes ni skákat. Mimochodem, kde vlastně je?" všiml si (to brzo), že mu chybí kožešina. "Takže…vy jste…Sesshoumaru?" Takaře se rozšířily oči údivem. "Říkají mi tak. Nejspíš mě tak pojmenovali, když jsem byl malý." "A-ale…říká se, že jste zlý, krutý, bezcitný a ledový démon vez srdce. Prý jste vyhnal vlastního bratra a zavinil jste smrt své ženy a…" "Dost!" zarazil ji Sesshoumaru víc než zlým zavrčením. Takara se stáhla. "Smrt Miho byla nehoda! Nemohl jsem za to a Inuyasha mi chtěl pomoct. Vyhnal jsem ho, to ano, ale nebylo dne, kdy bych toho nelitoval. Když se však zamiloval do té lidské kněžky, nemělo to cenu. Stejně už by to nikdy nebylo jako dřív." Sesshoumaru si povzdychl. "A z čeho soudíš, že nejsem takový, jakého jsi mě popsala?" "Já se v lidech nemýlím." "Já jsem ale démon v lidské podobě. Teď mě omluvte, jdu najít způsob, jak se změnit zpátky a pak jdu Narakovi nakopat zadek." 'A poděkovat mu, že mi vrátil druhou ruku.' ušklíbl se. 'Aspoň k něčemu se ta chobotnice hodila.' Sesshoumaru šel dál, když zaslechl hlasy. Nebezpečně známé hlasy. A pak se to stalo. "Inuyasho, co se děje?" ozval se Kagomin ustaraný hlas. "Nic se neděje. Co by se mělo dít?" odsekl Inuyasha. "Já nevím. Něco." "Tak fajn. Dobře. děje se to, že cítím bratra! Cítím Sesshoumara, i když ho ten bastard ráno zabil!" vrčel Inuyasha nepříčetně a nešťastně zároveň. "Sesshoumara?" zeptala se Kagome. "Ne asi. Mám snad jiného bratra? Kagome, tohle byla hodně hloupá otázka!" vyštěkl Inuyasha. Kagome se urazila. "Osuwari!" řekla tiše. Inuyasha sletěl na zem, přímo pod nohy někoho vysokého. Naštvaně zvedl hlavu. "Kdybych nevěděl, že Sesshoumaru je mrtvý…" do očí se mu nahrnuly slzy smutku, "řekl bych…" nedokončil to. Nedokázal to. Nemohl. "Ahoj, bratře…" zašeptal Sesshoumaru. Inuyasha zakmital s oušky. "Inuyasho?" přišla k nim Kagome. Inuyasha se na ni otočil s nejistým výrazem v očích. Nebyl si jistý, co cítí. Jestli radost, že je jeho bratr naživu, nebo lítost, že je z něj člověk (v jeho případě slabý člověk.). "Kagome, rád tě vidím. Jsi ode dne hezčí a hezčí." Sesshoumaru ji chytil za ruce a Kagome zčervenala. "To není pravda…" zašeptala červená až za ušima. "Hej! Tak to pr! Kagome je moje!" Inuyasha se mezi ně vmísil. "Buď bez obav, bratře. Já ji nechci, i když je to krásná dívka. Mám totiž Akako." "Akako? Takže si tě nakonec stejně vybrala?" podotkl Inuyasha. Kagome ho objela kolem pasu. Sesshoumaru se na ni usmál a ona zčervenala ještě víc. "Já a krásná dívka? To myslíš vážně?" "Jistě." Sesshoumaru se otočil na Sango, ale už toho bylo na něj moc a zkolaboval jim před očima. Inuyasha se k němu vrhl. "Kagome! Co je mu?" "Nevím. Máš o něj strach?" "Feh! To určitě. Když žije, tak se o sebe postará. Jenom nechci, aby se o mně vykládalo, jak jsem nevděčný!" Inuyasha vyskočil na strom, kde uraženě čučel na nebe. "Feh!"

Jupíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí

23. června 2008 v 21:36 | Svip |  Já a zase já
Jupííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí, já jsem happy. Totál mega happy. Mno chápete to??? :D:D:D takže...shrnu to. Válčím s chemií. Nehorázně moc. Mno a hrozilo mi propadnutí -> poslední možnost opravy dnes (to jsem se dozvěděla dneska). Mno ani nevíte, jak děsně nervózní sem byla, že to neumim. Hrůůůza (možná je to tím, že já se jí prostě bojím). Takže jako morální oporu jsem prosila nejlepší kámošku (shodou okolností Jun), jestli by tam se mnou nešla (díky tomu spatřila mou obávanozu chemikářku). Mno a chemikářka byla oproti jiným dnům "docela milá", i když ji asi ze mě málem kleplo, že mi to vůbec nejde. (příklady, s těmi si nerozumím). Mno ale i tak...řekla mi, že si to vůbec nezasloužím, ale že mi tu čtyřku dá. Předtím teda říkala, že v porovnání se mnou by ti čtyřkaři měli mít dvojky a já si v duchu říkala:"Tak jim je dejte a je to...") a dokonce se mi povedlo "objevit Ameriku", že jsem to vypočítala. Ale co. Nakonec mi dala čtyřku, naštěstí, já jsem jí upe nehorázně nejvíc vděčná a tím mi skončily nervy. Alespoň na pár dní. Tak...to jest vše, co můj ubohý malinký mozeček dokázal vyplodit. Mějte se tak skvěle jako já. Jo a v pátek odjíždím, ale o tom až jindy...

Inuyasha-Kapitola 26.

22. června 2008 v 22:19 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
takže je tu další díleček. je kratší, protože jsem dnes na pc moc nebyla, ale dalí kapitolku už mám napsanou, takže tu zítra bude...snad se vám bude líbit, i když je spíš o ničem...
Kapitola 26.
"Lorde-Sesshoumaru!" zaskřehotal Jaken zničeně. Naraku se na něj pohrdavě podíval. "Ten tvůj lord je mrtvý." "Není! Nemůže být! Ne! Lžeš!" Jaken se snažil najít alespoň sebemenší důkaz, že jeho zbožňovaný pán žije. "Smiř se s tím! Je mrtvý! Raději pojď ke mně!" "Nikdy! Bestie! Zrůdo! Kde je můj pán?" "Je mrtvý. Mrtvý! Konečně!" Naraku se rozchechtal a začalo pršet. "Ne! Můj pán nemůže být mrtvý! Nikdy bys mu nemohl ublížit. Nejsi na to dost silný!" skřehotal Jaken. Naraku se urazil. "Zapomínáš s kým mluvíš!" natáhl se, aby Jakena chytil, ale ten vzal nohy na ramena a snažil se mu utéct. Naraku však byl rychlejší. Chytil ho po krkem a zvedl do vzduchu. Jaken bezmocně kopal nožičkama ve vzduchu a snažil se povolit Narakův stisk. Zalapal po dechu. "Bylo by tak snadné tě zabít. Tak snadné…" Naraku se bláznivě usmál. Přimhouřil oči a odhodil Jakena. Malý skřet spadl na zem a sevřel si krk. Lapal po dechu. "Mistře Jakene?" ozval se dětský hlásek. Jakenovi se rozšířily oči. "Rin, zmiz odsud!" přikázal. "A-ale…" "Hned!" Jaken popadl dvouhlavou berlu a namířil ji na Naraka. "Rin, tak už se sakra schovej!" přikázal Jaken naštvaně. Rin vypískla. "Jistě, mistře Jakene!" chtěla se schovat, ale Naraku na ni vyslal kořeny. Omotal jí je kolem pasu a zvedl do vzduchu. Rin zaječela, protože se ho bála. "Naraku, nech ji!" přikázal Jaken. "Tak si ji zachraň!" Naraku ji zvedl výš a zesílil stisk. "Nech ji!" Jaken namířil dvouhlavou berlu na kořeny. "Dvouhlavá berlo!" vyhrkl zoufale. Cítil potřebu Rin zachránit. Z berly vyšlehl oheň a Naraku zaskučel. "Ty…"
"Inuyasho, počkej!" křičela za ním Kagome. Inuyasha se však ani neotočil. Napálil to tou největší rychlostí a namířil si to starou známou cestou k bratrovu panství. Měl divný pocit a v srdci tak jakoby prázdno. Bál se, že přijde pozdě. Bál se, že promeškal svou šanci. "Bratře…" zašeptal a ještě zrychlil. Kdekdo by poznal, že tam byl, jenom díky prachu, který se za ním zvedl. Inuyasha takhle proletěl celou cestu, když ho do nosu udeřil silný zápach. Zastavil se a zakuckal. "Naraku!" zavrčel a zacpal si nos. To však nepomohlo. S rukou na nose se ale stejně rozběhl dál. V dálce vycítil Narakovu auru a spatřil kus chobotnice. "Naraku! Nemohl by ses aspoň jednou vykoupat?!" křikl na něj. Naraku na něj zaměřil svou pozornost. "Inuyasho, co tě sem přivádí? Také chceš padnout mojí rukou, stejně jako tvůj bratr?!" "Jako…cože?" Inuyasha na něj zůstal zaraženě zírat. Vytřeštil oči a otevřel pusu v němém výkřiku. Hlavou mu projelo plno vzpomínek a do očí se mu nahrnuly slzy. "Lžeš!" zašeptal roztřeseným hlasem. Naraku si ho zkoumavě prohlédl. "Ty mi nevěříš?" rozesmál se. "On mi nevěří. Inuyasho, to je absurdní. Sesshoumaru byl slaboch. Smiř se s tím, je mrtvý!" "Ne!" vykřikl Inuyasha zoufale a vytáhl Tessaigu. "Okamžitě to odvoláš!" přikázal. Naraku povytáhl obočí. "Nemám důvod." "Máš! Okamžitě se omluv!" "Co? Komu?" "Ty…prevíte! Odvolej to!" "Tak mám to odvolat nebo se omluvit?" "Oboje!" Inuyasha si ho naštvaně přeměřil pohledem. "Nechce se mi." "Jak chceš. Tessaigo!" Tessaiga se zbarvila do ruda. "Kaze no kizu!" zaječel Inuyasha a Naraku schytal plný zásah. Nechtěně pustil Rin, takže ta spadla na zem, stranou rány Větrného šrámu. "Rin! Jsi v pořádku?" vrhl se k ní Jaken. Rin však byla v bezvědomí. "Rin! Rin!" Jaken na ni zoufale poulil oči. "Inuyasho, jsi tak naivní! Mě nezničíš!" "Zničím! Kaze no kizu!" křikl znovu. Naraku se tomu však tentokrát vyhnul. "Hlupáku! Zhyneš stejně, jako tvůj ubohý bratr. Ale až jindy!" Naraku se rozchechtal a vypařil se. Inuyasha zaklel. Přešel k Jakenovi a přisedl si k němu. "Žije?" zeptal se s pohledem upřeným na Rin. "Snad jo!" Jaken se ji snažil probudit, ale moc mu to nešlo. "Odnesu ji do hradu!" řekl Inuyasha a než Jaken stačil zareagovat, už měl Rin v náruči. Rozběhl se s ní a nechal Jakena, aby za ním běžel.ten nadával, ale nebylo mu to nic platné. Inuyasha už stačil doběhnout do hradu. Zavolal na pár služebných, které ihned přiběhly. "Pane Inuyasho!" poklonily se mu. Inuyasha zavrčel. "Nejsem váš pán." "Byl jste a vždy budete. Jste přece bratr našeho lorda." "Hm." Inuyashovi se do očí vehnaly slzy. "Postarejte se o Rin! Já musím jít!" vyhrkl a zmizel. Vyběhl z hradu a běžel do lesa. Tam se opřel o strom a snažil se zadržet slzy. "Není mrtvý. Není. Nemůže být. Není to takový slaboch. Není. Krucinál!" zařval a praštil pěstí do stromu, až ho rozpůlil.
Naraku se procházel po svém hradě, když narazil na Kikyo. "Hej, Kikyo, proč si sypeš jídlo po zemi?" zeptal se s pohledem upřeným na ošatku, ve které bylo zrní pro slepice. Kikyo se na něj podívala jako na blázna. "To je pro slepice." "Vždyť to říkám!" vyhrkl Naraku. "Tsss!" Kikyo se urazila a ošatku po něm hodila. Naraku jen zakroutil hlavou a šel dál. zastavil ho však divný pocit. Ta silná démonická aura. "Kdo je to?" zeptal se sám sebe. "Kaguro, Kanno, ke mně!" obě dvě se vedle něj s kyselými obličeji objevily. "Volal jsi nás?" zeptala se Kagura otráveně. "Nebuď tak otrávená. Zkazil jsem ti snad krášlení?" "A když řeknu, že jo?" "Nebuď drzá!" "Tsss!" Kagura na něj hodila nenávistný pohled. "Co jsi chtěl?" zeptala se Kanna opatrně. "Zjistěte kdo to je!" přikázal Naraku a poslal je na sever. Obě dvě protočily oči a vydaly se tam.
Kikyo znovu sypala slepicím a Naraku si tak seděl a opaloval se. když se ozval křik, ani sebou netrhl. Čekal to. Čekal, že to ani jedna nepřežije, ale to se spletl. Obě dvě se tam objevily, zraněné, celé od krve a naprosto vyčerpané. "Neporazily jsme…ho…" zašeptala Kagura a obě sebou šlehly na zem. Naraku se prudce zvedl a prokřupl si prsty. "Ale, ale, ale. Naraku! Ty ještě žiješ? Ale to e dobře. alespoň tě zabiju." ozvalo se za ním ledově. Naraku sebou trhl. "To není možné!" vyhrkl a prudce se otočil. "Jsi mrtvý." "Vážně?" dotyčný si očistil drápy od krve. "Zabil jsem tě." "Opravdu?" poškrábal se na tváři a posunul si kožešinu na rameni. "Ano. Před tvým hradem. Dnes." "Pochybuji. Mně, Sesshoumara? Asi jsi se praštil do hlavy." Sesshoumaru se rozesmál a vytáhl Tokijin. Začali spolu bojovat.

Inuyasha-Kapitola 25.

20. června 2008 v 13:47 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Další kapitolka. Už ani nevím, co bych k tomu měla psát :D:D:D radši nic...
Kapitola 25.
Inuyasha se procházel po zahradě svého domu. Smutně kopal do země, akorát to nevychytal a nakopl kámen. "Au!" vykřikl, protože blbě spadl a ještě hůř došlápl na kotník. Ten se mu podvrtnul a Inuyasha sebou flákl do čerstvě zrytého záhonku. (mě si nevšímejte, já si tu poslouchám Shadow of the Day a "nic nepíšu") Uraženě si sedl na zem a začal na nohu foukat. "Proč?" zeptal se a smutně sklopil ouška. "Co všechno se mi ještě stane?" zaskučel tiše. "Jo, tak to ti nepovím." ozval se za ním tichý hlas. Inuyasha se prudce otočil (v sedě) a noha ho rozbolela ještě víc. "Kdo to řekl?" zeptal se nejistě. "Hádej, můžeš třikrát!" ozvalo se za ním znovu. Inuyasha zakňučel:"Tohle nenávidím!" "Jo tak to máš špatný!" "Ty, já tě zničím!" vytáhl Tessaigu. "Hlupáčku! Vůbec ses nezměnil." Inuyasha zaslechl milý smích. "Kdo je tam?" zeptal se zoufale. Rozhlédl se kolem sebe. Vůbec to tam nepoznával. Ocitl se uprostřed vysokého labyrintu. "Kdo jsi?" zeptal se naštvaně. Tessaižino ostří se začalo barvit do ruda. "Copak ty mě nepoznáváš, Inu?" ozvalo se za ním. Inuyasha prudce vstal, ale málem se skácel k zemi. "Ne! Kdo jsi?" "Hádej!" Inuyasha zahlédl bílé světlo, ale to hned zmizelo. "Jsi dívka." "Ano." "To nebyla otázka." "No a?" dívka se rozesmála a zmizela. Inuyasha se naštval. "Nevím kdo jsi a je mi to jedno. Stejně tě zničím! Tessaigo! Kaze no kizu!" vyhrkl a někam namířil. Ihned nato mu někdo poklepal na rameno. Inuyasha se otočil a dívka mu foukla do obličeje zrníčka něčeho, co vonělo po skořici. Inuyasha se zakuckal. "Chceš mě *kuck* zabít?" kašlal dál. Dívka se rozesmála. Roztočila se a Inuyasha zahlédl vír. Znovu připravil Tessaigu, ale to už zahlédl hnědé vlasy po ramena a milý úsměv. "Miho?" vyhrkl nevěřícně. "Taky tě ráda vidím, Inu. Co si mě tak prohlížíš? Nikdy jsi neviděl ducha? U samotného Háda, kam ta mládež spěje?" Miho protočila oči. Inuyasha se na ni nechápavě podíval. "U koho? Myslel jsem, že když jsi mrtvá, jsi u Budhy." "Kdepak. Nepocházím odtud. Jsem zdaleka. Proto vypadám jinak než zdejší démonky. Pocházím až z Řecka. Nevíš kde to je, já vím. Ale to je jedno. Mám jenom pár minut." Miho se na něj usmála. "Prosím, vysvětli mi to s tím…" "Hádem? Ale jistě. Hádes je bůh podsvětí." "A proč jsi u něj?" "Netuším. Možná proto, že jsem zemřela?" "Ale…" "O to tu teď nejde! Inuyasho, musíte stát s bratrem při sobě. Musíte. Nesmíte se hádat." "To bys měla říct jemu. Nenávidí mě. A já se mu nedivím. Já se taky nenávidím, protože…" "Mlč!" vyhrkla přísně. Chtěla mu vrazit facku, ale zapomněla, že je duch, tak mu její ruka projela tváří. "Au! To zebe!" zakňučel Inuyasha. "Inu, když to zebe, tak to nebolí, ne?" podivila se. "Bolí." "Tak to ale nezebe." "Zebe." "Ale jakto?" "Obojí." "Hm." Miho zakroutila hlavou. "Měla bys to říct jemu. Nenávidí mě a kdyby mě spatřil, zabil by mě." "Ale nene. Takový není. Miluje tě. Jsi přeci jeho bratr." "Miluje jen sám sebe. Jestli to tedy vůbec umí. Jednou když jsme spolu bojovali mi řekl, že díky mně si uzamkl srdce a netouží po tom, aby ho odemkl." "To je hloupost. To by neudělal." "Udělal." "Proč?" "Protože jsi zemřela." "No a?" "On tě miloval a nemůže mi odpustit, že jsem tě neohlídal. Miho, prosím, odpusť mi to alespoň ty!" Inuyasha před ní padl na kolena a sepnul ruce. "A-ale…já ti to nevyčítám. Já věděla, že zemřu." "Cože?" Inuyasha sebou flákl, až nosem rozryl hlínu. "Nu co." Miho se opřela o stěnu labyrintu. "Buď jsem měla zemřít já anebo Sesshy." "A proč ne já?" "Já anebo Sesshy. Řekla jsem snad Inuyasha? No to je jedno. Ty by ses dokázal dívat na smrt někoho, koho miluješ?" "Ne." "Tak vidíš. Proto jsem radši obětovala sebe. Nejsem tak důležitá. A vím, že jeho vaše hádka mrzí." "Ehm…můžu se tě jenom na něco zeptat?" Inuyasha zaťal ruce v pěst a naběhla mu žíla na spánku. "Ale jistě." "PROČ JSI S TÍM PŘIŠLA AŽ TEĎ?!" zaječel. Miho se odtáhla. "Neječ na mě!" "Proč jsi nás nechala se rozhádat? Nebo proč jsi to neřekla jemu? Proč až teď? A mně? Proč?" "Sbohem." Miho na něj něco foukla a Inuyasha se znovu ocitl na zahradě. Seděl na zemi, ale noha ho nebolela. "Ksakru!"
Sesshoumaru se protáhl a vyšel na balkón. Už mu bylo dobře a byl uvolněný. V tom mu Akako perfektně pomohla. Protáhl se a vrátil se do postele. Políbil ji na nahá záda a oblékl se. "Ty už jsi vzhůru?" zívla a unaveně se na něj podívala. Pod očima měla obrovské kruhy. "Jsem, lásko. Děkuji ti. Takhle krásně už jsem se dlouho nevyspal." "Ale jdi ty!" Akako po něm hodila polštář a usmála se. "Ale je pravda, že mně je taky krásně. I když…" sedla si a protáhla se, "Začínám mít hlad. Co ty?" "Jdu právě na snídani. Ty tu lež!" "Ale…to mám umřít hlady?" "Ne!" Sesshoumaru ji nenechal namítat a zmizel. Akako protočila očima a oblékla se. "Já anebo Sesshy. Řekla jsem snad Inuyasha? No to je jedno. Ty by ses dokázal dívat na smrt někoho, koho miluješ?" Vstala a přešla ke dveřím. Když však chtěla vyjít ven, srazila se se Sesshoumarem. "Hej, ty máš ležet!" zavrčel. "Ale…já nechci. Mám hlad." "Proto ti nesu snídani. To všechny těhotné démonky mají pořád hlad?" "Neztěžuj si! je to tvoje vina!" Akako se zakousla do smažené ryby a požitkářsky zavřela oči. "Chutná?" sedl si vedle ní a objal ji kolem ramen. Akako přikývla. "A moc. To jsi asi nedělal ty sám, že ne?" "Ne. Nedělal." Pak se zarazil. "Hej! Jak to myslíš?" "Nijak." Akako uhýbala pohledem, ale pak to riskla. Podívala se mu do očí, sepla ruce a usmála se andělskoďábelským úsměvem. Sesshoumaru povytáhl obočí. "Já nemám svatozář?" Akako si přejela nad hlavou. Sesshoumaru zakroutil hlavou. "Jéje." "Jaký jéje?" Sesshoumaru nechápavě kroutil hlavou. "Ale nic." Akako se raději znovu zakousla do ryby a když chtěl něco říct, vrazila mu ji do pusy také.
Inuyasha si obvázal nohu, ačkoliv ho to už ani trochu nebolelo. Nechtěl však nic nechat náhodě. "Inu? Děje se něco? Kde jsi byl v noci? Měla jsem o tebe strach. Co je to s tebou? Ty se mnou nemluvíš? A co máš s nohou? Udělal sis něco? Bolí tě to hodně? A…" "Dost!" vyhrkl Inuyasha a zoufale se na ni podíval. "Nemohla bys to zopakovat?" "Co?" "Všechny ty otázky." "Jaký?" "Radši žádný." Inuyasha se zvedl. "Ale…" "Pojď si ještě lehnout!" řekl tiše. "Jak chceš. Ale neměl by ses přetěžovat." "Kagome, mně nic není. Nic. Jen jsem potkal někoho, kdo mi náladu moc nezlepšil, že ano, Miho!" to už se díval do stropu a mračil se. "Miho? Ale já myslela…" "Přišla mě navštívit ze světa mrtvých, aby mi řekla, že s bratrem máme držet pospolu." "To přišla brzo." Neodpustila si Kagome. "Taky si říkám." Inuyasha k ní přišel a obtočil jí ruce kolem pasu. "Kagome, zítra vyrazíme!" zašeptal a políbil ji. Kagome se ulevilo. "To jsem ráda."
Sesshoumaru procházel zahradou, když ho do nosu udeřil pach, který nenáviděl ze všeho nejvíc. "Co ten tu chce?" zeptal se naštvaně a vrhl se po stopách Naraka. Našel ho poměrně brzy. Naraku obcházel řeku a něco šeptal rybám. "Klesl jsi tak hluboko, že se musíš učit mluvit s rybami?" zeptal se Sesshoumaru posměšně. Naraku se urazil. "Kdepak, Lorde-Sesshoumaru. Nebo mám říct ubohý lorde? Já vím, ještě držíš smutek. Neměl bych tě rozptylovat." "Nevím o čem to mluvíš!" odsekl Sesshoumaru. "Přeci za tu tvou démonku. Za Miho. Za ženu, kterou jsi miloval nadevše. Ženu, kterou ti Inuyasha zabil." Sesshoumaru přimhouřil oči. "Co chceš?" "Spoj se se mnou proti mým nepřátelům. Nebuď jako Inuyasha. Ten na to doplatil." "Cos mu udělal? Naplácal mu?" "Ale kdepak." Naraku se ušklíbl. "Poslal jsem ho tam, kam patří. Poslal jsem ho za jeho lidskou matkou!" řekl lhostejně. Sesshoumarův výraz se z úšklebku změnil ve strach. "COŽE?!" zařval. "Copak? Nenáviděl jsi ho přeci." "A-ale…" Sesshoumaru vztekle vytáhl Tokijin a sekl po Narakovi. "Jak ses mohl opovážit vztáhnout na něj ruku?!" jednotlivě usekával každé slovo a sekal po něm Tokijinem. Naraku vždy uskočil. Sesshoumaru se naštval. "Chcípni!" přikázal a přivřel oči. "To nemám v úmyslu." Naraku znovu uskočil a sekl po Sesshoumarovi. Ten jeho útok odrazil svým a poslal ho zpět na Naraka, který to však čekal a znovu ho poslal na Sesshoumara. Ten se to sice snažil odrazit, ale bylo to na něj moc silné. Naraku si musel zakrýt oči, aby ho ten výbuch neoslepil. Těsně před něj spadl hořící kousek kožešiny. Naraku se rozchechtal. "Pitomec! Vážně si myslel, že jsem Inuyashu zabil? Padne kvůli někomu, kdo žije. Láska je k ničemu!" rozchechtal se ještě víc.
Inuyasha zrovna jedl, když ucítil podivnou úzkost. Zakuckal se a raději se napil. "Snad to nic není." řekl si v duchu. Podíval se z okna a snažil se něco spatřit venku. Nic však neviděl. "Inuyasho? Děje se něco?" zeptala se Sango. "Neboj se, Sango. Nic to není. Inuyasha mi jen vybírá tu nejvhodnější a nejkrásnější služebnou. Mám prav…au! Au! Au! Au! Au! To bolí!" Miroku si chytil ucho, za které ho Sango táhla. "Ne, není to pravda. Jen jsem měl divný pocit." "Pocit? Jaký pocit?" ozvali se všichni naráz. Inuyasha otevřel pusu, aby něco řekl, když to ucítil zase. Teď se k tomu však přidala i bolest u srdce. Zamračil se. "Znáte ten pocit, kdy nic neděláte a…něco vás rozbolí?" zeptal se nejistě. Kagome přikývla. Shippo mu skočil na hlavu. "Tatínek mi někdy říkal, že když se o nás bojí a někomu z nás se něco přihodí, cítí to. Ale to byl náš tatínek. Mezi námi bylo obrovské pouto." "Já takhle nikoho nemám." řekl Inuyasha zamyšleně. Pak si však na něco vzpomněl.
->"O to tu teď nejde! Inuyasho, musíte stát s bratrem při sobě. Musíte. Nesmíte se hádat." "To bys měla říct jemu. Nenávidí mě. A já se mu nedivím. Já se taky nenávidím, protože…" "Mlč!"<-
->"Měla bys to říct jemu. Nenávidí mě a kdyby mě spatřil, zabil by mě." "Ale nene. Takový není. Miluje tě. Jsi přeci jeho bratr."<-
"Proboha!" vyhrkl Inuyasha a prudce se zvedl. "Vždyť já mám přeci…bratra! Co když se mu něco stalo?!" vyhrkl a vyděšeně se po ostatních rozhlédl.

Inuyasha-Kapitola 24.

19. června 2008 v 21:50 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa. tohle je na mě moc. neukamenujte mě (i když to vás snad ani nenapadne. ale zase...bylo by o pitomce míň O:-) a je to pravda). radši už mlčím a jdu brečet (proč???)
Kapitola 24.
->Byl týden po svatbě Sesshoumara a Miho. Oba dva byli snad ještě šťastnější a Inuyasha jim to přál. Momentálně si jen tak v klidu procházel zahradami a přemýšlel. Přemýšlel o životě a o štěstí svého bratra. V hloubi duše si musel přiznat, že na něj maličko žárlí. Vždyť Sesshoumaru měl všechno co chtěl. Panství bylo jeho, měl vysoké postavení, uctívalo ho plno démonů a nyní měl i nádhernou ženu. Nemluvě o jeho síle. A také, také měl dobré srdce. Inuyasha si přál být jako on, ale také mu chtěl dokázat svou sílu. Kolikrát už svého bratra prosil, aby ho vzal do nějaké bitvy, ale Sesshoumaru vždy odmítl. Měl o něj strach a Inuyasha měl pocit, že v něj Sesshoumaru nevěří. Mrzelo ho to, ale nemohl s tím nic dělat. Snášet bratrův hněv bylo těžké, to už Inuyasha několikrát zakusil na vlastní kůži.<- "Inuyasho, spíš?" zeptal se Miroku a drcl mu do ramene. "Nespím! Feh!" "Zdálo se ti o mně?" zeptala se Kagome, která však měla liščí ocas. Když to Inuyasha zmerčil, Shippo se přeměnil zpátky. "Né! Inuyasha mě teď uvaří a upeče a sní! Pomoc!" Shippo se schoval za Kagome. "Nechci si zkazit chuť!" odfrkl si Inuyasha. "Takže mě nesníš?" "Ne." "Uf!" Shippo vylezl a Kagome si sedla vedle Inuyashy. Položila si hlavu na jeho rameno a čekala, jestli něco řekne. "Ehm, Inuyasho?" začal Miroku opatrně. Inuyasha se na něj znuděně podíval. "Ne, nedám ti syna, jestli ti jde o tohle." "Cože?" Miroku sebou praštil na zem a ostatní se rozesmáli. "Ne, o tohle mi nejde." "Tak o co? Máš hlad? Jé, teď jsme jedli, ale pro něco k jídlu ti dojdu." Inuyasha vstal a běžel do kuchyně. "A-ale…to jsem…nemyslel." Miroku si povzdychl.
->Byla noc, když Inuyasha zaslechl zvláštní zvuky. Přimhouřil oči a vyděsil se. Na hrad mířilo nemálo démonů. A nevypadali zrovna přátelsky. Inuyasha se otočil a upaloval to oznámit bratrovi. Jen vběhl do hradu, spatřil ho. "Sesshoumaru, počkej!" zastavil bratra na cestě do kuchyně. "Inuyasho, je to vážně?" zeptal se pochybovačně Sesshoumaru. Jeho bratr ho v poslední době zastavoval i kvůli maličkostem. Když však nyní spatřil výraz v jeho tváři, zarazil se. "Inuyasho, co se děje?" "Jdou sem…démoni!" dostal ze sebe Inuyasha. "Cože? Kolik?" Sesshoumaru se zamračil. "Hodně." "Krucinál! Jdi za Miho! Je v ložnici! Inuyasho, jdi za ní a nehni se od ní! Je ti to jasné?!" "A-ale…já chci jít s tebou!" namítl Inuyasha dotčeně. "JDI ZA NÍ A ANI SE OD NÍ NEHNI!" přikázal naštvaně Sesshoumaru. "Tak…dobře." "Přísaháš, že ji budeš chránit, aby se jí nic nestalo?" "Přísahám." "Tak padej!" "Feh!" Inuyasha se urazil a šel za Miho. Ta seděla na posteli a česala si vlasy. Když Inuyasha zaklepal, povytáhla obočí. "Inu, neměl bys tu být. Co tomu řekne tvůj bratr?" zeptala se nejistě. "Feh! Ten mě za tebou poslal!" "Proč?" zeptala se nechápavě. "Feh! Šel do bitky a mě tu nechal. Prý tě mám chránit. Feh!" "A-ale…do jaké bitky?" "Proti několika démonům." Inuyasha si, pro změnu, odfrkl. "Kolika?" "Hodně. Proč?" "Proboha!" Miho vyděšeně vypískla a běžela k oknu. Jen je spatřila, nahrnuly se jí do očí slzy. Venku byl Sesshoumaru sám proti asi deseti démonům. Miho vyděšeně vypískla. "Inuyasho!" vyhrkla a smutně se na něj podívala. Po tvářích jí tekly slzy. "Miho, neplač! On to zvládne!" Inuyasha jí jemně setřel slzy a políbil ji na čelo. "Inuyasho, prosím, slib mi něco!" "Cokoliv! Cokoliv ti slíbím!" "Slib mi, že mu teď půjdeš pomoci! Že ho nenecháš, aby byl sám! Že spolu porazíte ty démony. A hlavně mi slib, že ať se stane cokoliv, vždycky budete stát při sobě!" "Ale…Miho, tohle chtěj spíš po něm! To on je tvůj manžel. A navíc…přísahal jsem mu, že tě ochráním." "JÁ SE O SEBE DOKÁŽU POSTARAT SAMA!" vmetla mu do tváře docela naštvaně. "Tak jsem to nemyslel." zašeptal smutně. "Inuyasho, slib mi to!" "Ale…" "SLIB mi to!" "Nemůžu. Nemůžu ti to slíbit, když jsem jemu přísahal něco jiného." Miho zakroutila hlavou. Přešla k němu a položila mu ruce na ramena. Prudce s ním zatřásla. "SLIB MI TO!" zavrčela naštvaně a začala se přeměňovat. Inuyasha se vyděsil. "A-ano. Slibuji!"vykoktal. Miho se tedy usmála a nepřeměnila se. "Tak běž!" "A-ano!" Inuyasha vyběhl z pokoje a vydal se pomoci Sesshoumarovi, kterého zrovna démoni obklíčili a shodili na zem. "Sankon Tessou!" zařval Inuyasha a zničil jednoho démona. ostatní se na něj otočili. "Polodémon!" vyhrkl jeden. "Pravda. Zabijme ho!" otočili se na něj. "Inuyasho, ty hlupáku!" zařval na něj Sesshoumaru a probodl nejbližšího démona. uskočil dalšímu a sekl do dalšího, tomu však neublížil. Naopak on ho odhodil. Sesshoumaru prudce narazil do stěny hradu, až si vyrazil dech. Nevzdával se však a vyrazil po dalším. "Sankon Tessou!" slyšel znovu Inuyashu. 'Idiote! Jdi za Miho! Dělej!' snažil se mu telepaticky předat myšlenky. Inuyasha však dál bojoval a nevypadalo to, že by chtěl odejít. Sesshoumaru znovu sekl po tom démonovi, ale ten se po něm ohnal a zaryl mu drápy do břicha. "Sesshoumaru!" vykřikl Inuyasha a vrhl se do rány, která na bratra směřovala. Odrazil ji a vztekle zaútočil. Sesshoumaru se mezitím vzpamatoval a odhodil ho stranou. "Vrať se za ní! Dělej!" přikázal naštvaně. Tohle byla bitva a on neměl čas hlídat svého bratra. "A-ale…" "Přísahal…" Sesshoumaru zničil další dva démony a vytáhl bič. "Přísahal jsi, že ji ochráníš! Tak už sakra zmiz!" šlehl bičem a dalších pár démonů zhynulo strašlivou smrtí. 'Ksakru! Jich snad neubývá! O co jim jde?!' "To je pravda…" Inuyasha pár démonů rozsápal a jejich dušičky se vydaly na okružní cestu po pekle, bez zpáteční letenky, "ale jí jsem také slíbil, že ti pomůžu." "No a co?! Zmiz! Sakra tohle je bitva a já nemám čas…" šlehl bičem, který ve vzduchu zasvištěl a obtočil se kolem dalšího démona. Obtáčel se stále víc a víc, až démon pukl. "Já nemám čas tě hlídat!" zavrčel Sesshoumaru. "Ale,…já ti chci pomoct!" zakňučel Inuyasha. "Sankon Tessou!" další démon padl. "Nejvíc mi pomůžeš, když se vrátíš za ní a…" Sesshoumaru to už nedořekl, protože se ozval křik. Křik, který jim oběma zastavil krev v žilách. Dívčí křik, plný strachu a bolesti. Poslední křik před smrtí. Křik Miho. "Ne!" zaječeli oba bratři a nedbaje démonů se vrhli do hradu. Sesshoumaru bleskurychle doběhl až do ložnice a bylo mu snad ještě hůř. "Miho…" zašeptal a padl k ní. Miho měla v hrudi zabodlou dýku. Z úst jí tekl pramínek krve a špinil její jinak bílé kimono. Oči měla už téměř bez života, ale ještě dýchala. "Sesshou…maru…" zašeptala. Sesshoumaru nešťastně kroutil hlavou. "To…to není…nemůže být...ne!" zařval zničeně. Miho zasípala a odkašlala krev. "Sesshy…pro-prosím…neviň ho! Neobviňuj ho!" znovu se rozkašlala. "Nevysiluj se! Budeš v pořádku! Budeš v pořádku!" šeptal zoufale, i když věděl, že to není pravda. Miho se na něj usmála. "Miluji tě…" zašeptala. "Já tebe taky." Sesshoumaru nechal po tvářích téct svoje slzy. Bylo mu to jedno. Sklonil se k ní a naposledy ji políbil. Polibek netrval ani vteřinu a Miho zavřela oči. Navždy. "NE!" zaječel zoufale. Jeho výkřik protrhl ticho, které teď bylo všude kolem.<- "NE!" zaječel Sesshoumaru a s trhnutím se probudil. Nechtěně shodil Akako na podlahu. "Au!" vyhrkla a zamáčkla si bouli na hlavě. "To bolelo…" začala, ale když viděla, jak je vyděšený a nešťastný, zapomněla na to. Sedla si k němu a podívala se mu do očí. "Stalo se něco, miláčku?" zeptala se starostlivě. Snažila se do něj vcítit. Sesshoumaru její pohled opětoval. 'Slzy? On pláče? Proč? Že by…Ona?' řekla si Akako v duchu. Sesshoumaru přikývl. "Zdálo se mi o Její smrti…" zašeptal zničeně. Akako ho pevně objala. "To nic. To bude v pořádku…" šeptla mu do ucha. Sesshoumaru si ji k sobě přitiskl. Neobtěžoval se setřít dvě slzy, které se mu zrodily v očích. Bylo mu to jedno. Teď, když se mu zdálo o smrti Miho se začal bát, že ztratí i Akako.
->Sesshoumaru čekal na Inuyashu. Byl úplně bez sebe, ale nevěděl jestli vzteky nebo neštěstím. I když…necítil smutek, ani lítost…necítil vůbec nic. Uzamkl své srdce před světem a hlavně před svým bratrem. Před Inuyashou. Ten teď před ním stál a brečel. "Proč?" zeptal se tiše Sesshoumaru. Inuyasha se na něj uslzeně podíval. Nebyl si jistý, na co se ptá. "Ptal jsem se PROČ?!" "Já…" "Proč jsi mě sakra neposlechl! Proč?!" "Já…" "NEMOHL BY SES NAUČIT MLUVIT? PROČ JSI MĚ SAKRA NEPOSLECHL? PROČ? PROČ JSI JI NECHAL BÝT!" bolestivě zavyl Sesshoumaru. "Chtěla, abych ti pomohl!" vysoukal Inuyasha. "No a co? Já ti něco přikázal a ty jsi přísahal. Přísahal!" Sesshoumaru odvrátil pohled, aby zahnal slzy. "Jí jsem ale slíbil, že ti pomůžu. Chtěla to po mně!" "Ale MOJE slovo je snad přednější, ne?" Inuyasha se stáhl. Byla to pravda. "Jak sis mohl myslet, že mi pomůžeš? Podívej se na sebe! Jsi zraněný a…je mi z tebe nanic! Zatraceně seš jenom obyčejný polodémon, tak ses do toho neměl míchat!" zařval na něj. Inuyasha sebou trhl. "To bolí…" zašeptal. "Mně je jedno, že to bolí! Je mi to úplně jedno! Zničil jsi mi život! Já…já tě vzal pod svá ochranná křídla! Dal jsem ti všechno, co jsem mohl. Domov, lásku, všechno a TY jsi to zničil!" Inuyasha se naštval. "A KDO SE TĚ O TO PROSIL!" odsekl dřív, než se stačil zarazit. Ihned se plácl přes pusu, ale bylo pozdě. Sesshoumaru se na něj pohrdavě podíval. "Vypadni!" zašeptal. "Tohle jsem nechtěl, odpusť mi!" vyhrkl Inuyasha. Sesshoumaru si odfrkl. Vstal a vytáhl meč. "Vypadni, nebo za sebe neručím!" přikázal. Inuyasha před ním ucouvl. "Zmiz mi ze života! Už nikdy tě nechci vidět! Nechci! Ty NEJSI MŮJ BRATR!" zaječel. Inuyasha sebou trhl. "Odpusť mi, že jsem se vůbec narodil!" vmetl mu do tváře a utekl. Sesshoumaru se za ním nenávistně díval.<- "Ne! Vrať se! odpusť mi! Mrzí mě to!" volal Sesshoumaru ze spánku. Celý sebou škubal a byl zpocený a Akako nenapadlo nic jiného, než na něj vylít studenou vodu. Účel to splnilo a Sesshoumaru se probral. Jen ji spatřil, sevřel ji v náruči. "Buď tu se mnou!" vyhrkl zoufale. Akako mu ovinula ruce kolem krku. "Budu s tebou. Navždy." zašeptala a políbila ho.

Inuyasha-Kapitola 23.

18. června 2008 v 21:49 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Cha. zase něco málo dávám :D:D:D
Kapitola 23.
->Sesshoumaru a Miho spolu trávili skoro všechen čas a Inuyasha byl za to rád. Těšilo ho, že se jeho bratr zamiloval. Hlavně Miho byla strašně hodná a brala Inuyashu jako vlastního bratra. "Miho, lásko?" začal jednoho dne u večeře Sesshoumaru. Miho k němu stočila čokoládové oči. "Ano?" Sesshoumaru se nepatrně začervenal. Vstal a přešel k ní. Klekl si před ni a pořád se jí díval do očí. "Chtěla by ses stát mou ženou?" zeptal se a do dlaně jí vložil stříbrný prstýnek. Miho ztratila řeč. Padla mu do náruče a pevně ho objala. "Samozřejmě, že chtěla!" vyhrkla. Sesshoumaru se šťastně usmál. "Takže jo?" zeptal se nevěřícně. Miho přikývla. Sesshoumaru ji zamilovaně políbil. "Děkuji ti, lásko!" přitiskl si ji k sobě a zavřel oči. Inuyasha se potichu vypařil. Procházel zahradou a nudil se. byl rád, že je jeho bratr šťastný a ještě lepší bylo, že brzy bude svatba. "Svatba, nikdy jsem na žádné nebyl. Jestlipak mě tam budou chtít…" říkal si v duchu. Prošel zahradou až k jezírku, jehož voda přímo lákala ke koupeli. Chvíli si tak seděl na jeho břehu, ale pak si svlékl košile i kalhoty a skočil tam. Voda ho příjemně zchladila a jemu bylo dobře. šel pomalu více do hloubky, takže musel začít plavat, což mu ani trochu nevadilo.<- "Ne! Prosím, už dost!" Inuyasha se probudil a už se ani nesnažil zadržet slzy. Ačkoliv tahle vzpomínka nebyla smutná, pro něj ano. Miho mu chyběla čím dál tím víc. Byla to nejlepší démonka, kterou kdy poznal a hlavně to byla žena, díky které se jeho vztah se Sesshoumarem pořád zlepšoval. Až do toho osudného dne.
Sesshoumaru se podíval na Akako. Ta se jen zavrtěla a spala dál. deka z ní sklouzla, tak se k němu přitiskla, aby jí nebyla taková zima. Sesshoumaru toho využil a přetočil ji pod sebe. Položil si hlavu na její hruď a vrněl. Akako se po chvilce probudila, ale nechala ho. "Jak dlouho už jsi vzhůru?" zeptala se tiše a políbila ho do vlasů. "Nějakou chvíli už to bude." Sesshoumaru se na ni usmál a políbil ji. "Nevím jak ty, ale my máme hlad." Akako se chtěla zvednout, ale nemohla. "Já ne. Já chci ještě ležet." "No tak si lež, ale nás nech jít jíst!" "Ach jo. To je týrání." "Koho?" "Mě." "Ale nene. Pojď se najíst, nebo ti tu umřeme hlady!" "To ne!" Sesshoumaru na sebe rychle hodil kalhoty a oblékl i Akako. Pak si ji přehodil přes rameno a rozběhl se s ní dolů. "No tak, já umím chodit, zatím." Smála se. "No a?" Sesshoumaru ji odnesl do jídelny. "Tak a tady počkej, něco ti přinesu." "Nebudou to krysí ocásky, že ne?" "Nee." "Uf. Tak dobře, čekám." Akako se protáhla a Sesshoumaru jí zaběhl pro jídlo.
"Tak vyrazíme dál?" zeptala se Kagome netrpělivě. Podle ní mohlo za to, že Inuyasha vzpomíná, tohle místo. "Ještě ne, Kagome. Ještě ne!" zarazil ji Inuyasha. Ačkoliv se bál, že uvidí dvě určité vzpomínky, nemohl odejít. "Ale, Inuyasho, ty si myslíš, že nevím, jak ti to ubližuje? Nedokážu se dívat, jak trpíš!" "Kagome, s tímhle nic neuděláš." Inuyasha si povzdychl. Kagome se mu podívala do očí. "A řekneš mi alespoň, co se stalo?" "Možná jindy. Ještě na to není ta správná chvíle. Nepůjdeme se spolu projít? Znám jedno místo, kde se ti bude líbit." změnil téma. Chytil ji za ruku a políbil ji na tvář. "Je pravda, že jsme spolu dlouho nikde nebyli. Ale…zvládneš to?" zeptala se pochybovačně. "Feh! Nejsem tak slabý, jak si myslíš!" urazil se. "Ale…Inuyasho, takhle jsem to nemyslela." Kagome zakroutila hlavou. "Já vím, že ne. Ale neměj strach. Nic mi není." Inuyasha si ji k sobě přitáhl a jemně ji políbil. Kagome se usmála. "Tak pojď, lásko!" Inuyasha ji pohladil po břiše a šli spolu do lesa. Kagome se nechala vést. Přeci jen mu důvěřovala a Inuyasha to tam znal. "Kam to vlastně jdeme?" zeptala se nejistě. "Uvidíš. Už jenom kousek." Inuyasha jí stiskl ruku, aby jí dodal odvahu.Kagome se na něj usmála. V tichosti prošli ještě asi dva kilometry lesem, až Kagome zaslechla zvuk tekoucí vody, tříštící se o kameny. Zamrkala a protřela si oči, ale nic se nezměnilo. Inuyasha ji zavedl ke kaskádě vodopádu křišťálově čisté vody, která když se roztříštila o kameny, změnila se v kopec bílé pěny. Inuyasha s radostí sledoval Kagomin udivený pohled a když nedávala pozor, políbil ji. "Inu, to je krása. Jak jsi to tu objevil?" zeptala se zaraženě. "Ále, kdysi jsem sem šel s jednou démonkou. Jmenovala se Miho a byla to ta nejkrásnější a nejskvělejší žena. Bohužel patřila bratrovi." "Patřila?" "Ano. Je to už dlouho, co zemřela." Inuyasha odvrátil pohled, aby neviděla slzy. "Zemřela? Jak? Co se stalo?" "Zabili ji…démoni." "To mě mrzí." "Nejsem si jistý, jestli se z toho někdy vzpamatoval." "A co se mezi vámi stalo pak?" "Mezi kým?" "Tebou a Sesshoumarem." "Vyhodil mě." "Vyhodil? Proč? Vždyť to nebyla tvoje vina, Inu!" Inuyasha zaťal ruce v pěst. Prudce se otočil. V očích měl slzy, které se nesnažil setřít. "Právě že byla!" zašeptal. Kagome se na něj vyděšeně podívala. Konečně pochopila důvod jejich nenávisti.
Sesshoumaru procházel zahradami. Byl strašně smutný a nešťastný. Před týdnem bylo výročí jeho svatby s Miho. A dnes? "Proč?" zašeptal smutně a vyměnil květiny na jejím hrobě. "Proč ty? Proč ne já? Proč?" zakřičel. Padl na kolena a rozbrečel se. Dnes bylo výročí její smrti.
->"Inuyasho, na co myslíš?" zeptal se Sesshoumaru svého bratra při obědě. "Já jen…chci abys byl šťastný." Inuyasha se na něj usmál. "A ty si myslíš, že nejsem? Mám u sebe dva lidi, který zbožňuju ze všeho nejvíc. Tebe a Miho. Tedy ta je u sebe." Sesshoumaru mu rozcuchal vlasy. Inuyasha se na něj nejistě podíval. "Když já…nechci, aby si tě dobírali za to, že jsem jenom polodémon a…" "Mlč!" okřikl ho přísně. Inuyasha se tak lekl, že rozlil polévku. "Omlouvám se." zašeptal. "To nic. Ale už nikdy, rozumíš, NIKDY neříkej, že jsi jenom polodémon. Nezáleží na tom co jsi. Jsi můj bratr a tak to vždycky zůstane! Ruku na to?" Sesshoumaru k němu natáhl ruku a Inuyasha nejistě přijal. "Tak vidíš. Málem bych zapomněl, dnes přijde někdo, kdo ti ušije šaty." "Co? Mně? Proč? Já si ji neberu!" vyhrkl Inuyasha. Sesshoumaru se rozesmál. "Bratříčku, snad sis nemyslel, že bys šel v tomhle?! Kdepak. Kromě nás dvou a kněze jsi ten nejdůležitější člověk." "Já? Jakto?" "Jsi můj svědek." "Cože jsem?" Inuyasha se na něj nechápavě podíval. "Na podrobnosti se zeptej jí, ano? A, už je tady. Nechám vás tu o samotě a jdu za svou nevěstou. Já jsem tak šťastný. A nezapomeň, Inu, o půlnoci pod sakurou u jezírka!" "Jasně." Inuyasha se na něj usmál.
Poslední úder zazněl z hradu a Sesshoumaru už netrpělivě čekal na svou vyvolenou. "No tak, neboj se. Už jde!" uklidňoval ho Inuyasha. Sesshoumaru se na něj netrpělivě zamračil. "Nemrač se! usmívej se!" Inuyasha mu smetl smítko z ramena. "Já ti říkám, že už jde a ty mi nevěříš? Tamhle je! Vidíš?" Inuyasha ukázal do dálky a opravdu. Miho k nim kráčela v bílém kimonu, v ruce obrovskou kytici a ve vlasech bílé květiny. Oba bratři zatajili dech a Sesshoumaru cítil, jak mu srdce bije strašně splašeně. Otočil se na Inuyashu. "Je nádherná…" "Ano. To je. A za chvíli bude tvoje. No tak, uklidni se!" Inuyasha ho drcl do ramene. Miho k nim přišla a svatba mohla začít." "Tak tedy, drazí…ehm…všichni co jste se tu sešli. Dnes je významný den. Den, kdy se náš drahý a všemi zbožňovaný (párkrát se ozvalo odkašlání) lord vzdá své svobody pro tuto výjimečnou démonku. Pro naši milou Miho, která mu nedávno ukradla srdce." Oddávající si oba dva prohlédl. Ti se na sebe šťastně usmívali, tak si odkašlal a pokračoval. "Má někdo z přítomných i nepřítomných, živých či mrtvých něco proti tomu, aby se tito dva vzali? Pokud ano, nechť promluví teď nebo ať si svá slova vezme do hrobu, popřípadě pokud v hrobě je, ať si je schová do příštího života!" všichni se kolem sebe rozhlédli (Sesshoumaru s obavami a Inuyasha s výhrůžným výrazem). Nastalo absolutní ticho. "Nikdo? Opravdu nikdo? Ani sebemenší…" "Vy snad nechcete, aby se tito dva vzali?!" skočil mu Inuyasha do řeči, protože viděl, že jeho bratrovi to není příjemné. "Ale…samozřejmě, že chci." "V tom případě bych vám byl vděčný, kdybyste pokračoval!" zavrčel. "A-ano. Samozřejmě." "Děkuji." Inuyasha zaregistroval bratrův vděčný pohled a usmál se na něj. "Táži se tedy vás, milý Lorde-Sesshoumaru," ('To milý si mohl odpustit!' zavrčel Inuyasha v duchu, ale pak si uvědomil, že je to vlastně pravda.), "berete si zde přítomnou Miho a přísaháte, že ji budete milovat a ctít, v nemoci i ve zdraví…" "Ano!" skočil mu Sesshoumaru do řeči. "Přísahám." "Tak tedy…táži se vás, všemi milovaná Miho, berete si zde přítomného Lorda-Sesshoumara a přísaháte, že plně dodržíte podmínky, které jsem díky někomu nejmenovanému, že ano, lorde, nestačil dopovědět? Ovšem pokud je chcete slyšet…" "Přísahám!" "Tsss! Tak tedy…žehnám vám do budoucna, mějte co nejvíce dětí, aby se měl lord o co starat a i nadále se milujte! Teď mě omluvte, jdu na další svatbu!" kněz se vypařil. "Tak si dejte pusu, ne?" vyzval je Inuyasha. "Máš pravdu, bráško." Sesshoumaru si Miho přitáhl a dlouze ji políbil. Inuyasha začal tleskat a i ostatní se přidali.<- Sesshoumaru se zvedl. "Lásko, odpusť mi, že jsem tě neochránil!" zašeptal a vydal se zpátky do hradu, kde na něj už čekala Akako.

Inuyasha-Kapitola 22.

17. června 2008 v 17:54 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Fíííha, já se překonávám :D:D:D a ještě bude jeden :D:D:D
Kapitola 22.
Sesshoumaru ležel v posteli. V náruči měl Akako, která už spala. Sesshoumaru přemýšlel o tom, co mu řekla. "Mrzí mě nebo nemrzí, že se nám vztah s Inuyashou pokazil?" ptal se tiše sám sebe. Odpověď však nepřicházela. V hlavě mu už vyvstala další otázka. "Jsem na dítě opravdu připravený?" zeptal se znovu sám sebe nejistě. Nevěděl, co by na to měl odpovědět. "Sesshoumaru…" zašeptala Akako ze spaní a zavrtěla se. Položila mu ruku na hruď a hlavu na jeho rameno. Sesshoumaru ji hladil po zádech a přemýšlel. Akako se však probudila a zpytavě se na něj podívala. "Proč nespíš?" zeptala se tázavě a políbila ho na nos. "Já…přemýšlel jsem." "Přemýšlel? O čem?" "Ale…to je jedno." "No tak, Sesshy…" Akako se na něj usmála a Sesshoumaru zavrněl. "No počkej!" vyhrkl a začal ji lechtat. Akako se rozesmála a i on se usmíval. "Přemýšlel jsem o tom, co jsi dnes říkala. A ano, máš pravdu. Mrzí mě, že se to celé zpackalo. Chtěl bych to vrátit. Už vím. Pozvu ho na naši svatbu. Anebo raději ne. Nemůžu se mu podívat do očí. nedokážu mu odpustit. To prostě nejde. Ach jo. Akako, poraď mi!" zašeptal prosebně. Akako povytáhla obočí. "Však ten správný čas jednou přijde. Teď pojď spát, protože nevím jak ty, ale já jsem *zíííív* unavenááá…" zívla a usnula. Sesshoumaru ji ještě chvíli hladil, ale pak usnul také.
->Inuyasha se pomalu vracel k hradu. Něco mu však nehrálo. Cítil pach démonů, který se mu zrovna nelíbil. Znovu začmuchal a rozběhl se tam. Úplně strnul hrůzou. Kousek od hradu byla skupinka osmi démonů, sice malých, ale zato hrůzostrašných. A bavili se o tom, že zabijí Sesshoumara. 'Tak to tedy ne. Bratra se nedotknou. Jedině přes mojí mrtvolu!' řekl si a vrhl se na ně. "Sankon Tessou!" zaječel a rozsápal jednoho démona. Ostatní se podívali na jeho zbytky a naštvali se. "Co si myslíš, polodémone!" zařvali na něj a začali na něj útočit. Inuyasha útokům uhýbal a tničil další tři démony. Zbylí čtyři se strašlivě vytočili a jeden po něm sekl takovým srpem, Inuyasha to však obrátil proti němu, takže se démon zničil sám. Inuyasha si oddychl, že už zbývají jenom tři. Skočil po dalším, ale ten na něj vytáhl meč a sekl po něm. Inuyasha tomu nemohl uhnout, takže ho démon zasáhl a udělal mu dlouhou ránu přes hrudník. Inuyasha zakašlal a odplivl krev, která se mu hromadila v ústech. Padl na kolena a vydýchával se. Snažil se nabrat síly, ale rána začala krvácet. Jeden z démonů se napřáhl a chtěl ho seknout do krku, Inuyasha však stihl zareagovat a uskočil tak, že ho démon zasáhl do ruky. To už Inuyasha nevydržel a vykřikl. Sevřel si rameno a snažil se udržet slzy bolesti. Statečně vyskočil a sklepal z drápů svou krev. "SANKON TESSOU!" zařval a zničil dva démony. Když zaútočil na toho posledního, bolest ho přemohla a démon ho odhodil na stěnu hradu. Inuyasha zasténal a těžce dýchal. Krev z něj tekla proudem a on se nedokázal vyhnout dalšímu útoku. Démon ho zasáhl do nohy a Inuyasha znovu vykřikl. Slzy už mu tekly proudem a bolest mu zatemňovala mysl. "Musím vydržet, musím. Nikdy Sesshoumarovi…neublížíš…" šeptal zoufale. Démon se rozesmál. "Jak jsi naivní. Když chcípneš, kdo mi vtom zabrání?" rozchechtal se. Sebou cukl a nechápavě se podíval na svou hruď. Trčel mu v ní hrot meče, kterým ho Sesshoumaru probodl. Byl to sice obyčejný meč, který patřil jednomu smrtelníkovi, ale teď splnil svůj účel. Démon zalapal po dechu a vybuchl. Inuyasha sklouzl po zdi. "Je…mrtvý…" zašeptal a zavřel oči. Sesshoumaru se na něj naštvaně podíval, ale když viděl, jak moc je zraněný, odnesl ho za Yukiko a Masako, aby se o něj postaraly. Sám byl téměř vyčerpaný a v ranách mu bolestivě pulsovalo. Sedl si do rohu a čekal, až ty dvě dodělají svou práci a ošetří Inuyashovi všechny rány. Měl o něj strašný strach, ale zároveň ho přemáhal vztek. Snad tisíckrát kladl Inuyashovi na srdce, že NESMÍ sám bojovat s démony. Nesmí. Sesshoumaru až moc dobře tušil, že to takhle dopadne…
"Lorde?" Yukiko ho jemně probrala a Sesshoumaru jí pohlédl do modrých očí. "Už za ním můžete. je ale strašně vyčerpaný, tak ho prosím nevysilujte, ano? A nějaké výčitky byste si teď měl odpustit…" řekla mu starostlivě. Sesshoumaru si ji pohrdavě přeměřil, ale pak přikývl. Přešel až k Inuyashově lůžku a sedl si vedle něj. Chytil jeho ruku a stiskl ji. "Inuyasho, prosím, bratříčku můj, prober se!" šeptal zoufale. Inuyasha sebou cukl, ale spal dál. Sesshoumaru si ale i tak oddychl. Položil mu ruku na čelo a zjistil, že teplotu nemá. Jemu samotnému také nebylo dobře, ale nejdůležitější pro něj byl jeho mladší bráška. Pohladil Inuyashu po čele a pozoroval ho, dokud se neprobudil.<- Inuyasha otevřel oči. Bylo mu čím dál tím hůř. Nechtěl vzpomínat na dobu, co byl se svým bratrem. Nechtěl, protože až moc dobře věděl, která vzpomínka nejspíš bude ta příští. Bál se, že bude muset znovu prožívat ten strach a beznaděj, jako kdysi. Že bude muset znovu prožívat nenávist svého bratra, která trvá až do teď. "Proč?" zašeptal zničeně a sevřel v rukách deku. "Proč se to muselo stát? Proč nám? Proč mně? Proč?" zoufal si a ve snaze najít odpovědi se šel projít.
->Sesshoumaru byl šťastný, že je jeho bratru lépe. Byl to už týden, co se Inuyasha poprvé postavil démonům. Sesshhoumaru mu za to sice udělal strašnou scénu, ale teď bylo vše v pořádku. Ba co víc, Sesshoumaru pořádal jakousi oslavu. Pozváno bylo tolik hostů, že Inuyasha snad nikdy víc lidí pohromadě neviděl. Všichni měli sváteční kimona. Inuyashu nebavilo být s nimi dole, šel tedy do pokoje za svým bratrem. Tam shledal, že i Sesshoumaru byl dnes až moc upravený. Inuyasha si ho podezřívavě prohlédl. "Bratře, kdybych nevěděl, že je dnes oslava, řekl bych, že chceš zapůsobit na nějakou démonku." začal ho s úsměvem provokovat. Sesshoumaru se na něj tázavě podíval. "A kdyby jo?" nakousl. Inuyasha překvapením otevřel pusu. "Co? To jako…to jako fakt?" rty se mu roztáhly do širokého úsměvu. "Ano. To jako fakt. Hej, co máš za lubem?!" vyhrkl, když spatřil Inuyashův výraz. Pozdě. Inuyasha už kolem něj poskakoval a zpíval:"Bratr se mi zamiloval, bratr se mi zamiloval!" Sesshoumaru zavrčel. "Hej, nech si toho!" zavrčel naštvaně a přimhouřil oči do tenké linky. "Proč? Co je špatného na tom, že ses zamiloval?" Inuyasha si sedl na zem a zvědavě ho pozoroval. "Tak zaprvé, já se nezamiloval. A za druhé…" Sesshoumaru chvíli váhal. "Za druhé?" zeptal se Inuyasha a oči mu zářily. "Za druhé…prostě jsem se nezamiloval a tečka!" odfrkl si i Inuyasha se usmál ještě víc. "Zamiloval." zašeptal tak, aby ho Sesshoumaru neslyšel. Ten se nakrucoval před zrcadlem (když může mít Kanna, tak proč ne on :D:D:D ) a přemýšlel, zda si svázat vlasy anebo ne. Inuyasha se rozesmál. "Hej! Co je tu k smíchu?" Sesshoumaru se na něj otočil a šel ho zlechtat. "Pomoc!" vyhrkl Inuyasha ze srandy a skočil pod deky. Sesshoumaru se ušklíbl a stoupl si na druhou stranu. Inuyasha ho neslyšel, ale když se nic nedělo, trochu vykoukl. Sesshoumaru už na něj čekal a začal ho lechtat. "Ne! Pomoc! Pomoc! Bratr mě týrá!" smál se Inuyasha. Sesshoumaru na něj vyplázl jazyk. "Máš smůlu, bratříčku!" začal ho lechtat ještě víc a Inuyasha se popadal za břicho. Sesshoumaru už to nevydržel a rozesmál se taky. Oba se smáli asi deset minut, pak je Sesshoumaru zarazil. "Mazej se převlíct!" přikázal. Inuyasha se na něj podíval, jako kdyby spadl z velké výšky. "Proč bych to dělal?" zeptal se nechápavě. "Protože v tomhle," Sesshoumaru ukázal na jeho špinavé červené kimono, "na oslavu nepůjdeš! Nechal jsem ti něco připravit. Máš to v pokoji." "Co? Já tam můžu taky?" podivl se Inuyasha. "No jistěže ano. Jsi přeci můj bratr!" "Ale…já jsem polodémon." namítl Inuyasha. "No a co? Dělej! Nebudu na tebe čekat věčně!" Sesshoumaru ho vytáhl na nohy a Inuyasha ho vděčně objal. "Mám tě rád, Sesshoumaru." šeptl mu. "Já tebe taky. Ale už běž!" Sesshoumaru ho políbil do vlasů a Inuyasha se bleskurychle běžel převléknout.
Oslava už byla v plném proudu, když Sesshoumaru s Inuyashou sešli dolů. Někteří démoni si něco šeptali, jen však spatřili Sesshoumarův varovný pohled, hleděli si svého. Mladé nezadané démonky se před Sesshoumarem ukláněly. Doufaly, že ony tu jednou budou vládnout. Koneckonců Sesshoumaru byl nejlepší partií a to si žádná démonka přeci nemohla nechat ujít. On si jich však nevšímal. Došel s Inuyashou na druhý konec a sedli si. Sesshoumaru kývl na pár démonů a ti znovu začali hrát. sál se zaplnil tančícími páry a Sesshoumaru se dal do řeči s Inuyashou. Čas od času se rozhlédl po sále, ale vždy stočil pohled zpět k Inuyashovi. Až po chvíli se usmál a celý se rozzářil. Inuyasha se podíval stejným směrem, jakým koukal i Sesshoumaru a pochopil. Ze schodů právě scházela krásná démonka s kaštanovými vlasy po ramena, zářivým úsměvem a černým kimonem na sobě. Sesshoumaru se na ni zamilovaně díval. Inuyasha ho po chvíli drcl do ramene. "Au! Co je?" zeptal se ho zpytavě. "Dělej! Běž pro ni!" přikázal. Sesshoumaru ale zakroutil hlavou. "Nemůžu. Ona je tak…nádherná. A ty její čokoládové oči. Já se opravdu zamiloval." pošeptal Inuyashovi. Ten jen protočil očima a vstal. Přešel až k démonce. "Dobrý večer přeji. Mé jméno je Inuyasha a jsem nevlastní bratr lorda. Smím Vás teď požádat o tanec, slečno…" "Miho." odpověděla démonka a přikývla. Inuyasha ji tedy chytil za ruku a políbil na ni. Jednu ruku jí dal kolem pasu, druhou chytil její ruku a začali tancovat. Sesshoumaru na něj pekelně žárlil. Inuyasha cítil jeho pohled v zádech, proto se rozhodl učinit svůj plán. Dotancoval s ní až k němu a pak se zastavil. "Bratře? Smím tě požádat, abys mě nahradil v tanci s Miho? Jsem unavený." Inuyasha na něj mrkl a Sesshoumaru jako ve snách vstal. Vzal její ruku do své a druhou jí položil na bok. Bál se, že mu jednu vrazí, ale ne. Miho mu věnovala jeden ze svých nejkrásnějších úsměvů a on totálně zčervenal. Začali spolu tancovat a Inuyasha je s úsměvem pozoroval.<-

Inuyasha-Kapitola 21.

17. června 2008 v 14:52 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Tak jsem se dokopala k další kapitolce. Budu se snažit ještě dneska sem dát dvě, ale nejsem si jistá, jestli to stihnu. Jedna sem přijde určitě, ale ta asi bude hodně smutná, protože...ale nechte se překvapit. P.S. nesnažím se psát smutně. Jen do toho poslouchám Nightwish, tak píšu podle nich :)
Kapitola 21.
Sango a Miroku se spolu procházeli podél řeky. Trávili teď spolu mnoho času. Zvlášť když Sango začala mít pocit, že Kohaku je nablízku. "Sango, Sango, vnímáš mě?" Miroku ji donutil podívat se mu do očí. Zase se jí leskly. "Odpusť, Miroku. Já…cítím, že Kohaku je nablízku." "Ach Sango…" Miroku ji sevřel v náruči a políbil ji do vlasů. Sango se k němu přitulila. Zašli do lesa a šli směrem k pokroucenému dubu. Náhle sebou Sango prudce trhla. "Sango, děje se něco?" zeptal se Miroku nechápavě. Sango přikývla. "Miroku, běž pro ostatní! Dělej!" přikázala a sledovala, jak odbíhá. Otočila se a vykřikla. Kohaku byl sám proti obrovské převaze démonů. "Kohaku!" vykřikla a vrhla se mu na pomoc. "Hiraikotsu!" zařvala a zničila pár démonů. Kohaku útočil na další a ona mu pomáhala. "Nechte mě! Zvládnu to sám!" snažil se ji vyhnat. Sango netušila, že ji tím chce chránit. "Nenechám. Kohaku, bratříčku, nenechám je, aby ti ublížili. Hiraikotsu!" "Neublíží mi. Nechte mě být! Zmizte!" křikl na ni a začal se prát s Narakem ve své hlavě. Nechtěl Sango ublížit, protože věděl, že je to jeho sestra. "Kohaku…" Sango znovu zaútočila, ale démoni si to nenechali líbit. Zavolali posily a obklíčili ty dva. "Nechte ho být! Prosím!" křikla na ně Sango. V Kohakovi trhlo. Zakroužil kosou a zasáhl pár démonů. Ti se rozeřvali jeden přes druhého a vrhli se na ně. Sango se snažila chránit Kohaka, takže schytala víc ran. Bolestivě sykla a sevřela si rameno, bojovala však dál. Znovu hodila bumerang, ale moc to nepomohlo. Jeden démon ho zachytil a odhodil jinam. Sango jen ustrašeně sledovala, jak se nad ní a nad Kohakem uzavírá kruh nepřátel. Jeden démon se rozmáchl a odhodil ji na strom, o který se praštila do hlavy a ztratila vědomí. "Sango!" zaječel Kohaku a chtěl se jí vrhnout na pomoc. Démonů však bylo moc. 'Sestřičko, buď v pořádku!' prosil v duchu. Statečně znovu vrhl kosou. "Kazaana!" ozval se zvučný hlas a démoni mizeli Mirokovi v dlani. "Hej, Miroku, nech mi taky nějaké! Kaze no kizu!" křikl Inuyasha a Kagome vystřelila šíp. Jenže minula. 'Cože?' řekla si v duchu, ale založila další. Znovu minula a ani jednoho démona netrefila. "Jakto?" nechápala. Mezitím Inuyasha a Miroku likvidovali démony a Shippo se jim snažil pomoct. Kohaku se nepozorovaně přiblížil k Sango a spolu s Kirarou ji probouzeli. "Bakuryuhataio!" Inuyashův hlas se rozlehl celým lesem. Démoni padli a on si oddychl. Otočili se na Sango. Ta se už probudila, ale Kohaku byl pryč. Ten byl s Kannou v jakési bublině nad jejich hlavami. Když viděl, že Sango skutečně nic není, uvnitř sebe si oddychl. "Zachránila mi život," vysvětlil Kanně, "proto mě zajímalo, jestli žije." Kohaku sledoval, jak k Sango přišel Miroku. Ten ji sevřel v náruči a něco jí šeptal. Poté ji dlouze políbil. "Také bych chtěl, aby mě měl někdo takhle rád." řekl Kanně a společně se vypařili.
Sesshoumaru stál na balkóně a nechával vítr, aby mu čechral vlasy. Pozoroval západ slunce a přemýšlel. Přemýšlel o minulosti. O dobách, kdy s Inuyashou bývali nerozluční. O dobách, kdy ho Sesshoumaru učil starat se o panství, bojovat s démony a vychovával ho. staral se o něj spíš jako o syna, než o bratra. To vše ale pominulo při té Hádce. Při hádce, během které Sesshoumaru uzamknul své srdce a své city zmrazil. Věděl,že na vině byli oba, ale nedokázal to Inuyashovi odpustit. Nedokázal…
"Sesshoumaru, tak tady jsi. Hledala jsem tě snad všude." Akako si stoupla vedle něj. "Nemuselas…" "Nebuď tak tvrdý! Já vím, o čem přemýšlíš." "Opravdu?" zeptal se posměšně. "Ano. Opravdu. I mě mrzí, že se nenávidíte." řekla tiše a smutně se na něj podívala. Sesshoumaru zaťal ruce v pěst. "Mě to nemrzí!" procedil. "Ale mrzí." Akako mu přiložila ruku na tvář a podívala se mu do očí. "Chtěla jsi ještě něco jiného?" zeptal se a odvrátil pohled. "Vlastně chtěla." "Tak povídej!" "Víš, Sesshoumaru, já vím, že to pro tebe asi bude šok, ale…je to vlastně tvoje vina, takže se na mě nemůžeš zlobit, protože já za to ani trochu nemůžu. To ty jsi tak strašně nadržený, takže…" Sesshoumaru zrudl:"Akako, zkrať to!" "Tak jo!" Akako se nadechla a hledala ten nejšetrnější způsob, jak mu to oznámit. "Tak tedy…budeme mít dítě!" řekla s úsměvem. "Cože?" Sesshoumaru sebou flákl na zem. "Ty nejsi rád?" "A-ale…nemohlas mi to říci…šetrněji?" "Co? To nebylo šetrné? Promiň!" řekla nevinně. Sesshoumaru se zatvářil zmučeně. "Akako, to je jenom vtip, že jo?" zeptal se ublíženě. Vadilo mu, že si z něj dělá legraci. Akako však rozpustile zakroutila hlavou a sedla si mu na kolena. "Není to vtip. Opravdu budeme mít dítě." "Cože?" Sesshoumaru zkusil poslední věc - sáhl jí na čelo. "Ne, teplotu nemáš. Takže je to asi…pravda? Akako, dovedeš si mě představit jako…otce?" zamumlal. "Nedokážu. Proto se to budeš muset naučit." "Co?" Sesshoumaru zaklonil hlavu a zavřel oči. "Já a otec, to nejde dohromady." "Ale půjde. Uvidíš." Akako ho políbila na nos a on se na ni podíval ještě umučeněji. "Co se zase děje?" zeptala se starostlivě. "Svatba. Budu se muset vzdát svobody. Ach jo. Tak dobře, půjdu za tvým otcem, že si tě vezmu." rezignoval a smutně si povzdychl. "Jupí! Sesshoumaru, já tě miluji!" vyhrkla a padla mu do náruče. Sesshoumaru si ji k sobě přitiskl a políbil ji do vlasů. "Nejspíš tě to překvapí, ale já tebe taky." zašeptal. Akako se mu šťastně podívala do očí.
->Sesshoumaru se unaveně vrátil domů. Shodil ze zad pár věcí a rychle ze sebe shodil pancíř. Byl docela dost zraněný a unavený, protože byl tři týdny v nějaké bitvě. "A je to dole!" oddychl si a prohmatal si levé rameno. Docela dost ho bolelo a měl ho necitlivé. "Sesshoumaru!" Inuyasha se k němu vrhl. Bylo mu patnáct a už se mohl sám starat o panství. Stejně však byl radši, když byl se svým starším bratrem. "Inuyasho, dávej prosím pozor!" řekl tiše a bolestivě sykl, když ho Inuyasha pevně sevřel v náruči. "Jsi zraněný, bratře?" Inuyasha se mu starostlivě podíval do očí. "Hm. To nic není. Stačí to jenom vyčistit." Sesshoumaru udělal pár kroků, ale zamotala se mu hlava a upadl by, kdyby ho Inuyasha včas nezachytil. "Díky." řekl jen. Inuyasha ho vedl do jeho pokoje, ale dal pozor, aby veškerou váhu svého bratra vzal na sebe. Nechtěl, aby se mu něco stalo. "Jsem unavený. Moc unavený." "Já vím, bratře. Měl bys spát! Já se o panství ještě chvíli postarám." "Doufám, že to zvládneš…" řekl tiše a s námahou se posadil na postel. Inuyasha nasyslil tváře. "Náhodou, můžeš na mě být hrdý. Dělám všechno přesně tak, jako ty." Inuyasha se na něj zazubil. "To je dobře." Sesshoumaru zavřel oči a usnul. Inuyasha mu sundal košili, protože se celá zbarvila do ruda Sesshoumarovou krví. Úplně sebou cukl. Jeho starší bratr měl dlouhou a docela hlubokou ránu, táhnoucí se mu od levého boku až po pravé rameno. To levé měl spálené. Inuyasha vystrašeně ustoupil. Doběhl ke dveřím a nadechl se. "JAKENE!" zařval z plných plic. "JAKENE, DĚLEJ!" ječel dál. Malý skřet sice už běžel, ale podle Inuyashy mu to strašně dlouho trvalo. Seběhl dolů a vběhl do pokoje služebných. "YUKIKO, MASAKO, DĚLEJTE!" ječel na služebné. Ty se po sobě vystrašeně podívaly. "Vezměte něco, čím léčíte, a OKAMŽITĚ JDĚTE POMOCI MÉMU BRATROVI!" zavřeštěl zoufale. Pak vyběhl ven a donutil se skrýt slzy. Když však doběhl k sakuře, rostoucí u vody, sedl si a rozbrečel se. bál se o Sesshoumara tak, jako se ještě nikdy o nikoho nebál. Jeho bratr pro něj byl vším. Byl pro něj jako nedosažitelný vzor. Byl silný, poctivý, měl moc, budil hrůzu, byl bohatý a hlavně - měl Inuyashu rád. "Bratříčku, buď v pořádku, prosím!" šeptal Inuyasha do vody. Podíval se na odraz úplňku a setřel si slzy, které se mu stále draly do očí. "Sesshoumaru, bratříčku…" zašeptal znovu. "Mám tě rád." <- Inuyasha otevřel oči. Zamrkal, protože v nich cítil slzy. Ostatní ho zvědavě pozorovali. "Co je?!" vyštěkl. Měl strach, že ho slyšeli. Ostatní zakroutili hlavou, jakože nic a dál si hleděli svého. Všichni byli na zahradě Inuyashova domu a měli rozloženou deku pod tlustým stromem. Inuyasha se podíval do jeho větví a posmutněl. Vzpomněl si, jak si hrával se Sesshoumarem na zahradě jejich panství. Vzpomněl si, jak mu jako malý skákal na záda, když Sesshoumaru stál pod sakurou u jezírka. 'Je to už tak dávno…' řekl si v duchu a posmutněl ještě víc.

Inuyasha-Kapitola 20.

13. června 2008 v 16:27 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
takže...nezačínám takhle pořád??? no to je fuk. zrátím to. jelikož mám většinu známek uzavřených (kromě chemie a čj) a třída se mi z anglie vrátí až za týden (juchů) tak jsem se rozhodla, že tenhle týden budu písat. chci dát každý den aspoň jeden nebo dva dílečky. asi spíš až od pondělka 16.6. a až do neděle 22.6. jinak tenhle díleček si snad užijete, nevím nevím, ale příští už by tolik vzpomínkový být nebyl. slibuju :) takže...užijte si to
Kapitola 20.
-> Inuyasha už sotva šel. Byl strašně unavený a co chvíli zakopával. Sesshoumaru už ztratil trpělivost. "Teda s tebou někam jít…!" zabručel vztekle a přehodil si ho přes rameno. Inuyasha usnul. Sesshoumaru si oddychl. Konečně mohl nabrat náskok před démony, kteří chtěli Inuyashu pro sebe. Sesshoumaru se rozběhl a proletěl až k hradu. Před ním se zastavil a rozhlédl se po nádvoří. "Jakene!" zavolal mohutně a malý skřet co nejrychleji přiběhl. "Ano, můj pane?" poklonil se, až nosem rozryl hlínu v záhonku. "Běž pro mého bratra připravit pokoj. Hned!" "Samozřejmě, můj pane!" Jaken běžel do hradu a ihned začal svolávat služebné. Sesshoumaru zatím s Inuyashou v náruči pomalu procházel hradem až k pokoji, který byl ihned vedle jeho. Odtamtud se vyřítil Jaken s hromadou věcí. "Z cesty, z cesty, z cesty!" krákoral na celou chodbu. Všechny služebné mu raději uskočily z cesty. Sesshoumaru Inuyashu přenesl k posteli, na kterou ho opatrně položil. Pokynul služebným, aby mu ošetřily rány a převlékly ho a on sám šel pro jídlo. Měl výčitky svědomí (COŽE??? ON NĚJAKÉ MÁ??? FÍHA!!!), že se k němu předtím choval tak zle. Uvnitř sebe cítil, že na Inuyashu prostě jen žárlí, ale sám nechápal proč. "Co je tak úžasného na tom malém…" zarazil se, protože ho málem znovu nazval spratkem. "Ne, kdybych ho nesnášel, nebyl by na mém hradě a já bych mu nešel pro jídlo. Ach jo. Sesshoumaru, tobě už totálně přeskočilo." říkal si pro sebe. Vzal z kuchyně kus masa a něco k tomu a vydal se s tím za Inuyashou. Cestou se ještě stavil pro něco k pití. Kývl hlavou na jednu ze svých služebných, že udělala svůj vynikající čaj.<- Inuyasha se zavrtěl a otevřel oči. Zrovna tyhle vzpomínky znovu prožívat nechtěl. Byl však unavený, takže hned zase usnul.
->Inuyasha na své tváři cítil dotek jemné ruky, tak otevřel oči. Ihned se vyděsil. "Kde to…" "Jsi ve svém pokoji, bratříčku." Sesshoumaru se na něj usmál. "Ve svém…pokoji?" zeptal se překvapeně a rozhlédl se kolem sebe. Pak posmutněl. "Nejsem ve svém pokoji. Můj pokoj je v mamiňčině domě." "Ale tady také. Chovej se tu jako doma, protože nechci, aby se ti něco stalo. Budu se o tebe starat a…" Sesshoumaru se zarazil, když si všiml Inuyashových slz. "Já vím, že to není zrovna výhra, ale…hej, co to děláš?" zeptal se překvapeně, protože Inuyasha ho pevně objal. "Děkuju!" zašeptal tiše a nechal slzy, aby mu stekly po tvářích. "Po-po-počkej! Co jsem…" Inuyasha se však k němu přitiskl pevněji, tak zmlkl. "Bratříčku, neměl by ses vysilovat. Máš hlad?" zeptal se mile a podíval se mu do jantarových očí. "Maličko." "Tak něco sníš!" přikázal. Inuyasha otevřel pusu, aby něco řekl, ale to už tam měl kus masa z divočáka. Zakoulel očima a začal co nejvíc žvýkat. Sesshoumaru se usmál a vzal si také kus masa.
Ráno se Inuyasha probudil ještě před východem slunce. Protáhl se a seskočil z postele. Chvíli váhal, ale pak se rozhodl prozkoumat hrad. Potichu vyklouzl ze dveří a běžel do věže. Tam čekal na východ slunce. Jakmile se objevily první sluneční paprsky, Inuyasha se rozzářil a rty se mu roztáhly do širokého úsměvu. "Inuyasho? Co tu děláš?" ozvalo se za ním tiše a Inuyasha se šťastně otočil na svého staršího bratra. "To je krása. Nikdy jsem neviděl tak krásný východ slunce." vyhrkl a objal Sesshoumara. Ten ho zvedl a posadil si ho na ramena. "Máš hlad, bratříčku?" zeptal se mile. Inuyasha přitakal. "Tak fajn. Jdeme!" Sesshoumaru pomalu vyrazil.<- Inuyasha se protáhl. Venku byla ještě noc a Kagome spala, tak šel na balkón. Ihned ho zasáhl svěží vánek a zacuchal mu vlasy. Inuyasha se podíval na měsíc. Sledoval jak měsíc, tak padající hvězdu a v duchu se soustředil na své přání.
-> "Inuyasho? Inuyasho! Kde jsi?" zavolal na něj Sesshoumaru přes celý hrad. Desetiletý Inuyasha se rozzářil. "Sesshoumaru!" vykřikl a běžel ke svému bratrovi, který se vrátil z bitvy. "Není ti nic, bratře?" zeptal se starostlivě a pečlivě si svého staršího bratra prohlédl. "Nic mi není. A tobě?" "Také ne. Chyběl jsi mi, bratře!" "Ty mně také, Inuyasho!" Sesshoumaru ho sevřel v náruči a věděl, že je doma. "Málem bych zapomněl…" Inuyasha se mu vytrhl a běžel do svého pokoje. Sesshoumaru zakroutil hlavou a sundal si pancíř. "Jakene!" zavolal na skřeta. Ten hned přiběhl. "Můj pane!" poklonil se mu. V očích měl slzy štěstí, že se jeho pán vrátil živý a zdravý, bez jediného škrábance (ne, že by o něm pochyboval). "Jakene, nech to vyčistit!" přikázal Sesshoumaru a šel do svého pokoje. Na schodech do něj však vrazil Inuyasha, a kdyby Sesshoumaru nezareagoval včas, oba by sjeli všechny schody po zádech. "Inuyasho, dávej pozor!" přikázal "Omlouvám se!" Inuyasha sklopil hlavu a čekal, jestli ho jeho starší bratr potrestá. "Hm. Děje se něco?" zeptal se však jen Sesshoumaru. "Ano, děje. Už jsem to rozluštil!" Inuyasha mu ukázal hlavolam - ježka v kleci. V jedné ruce měl ježka, ve druhé klec. "Výborně, bráško!" Sesshoumaru mu rozcuchal vlasy a Inuyasha se usmál. "Stalo se tu něco zajímavého?" změnil Sesshoumaru téma. "Ano. Reklavs a Chars za tebou přišli." "Už zase?" Sesshoumaru protočil oči v sloup. "Ano. Chtěli, abych jim tedy pomohl já, ale řekl jsem, že se brzy vrátíš." "Dobře jsi udělal. Chtěli by z tebe vymámit první poslední. A věřím, že by se jim to i povedlo." "COŽE?!" Inuyasha nasyslil tváře. "Copak jsem drbna?" zabručel. "Ne, bratříčku, ale ti dva jsou velmi přesvědčiví. I já s nimi občas mám potíže." povzdychl si. "Aha. Tak to bych jim to určitě vyklopil." "Tak vidíš." Oba si tak seděli na schodech a mlčeli. "Poslyš, Inuyasho…" začal nejistě. "Ano? Děje se něco, bratře?" Sesshoumaru přikývl. "Víš, můj malý bráško, měl by ses začít učit starat se o panství." "Proč?" "Protože jsi můj bratr a dost často bude v tvých rukách. Kdoví, jednou možná napořád." "To neříkej! Ty neumíráš!" Inuyasha ho chytil za ruku. zkoušel, jestli Sesshoumaru není duch. "Ne, neumírám." "Uf." Oba se rozesmáli. "Ale teď vážně. Inuyasho, jsi můj jediný žijící příbuzný a já…mám tě rád." Sesshoumaru odvrátil pohled. Inuyasha popotáhl. "Hej, nebreč!" vyděsil se Sesshoumaru. "Když já…když já…já tě mám taky rád!" Inuyasha mu padl do náruče a rozbrečel se ještě víc. "Inuyasho, prosím, nebreč! Co jsem udělal?" "Nikoho jiného nemám, ale jsem rád, že mám tebe!" Inuyasha se mu uslzeně podíval do očí. "Já jsem za to taky rád, můj malý bráško." Sesshoumaru mu cvrnkl do nosu a Inuyasha zastříhal s oušky. "Už jsou tu." zamumlal. "Ach jo. Hloupí démoni." Sesshoumaru se zvedl a chytil Inuyashu za ruku. "Ty jdeš se mnou, můj malý bratříčku." Usmál se na něj (vlídně!!!) a šli spolu do přijímacího sálu. "Sesshoumaru!" uklonili se mu Reklavs a Chars. Reklavs byl něco mezi medvědem a býkem a byl celý modrý. Chars byl sedmihlavý zelený veverčák. "Pánové, co vás přivádí?" Sesshoumaru Inuyashu vyzvedl na svůj "trůn" a Inuyasha se na něj zazubil. "Odpusť, že tě otravujeme," "Neodpustím, ale co nadělám!" skočil jim Sesshoumaru nakvašeně do řeči. "Tak neodpouštěj. Přišli jsme kvůli…" "Mému panství. Já vím." "Ne. Kvůli…" Chars kývl hlavou k Inuyashovi. "Aha. Ale vy nevíte, že Inuyasha je váš budoucí pán?" zeptal se Sesshoumaru pobaveně. Reklavs a Chars sebou švihli na zem. "Budoucí…" "…pán?" doplnili se. "Ano. A teď, pokud nás omluvíte, slíbil jsem Inuyashovi, že půjdeme na ryby. Cestu znáte." Sesshoumaru vzal Inuyashu za ruku a šli spolu chytat ryby.<- Inuyasha se vrátil do postele. V očích měl slzy a nebylo mu zrovna nejlépe. 'Proč?' ptal se sám sebe v duchu. 'Proč musím pořád jen vzpomínat? Proč? Prosím, ať se mi nezdá o té hádce, prosím. prosím.' přál si zoufale a zavřel oči.

Ester a Qentin - ve stáji

8. června 2008 v 13:09 | Svip |  Ester a Qentin
takže...tohle jsou fotky, které fotila Tymon, já je pouze zmenšovala (snaha byla, ač marná), aby se sem vešly...no řekněte, nejsou oba rozkošní??? *IN LOVE*
Ester a Qentin

Inuyasha-Kapitola 19.

8. června 2008 v 12:48 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
takže...po hoooodně dlouhé době jsem se dokopala k dalščímu dílečku. příští týden nic nečekejte, to máme (asi jako většina) písemky, ale pak od 13.6. do 22.6. se sem pokusím toho přidat víc. to víte, budu mít lážo plážo, zatímco zbytek třídy bude v Anglii :P mno ale to stejně nikoho nezajímá :D:D:D tajkže...další kapitola je tady. snad se vám bude líbit :) Svip
Kapitola 19.
Inuyasha se probudil ze špatného snu. Kagome vedle něj klidně spala, sem tam zašeptala jeho jméno a občas se k němu přitiskla ještě víc. "Inu…" zašeptala. Inuyasha si tedy znovu lehl, ale už nemohl usnout. Bál se, že by se mu mohla zdát další noční můra, jako ta, o smrti jeho matky. "…Spi!" zašeptala znovu Kagome. Inuyasha se na ni tázavě podíval. "Potřebuješ nabrat síly, tak spi!" "Kagome?" zeptal se zmateně. Kagome však zamlaskala a spala dál. Inuyasha tedy také zavřel oči, ale snažil se neusnout. Marně.
->Sedmiletý Inuyasha se snažil setřást démony, kteří ho už hodnou chvíli honili. Inuyasha už byl téměř vyčerpaný. Měl sotva sílu stát, natož běžet. "Inuyasho!" zavolal na něj někdo. Inuyasha se tam podíval. Měl dojem, že vidí svou maminku Izayo. "Mamí!" zašeptal a pokusil se ještě zrychlit. Povedlo se mu to a vběhl za ní do malé jeskyně. Tam byla všude tma. "Mamí? Maminko, kde jsi?" zeptal se zoufale. "Tady jsem, Inu!" Inuyasha se otočil. "Mamí!" vyhrkl šťastně a vyčerpaně usnul.
Inuyasha otevřel oči a vyplivl nahromaděnou krev. Ze spánku se totiž kousl do jazyka. "Mamí? Mamí, kde jši?" zašišlal. Nic. "Mamí?" zeptal se znovu smutněji. Opět se nic nestalo. Na Inuyashu už toho bylo moc, tak sklopil ouška a smutně koukal na stěnu jeskyně, ve které byl. Všechno mu bylo strašně líto a on nevěděl, co by měl dělat. Cítil, jak se mu do očí derou slzy, které nedokázal udržet. Schoulil se tedy do klubíčka a rozplakal se. "Mamiňko…" šeptal při tom.<-
Inuyasha se prudce probudil. V očích měl pořád slzy a bylo mu hůř a hůř. "Ploš?" zeptal se. Udivilo ho, že šišlal. "Čo še ťo děje?" zeptal se znovu. "Inuyasho, proč nespíš?" zeptala se rozespale Kagome a otevřela oči. Dlouze zívla. "Něvím." "Aha." Kagome se protáhla, ale pak se zarazila. "Proč šišláš?" "Ťo ťaky něvím." "Aha. Asi už nemá cenu usínat, když se rozednívá, co?" "Aši ně." Inuyasha na ni otočil tvář a Kagome se vyděsila. "Inuyasho, ty krvácíš!" vyhrkla. Inuyasha se na ni nechápavě podíval. "Kdě?" "Nekousl jsi se do jazyka?" "Mošná. Ploš?" "Asi jo. Něco s tím uděláme!" Kagome ho začala ošetřovat. Inuyasha zavřel oči a vrněl.
Akako si konečně oddychla. Sesshoumarovi se udělalo lépe a ona si nemusela dělat takové starosti. Byla docela unavená, když si dělala něco k jídlo. Ruce se jí třásly a nůž jí sjel po prstě. "Au!" vyhrkla a začala si sát krev. "No super. Tak budu mít k snídani svojí krev. To se fakticky může stát jenom mně!" zavrčela ironicky. Slyšela otevírání dveří, tak se prudce otočila. "Rin, to jsi jenom ty!" řekla ulehčeně. "Slečno, Akako? Omlouvám se. Už zase odcházím pr…Vy krvácíte!" vyhrkla a vrhla se k ní. Akako se nechtělo plýtvat energií, tak ji nechala, aby si to prohlédla. "Nic to není. Jenom jsem se řízla." "Nic? Kdepak. Potřebuje to obvázat. Pojďte!" vyhrkla Rin a odvedla ji do koupelny. Akako jen protočila oči v sloup. "Rin, zlatíčko, vážně to nic není." 'Opravdu jsem jí řekla zlatíčko?' udivila se v duchu. "Ale mohlo by být!" "Ať je tedy po tvém. Vzdávám to!" Akako si od Rin nechala ošetřit říznutí. "Díky." "Nemáte zač!" Rin se jí uklonila a odešla. Akako pokrčila rameny a vydala se zpátky do ložnice. "Tak to tedy ne! Lehnout!" přikázala. Přiběhla k posteli a zatlačila Sesshoumara zpátky. "Ale…Akako. Nebuď tyranka!" "Lehni a nehádej se!" "Budu." "Fajn. Lehni a nemel!" "Tsss! Nerozkazuj!" "Musím. Ještě včera jsi měl horečky a teď bys chtěl někam jít? Tak to teda ne!" "Akako, prosím…" "Nepros!"
Inuyasha se opatrně zvedl a spolu s Kagome šli na snídani. Tam je ostatní vřele uvítali. "Inuyasho! Vítej zpátky mezi živými!" zavolal na něj Shippo. Inuyasha se jen zakřenil. "Miroku, Sango, jak jste nás našli?" zeptala se Kagome zvědavě. "Zaběhl jsem pro ně." "Shippo? Ty? Šám?" zeptal se Inuyasha překvapeně. "Jo. Já sám!" pochlubil se Shippo. "Ťak o ťom šilně pochybuji!" "Nepochybuj!" "Ploš bych něměl?" Inuyasha se na něj upřeně podíval. Shippo si povzdychl. "No tak dobře. Zavedla nás sem Kirara." kápl božskou. "Já ťo ťušil! Nao…" Inuyasha se rozkašlal. "Inuyasho? Proč šišláš?" zeptal se Shippo zmateně. "Ale, v noci se kousl do jazyka." odpověděla Kagome. "Sám?" vyhrkl Miroku, který se nestačil zarazit. "Jo. Šám." odsekl Inuyasha. "No tak se hned nečerti!" Miroku se radši schoval za Sango. "Já se nečel…" Inuyasha se znovu rozkašlal. Raději si tedy sedl za stůl a napil se teplého čaje. "Naoki!" zavolal a dovnitř přicupitala mladičká služebná. "Ano, pane?" uklonila se. "Pšineš šnídani!" řekl a znovu se rozkašlal. Naoki zamrkala. "A-ano. Jak si přejete, pane!" vyhrkla a odběhla pryč. Už dlouho se nesetkala s někým dospělým, kdo by šišlal.
Po snídani se Inuyasha chtěl projít, ale Kagome ho nenechala. "Kdepak, Inu. Nikam!" "Ďo žahlady!" "Ne! Ani tam ne!" "Ale jo. A něháděj še!" "Inu, prosím. Nechci tě znovu ztratit!" "Něžťlatíš." Inuyasha ji chytil za ruku a šli se projít spolu. Pod prvním větším stromem si Inuyasha sedl, aby ji umlčel. Kagome to pochopila, ale nenamítala. Alespoň se moc nenamáhal. "Miluji tě…!" řekla mu. "Já těbe víč." "Nene. Já." "Ně. Já a něhá…" Kagome ho raději políbila. "Neber si to osobně, ale to šišlání mi vadí." "Mně ťaky!" "Ani se ti nedivím." Kagome se o něj opřela a zavřela oči. Inuyasha si položil hlavu na její rameno a usnul.
-> Inuyasha otevřel oči. Ihned nato mohutně zívl. Byl sám v obrovské jeskyni. Vystrašeně si objal kolena a položil si na ně hlavu. Pak se rozplakal. Izayo mu chyběla strašně moc. "Mamiňko…" zašeptal smutně a sklopil ouška ještě víc. "Mamiňko, kde jsi?" zeptal se nešťastně. Zvenku se ozval hluk, tak se stáhl ke stěně a někam se schoval. Právě včas, protože dovnitř vešli dva obrovští démoni. Jeden byl odpornější než ten druhý. Tomu menšímu trčelo ze zad kormidlo, tomu většímu z hlavy rohy, nebo něco takového.
(snažila jsem se ho aspoň trochu přiblížit, ale v anime obrázcích jsem něco tak...eh...dokonalého....nenašla)
"*Škyt* Měli bysme…*škyt* najít nějaké…*škyt*…děti na ten…*škyt* trh!" zamumlal a pořádně se napil nějaké červené tekutiny. Jeho společník, ten s kormidlem v zádech, jen přikývl. "Jo, to bysme *škyt* měli!" oba se napili ještě víc a naráz se složili na zem. Děsně chrápali a Inuyasha se mohl strachy zbláznit. Nevěděl, jak by odtamtud měl utéct, aniž by ho našli. 'Mamiňko, pomoz mi…prosím!' přál si v duchu. Rázem ho prostoupila odvaha a síla a on vyběhl z jeskyně. Raději se neohlížel, ani nezastavoval a běžel rovnou za nosem. Utíkal, jak nejrychleji mohl, takže několikrát zakopl a ošklivě spadl. Jako teď. Zakopl o kořen tlustého stromu a skutálel se z kopce, kde do někoho narazil. "Omlouvám se…" zašeptal a zvedl hlavu. Ihned ucouvl. Díval se do tváře onoho démona, který mu vyčetl smrt otce. Do tváře Lorda-Sesshoumara. Ten se na něj však nedíval tak nenávistně a pohrdavě, jako minule. "Hm. Dávej si radši bacha, můj malý…bratře!" poslední slovo zaprskal. Inuyasha se na něj udiveně podíval. "Bratře?" zeptal se nechápavě, ale to už se za ním rozlehl křik. "Chyťte ho!" křikl ten démon s kormidlem. Sesshoumaru se zamračil. Inuyasha vyděšeně vykřikl a chtěl se rozběhnout pryč, ale to už ho Sesshoumaru chytil za ruku a pevně mu ji stiskl. "Na co ho chcete? Je to jenom polodémon…" odfrkl si. Inuyashovi do očí naběhly slzy. "Prosím, nechte mě!" zašeptal zoufale. Sesshoumaru si jen odfrkl. "Ptal jsem se, na co ho chcete?!" zaburácel naštvaně. Vadilo mu, že ho ignorovali. Neměl to rád. "Chceme ho prodat. Do otroctví." váhavě odvětil démon s rohy. "Do otroctví? Copak by si ho někdo koupil?" ušklíbl se Sesshoumaru a stiskl Inuyashovu ruku pevněji. Ten vyjekl hlasitěji a zkusil se s ním prát. Bylo mu jasné, že nemá šanci. "Neper se!" přikázal Sesshoumaru. Pohrdavě si přeměřil ty dva. "Máte pravdu. Moc nám nevydělá. Ale kdo ví, na co se bude hodit múzám." "Múzám? Už jsem o nich slyšel…" Sesshoumaru se zamyslel a Inuyasha ztuhl. "No ano. Jistě. Múzy. Prý si s obětí hrají jako kočka s myší, než si ji uvaří. Hm. Copak, Inuyasho. Měl bych tě nechat, aby tě předhodili múzám?" zeptal se lhostejně. "Ne, prosím, ne!" vykřikl Inuyasha zoufale a padl na kolena. "Snažně Vás prosím, Lorde-Sesshoumaru, nedávejte mě jim! Prosím!" šeptal zoufale. "Jen nám ho vydej. Však my už si s ním poradíme…" démonům se leskly oči. "Prosím, prosím, nedávejte mě jim!" Inuyasha se na něj prosebně podíval. Oči se mu leskly slzami a ten jeho pohled byl tak smutný, že Sesshoumaru raději odvrátil pohled. "Co mi za něj nabídnete?" zeptal se démonů s nezájmem. "Co bysme Vám za něj měli dát?" "Co já vím." "Tak vidíte. Ani nevíte, co chcete." "Co nabízíte? Však já si vyberu." "Ts. Co bysme jako měli nabízet?" "Copak vy dva nemáte nic pro ty, kdo vám chytí děti?" podivil se. "A to jako proč? Chytáme si je sami." odfrkl rohatý. Inuyasha Sesshoumara kousl do ruky, za což si vysloužil pohlavek a pevnější stisknutí. "Au! Prosím, Lorde-Sesshoumaru, nechte mě jít. Prosím, moc Vás prosím…" "Zmlkni! Tak co mi za něj nabízíte?!" "Tak třeba elixír věčného mládí. Nebo poklad sedmi divů. Anebo…" "Nemám zájem. Inuyasho, odcházíme!" zavelel. "A-ano." Inuyasha se s ním nejistě vydal pryč. "Moment. Ten je náš!" zaburáceli démoni. Sesshoumaru si je pohrdavě přeměřil. "Svého malého bratra vám nedám!" řekl přísně a vytáhl bič. Oba je zničil a vydal se s Inuyashou na svůj hrad.<-