Květen 2008

Ester a Qentin

21. května 2008 v 21:11 | Tymon (zveřejněno Svipem) |  Ester a Qentin
Ester (Tereza) a Qentin. Tak tohle jsou konící, kteří patří do plemene ČT (zkratky Českého Teplokrevníka, nikoliv České Televize :D ) Terka se narodila 26. 2. 1995 a její syn Qentin se narodil jako její třetí hříbě. Tento hřebeček se narodil 7. 5. 2008 a má se čile k světu. Posuďte sami :)
(Ester)
P.S. nevím jak vy, ale já se do něj ihned zamilovala. Svip

Lidi, nelekněte se!!! Dávám sem něco o mně

20. května 2008 v 14:19 | Svip |  Já a zase já
Jméno: Lenka
Přezdívky: těch je...tak třeba...Svip, StřeLenka, Arwen, jelen...
Narozeniny:1. 9. (nesnášim to datum)
Místo narození:Praha
Znak zvěrokruhu:Panna
Pohlaví:holka
Třída:O4.B
Škola:Gymnázium Omská

Ej...jako...

18. května 2008 v 22:24 Já a zase já
Takže...dobrá zpráva. Nepropadám. To znamená, že jen co budu moci (asi hned zítra) vrhnu se na psaní dalšího dílečku, abyste ho tu měli :) ale jelikož jsem teď byla s Kristýnkou navštívit malého Qentina (týdenní hříbě) a jsem z něj absolutně unešená, hodím vám sem brzo fotečky... :)

VZDÁVÁM TO!!!

13. května 2008 v 13:52 Já a zase já
Ano, přesně tak. Prohrála jsem. Právě jsem vzdala svou bitvu s chemikářkou, protože někdo, jako je ona, to se jen tak nevidí. Ano, já opravdu chápu, že mě nemá ráda (dokonce mě nesnáší, ->kdo taky ne<- ale co naplat), ale takhle najevo mi to dávat nemusí. Grrr. Ok, ok, ok, končím s těmi kecy. Prostě jí vyhlašuju válku, protože mě stejně chce nechat propadnout, ať si říká, co chce. Se mám, ne???

Inuyasha-Kapitola 18.

8. května 2008 v 16:44 Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
gomenasai, že je to takový, ale mám depku a až do neděle tu nejsem. jedu na chalupu, umřít nudou (držte mi palce, ať se mi to povede). tak pa a užijte si čtení
Kapitola 18.
->Malý, pětiletý Inuyasha vyběhl ven. Tam svítilo sluníčko a téměř všichni byli venku. Hlavně plno dětí. Inuyasha se na ně smutně díval. Nechápal, proč si s ním nechtějí hrát. Nechápal co je špatného na tom, že je polodémon. Nechápal vůbec nic. Smutně se podíval na míček, který mu spadl k nohám. Když se však pro něj sehnul, děti odběhly. "Kde jsou?" zeptal se Inuyasha smutně sám sebe. "Inuyasho…" ozvalo se za ním. Inuyasha se otočil. Stála tam jeho maminka Izayo. "Maminko!" vyhrkl, odhodil míč a padl jí do náruče. Izayo si ho k sobě jemně přivinula a políbila ho do vlasů. "Inuyasho, máš hlad?" zeptala se mile. "Ano, maminko!" vyhrkl. "Tak pojď. Uvařime spolu něco?" "Jasně!" Inuyasha se na ni zazubil. Většinu zoubků už měl, ale nejvíc byly vidět malé tesáčky. Izayo ho chytila za ruku. Mile se na něj usmála. "Maminko? Ploč ostatní vždycky zmizí, když tam pšijdu?" zeptal se smutně a nechápavě zároveň. Izayo se v očích zaleskly slzy. Ihned je však skryla. "Protože jsou hloupí a neznají tě. Nevědí, o jakého bezvadného kamaráda přicházejí." řekla třesoucím se hlasem. "Aha. Tak to jo." Inuyasha se jí chytil pevněji. "Co by sis dal?" změnila Izayo téma. "Cokoliv teplého. Třeba…králíka!" "Ale to musíme nějakého chytit." "Ach jo. Ploč tu nikdy nejsou?" zeptal se smutně. "Tak si dám tšeba…lybu!" "Ta by být měla." "To je dobše!" Inuyasha se mlsně olízl. Spolu s Izayo zašli do kuchyně, kde byla jen jedna služebná s malou holčičkou. Ostatní byly někde pryč. Inuyasha si prohlédl holčičku. Byla asi tak stejně stará jako on. Krátké černé vlasy měla pevně svázané bílými mašlemi a modrýma očima neklidně pomrkávala. "Princezno, Izayo!" poklonily se obě služebné. "Akino, nemusíš se klanět! Říkala jsem ti to už hodněkrát." řekla Izayo s povzdychem. "Já vím, ale sluší se to." "Kdepak. Kdo je tvá nová pomocnice?" "Ah, princezno, to je moje dcera Shizuka." řekla Akino a otřela si čelo, takže tam brzy měla plno mouky. Izayo si před ni sedla. "Takže ty jsi Shizuka?" zeptala se mile. "Ano, plincezno." "Prosím, neříkej mi princezno. Říkej mi prostě Izayo!" "Ale to nějde, plinčežno." "Ale jde. Akino, bude ti vadit, když se tu dnes s Inuyashou budeme motat?" zeptala se Izayo. "Kdepak, princezno." "Akino, pro tebe to platí také. Neříkej mi princezno!" "Jak si přejete, princezno." Izayo to vzdala. "Mamí? Upečeme spolu tu lybu?" "Samozřejmě, Inu. Jen si vezmeme něco jiného na sebe, ano?" "Jasně. Hned jsem tu!" Inuyasha zmizel, ale během několika málo minut byl zpátky. Shizuka už seděla u stolu a čekala na něj. "Tak, tady jši. Plý ti mám pomočt." "Děkuju." Inuyasha na ni upřel jantarová očka a zamrkal. Shizuka se začervenala. "Takše…začneme s moukou…" "Ploč s moukou?" "Plotože bez ní by to nešlo." "Aha." Inuyasha se zmateně rozhlédl kolem. "Podal bys mi ji, plosím?" "Jasně." Inuyasha vyskočil ze židle a poškrábal se na tváři:"Ale kde je?" Shizuka se rozesmála. "Pšeci tamhle!" ukázala někam na druhý konec kuchyně. Inuyasha zčervenal a šel tam. Přinesl jí mouku a Shizuka ji nasypala na vál. "Ploč jsi ji vysypala?" ptal se nechápavě. "Plotože my neděláme lybu, ale koláč." "Mňam!" Inuyasha se mlsně olízl a Shizuka vzala do ruky hrst mouky. Natáhla dlaň k Inuyashovi. "To je mouka?" "Jo." Shizuka se na něj mile usmála a pak ji na něj foukla. Inuyasha se zakuckal. "Hej! Co jsem ti udělal?" zeptal se smutně a ještě smutněji sklopil ouška. "Vypadáš loztomile! A navíc…už nejsem od mouky jenom já." "Aha. Takše…jsem nic neudělal?" "Ne. Ale teď mi šekni, jaké ovoce tam chceš." "Ovoce? Já nevím. Jaké ti chutná?" "Všechno." "Aha." "Tak si vybel!" "Odkud?" "Pojď!" Shizuka ho chytila za ruku a šli spolu do spíže vybírat ovoce…<-
Inuyasha se na Shizuku usmál. "Je to už hodně dávno, co?" "Jo. Už jsi vyrostl." "Už nejsem ten malý kluk, který ani neví, co je to mouka." "Ale náhodou, hodně ses toho tehdy naučil." "To máš pravdu, Shizuko. Třeba to, že když máš v ruce mouku, nemám se k tobě přibližovat." Inuyasha na ni mrkl a oba se rozesmáli. "Pravda. Ale teď mě omluv! Jdu se ještě postarat o další zraněné." "Jasně. Říkala jsi, že Kagome je vedle?" "Ano. Je." "Dík. Jdu za ní." Inuyasha se opatrně zvedl. "Zvládneš to?" zeptala se Shizuka s obavami v očích. "Snad jo." Inuyasha se opřel o stěnu a vyšel z pokoje. Zašel hned do vedlejších dveří, kde neklidně spala Kagome. Pořád sebou škubala a šeptala jeho jméno. "Inuyasho!" vykřikla nakonec a probudila se. zhluboka oddychovala a byla úplně vyděšená. "Kagome? Děje se něco?" ozval se Inuyasha ode dveří. "Inu?" otočila se na něj a oči se jí zalily slzami. Zvedla se a přešla k němu. Položila mu ruku na tvář a opatrně ho políbila. "Jak je ti?" zeptala se po chvíli. "Už trochu líp. Pojď, ukážu ti některé své staré věci!" Inuyasha na ni mrkl a Kagome se s ním vydala zpátky do jeho pokoje. Cestou ho však podpírala, protože o něj měla strach. "Kagome?" "Ano?" "Proč jsi mě neposlechla?" zeptal se tiše. Kagome ztuhla. "A-ale…" "Proč? Mohlo se ti něco stát…" "No a co? Inuyasho, tohle už nikdy neříkej! Já tě miluji a nemůžu a ani nechci bez tebe žít!" "Kagome, kdyby se ti něco stalo…" "Nestalo." "No…" "Inuyasho, už toho nech!" řekla přísně.
->Pětiletý Inuyasha se procházel lesem. Měl od Izayo za úkol najít nějaké houby. Jak tak procházel, začal mít nepříjemný pocit v zádech. A navíc cítil silnou, strašně silnou démonickou auru. Maličko se vyděsil. Zastříhal s oušky, aby slyšel, kde se dotyčný ukrývá. Pak se prudce otočil. Přímo proti němu stál krásný démon, s bledou tváří, dlouhými stříbrnými vlasy a kožešinou přes rameno. Na každé tváři měl dva pruhy a srpek na čele. Jantarovýma očima Inuyashu nenávistně probodával. "Kdo-kdo-kdo jste?" zeptal se Inuyasha vyděšeně. Bál se ho. "Já? TY se opovažuješ MNĚ říct, že neznáš Lorda-Sesshoumara?!" vyštěkl na něj. Inuyasha se stáhl. "O-omlouvám…se!" vyhrkl. "Ty, takové nic! Pohrdám tebou, polodémone!" vyhrkl nenávistně. Inuyashovi se zatřpytily oči. "Ploč mi to šíkáte?" zeptal se smutně. "Protože tvojí vinou otec zemřel!" "Ale…ale…já pšeci Vašeho tatínka neznal!" "Kdyby ses nebyl narodil, otec by ještě žil. Nenávidím tě, protože jsi mi zničil život. Bez tebe by na světě bylo líp!" zaburácel.<-
Inuyasha se prudce probudil. Celý se třásl a cítil v očích slzy. "No super. Musí se mi opakovat vzpomínky?! Co bude další? Kikyo?" zeptal se zničeně. (hele, Inu, tohle mě nenapadlo. Jo nebo ne???) "Inu? Děje se něco?" ozvala se vedle něj ze spánku Kagome." Inuyasha se na ni unaveně podíval. "To nic, lásko. Měl jsem jenom špatný sen!" "Aha. Neboj se, zlé sny tě přejdou. Jsem tu u tebe." "Díky, lásko." Inuyasha ji políbil a přitiskl se k ní. "Není zač, zlatíčko." Kagome mu vjela prsty do vlasů a podrbala ho za oušky. Inuyasha usnul.
Sesshoumaru se cítil podivně svázaný. Všechno ho bolelo a měl vysokou horečku. Včera bojoval asi s deseti démony silnějšími, než on sám a také je porazil, ale jeden z nich ho zasáhl svým mečem do ruky a Sesshoumara otrávil jedem. Ten se teď tomu snažil nepodlehnout. Akako mu ustaraně přiložila mokrý obklad na čelo. "Dí-díky…" zašeptal vyčerpaně. "Nemluv! Raději odpočívej!" řekla přísně a běžela pro další odvar. Ten však nikde nebyl, tak namíchala nový. "Čerstvý je stejně lepší." řekla si, když ho připravovala. Jí také nebylo zrovna nejlépe. Pořád byla unavená a měla křeče v břiše. Jako teď. snažila se to překousnout a raději nalila odvar do poháru. Ten položila na tác a nesla ho Sesshoumarovi. Na schodech potkala Rin. Už si na ni zvykla, ale i přes svůj odpor se snažila ji mít ráda. Moc jí to nešlo. "Dobrý den, Akako!" řekla Rin tiše a uklonila se jí. Akako jen něco prskla. "Slečno Akako, jak je na tom Lord-Sesshoumaru?" zeptala se Rin starostlivě. Akako si jen odfrkla. "Špatně." "To je mi líto. Já…doufám, že mu brzy bude lépe!" vyhrkla a raději se vypařila. Akako zakroutila hlavou a vešla do ložnice. "Lásko? Jak je ti? Je to lepší?" zeptala se tiše. Sesshoumaru se na ni snažil zaostřit. Povedlo se. "Akako…" zašeptal.

Inuyasha-Kapitola 17.

4. května 2008 v 0:22 Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Mno, takže...tady je další kapitolka, ale nevím nevím jestli se vám bude líbit. Tentokrát (jako obvykle, ale tentokrát je to ještě horší) z ní nemám dobrý pocit, ale...nechám to na vás. přestávám žvatlat a jdu spát. Dobrou noc. *zííív*
Kapitola 17.
Inuyasha otevřel oči. Hlava ho bolela snad víc než jindy, i když neměl žádné vzpomínky. V hlavě mu zněl Narakův hlas:"Zabij Kagome!" Inuyashovi už to lezlo krkem. "Zabij si ji sám!" zavrčel. "Zabij Kagome!" zaječel hlas znovu. "No jo, vždyť už jdu!" Inuyasha vyšel z hradu, před kterým se pásla, pardon, opalovala Kikyo. (ok, ok, už toho nechávám. Nebudu na ni mít narážky. Ty si šetřím pro někoho jiného. Chachacha). "Kagome?" Inuyasha se na ni podíval a vytáhl Tessaigu. "Já jsem Kikyo. Kikyo!" "Zabít Kagome!" Tessaiga se začala barvit do ruda. "Á, Naraku!" zavřeštěla Kikyo. Naraku se objevil před ní. "Co je?" zabručel. "Plete si mě s Kagome!" "Zabít Kagome!" "Inuyasho, Kagome je tamhle někde!" Naraku ukázal na neurčitý směr mezi severem a západem. Inuyasha tedy schoval Tessaigu a poslušně se tam vydal.
Sesshoumaru protočil oči. Akako ho zase přemlouvala ke svatbě. "Akako, nechceš už s tím přestat?" zeptal se bez zájmu. "Ne, nechci." "Hm. Já si to myslel. Omluv mě!" zvedl se a zmizel. Akako se za ním nevěřícně podívala. "Jako to fakt odešel? No super. To mi ještě chybělo. On fakticky nechápe, že když si mě nevezme, bude mít problémy…" hudrovala do jídla. Smutně si povzdychla. "Co se mu na mně nelíbí? Jsem démonka, on také. Mám docela dlouhé vlasy, on také. Opovrhuji lidmi, on až na tu lidskou holku také. Tak proč si mě nechce vzít?" vzdala to a dojedla. Hned nato se tam objevila služebná a odnesla talíř s jídlem. Akako si šla zase lehnout do ložnice, do jejich vyhřáté postele. Jen ulehla, spala.
Inuyasha se prodíral lesem a hledal Kagome. Narazil však na někoho jiného. "Hej, voříšku, už sis vyklepal kožíšek?" zaječel na něj Kouga posměšně. Tohle Inuyashu probralo. "Ty pytle blech, zmlkni!" odsekl Inuyasha a vytáhl na něj Tessaigu. "Ne, Kougu nech! Zabij Kagome!" ječel mu v hlavě Naraku. "A ty už taky zalez!" zavrčel Inuyasha a napřáhl na Kougu. "Kaze no kizu!" zaječel. Kouga se tomu jednoduše vyhnul. Oběhl ho a nakopl. Inuyasha sletěl na zem. 'Zatraceně. Ani soustředit se nemůžu!' řekl si v duchu. Zkusil znovu zaútočit, ale to už ho Naraku úplně ovládl a Inuyasha šel zabít Kagome. To už ho však dohonil Kouga. "Kam si myslíš, že jdeš, srabe?!" "Zabít Kagome!" zaječel Inuyasha a začal po něm útočit. "Hej, vořechu, přeskočilo ti? Já NEJSEM Kagome!" zaječel Kouga a snažil se uhnout jeho úderům. Inuyasha však po něm sekal čím dál víc. "Hej! Nech toho! Já jsem Kouga. KOUGA!" vřeštěl. Inuyasha po něm znovu sekl a pak usnul. Kouga jen zamrkal, ale raději se spakoval.
Inuyasha se probudil zpátky na Narakově hradě. Byl zraněný a vyčerpaný a hlavně - Naraku už mu vylezl z hlavy. Ten byl momentálně někde s Kikyo, Kagurou a Kannou a dohadovali se, kdy se Inuyasha mění na smrtelníka. "Já bych řekla, že se nemění! Jinak bychom o tom už věděli, nemyslíte?" stála si Kagura na svém. "A já nevím. Nemůžu si vzpomenout, kdy to bylo." "Hele, Kikyo, bez urážky, ale tobě se věřit nedá!" odsekla Kagura. "Co to meleš?" "Pravdu!" "Nene! Mně se věřit dá!" "Nedá!" přidala se ke Kaguře Kanna. "Ale dá! Naraku, řekni taky něco!" "Já se mezi vás nepletu." "Ale…Naraku!" zoufale zavyla Kikyo. "Ne, Kikyo. Až se dohádáte, dejte mi vědět!" Naraku předstíral, že usnul. Kagura, Kikyo a Kanna se však stále dohadovaly.
Inuyasha ležel vyčerpaný na zemi. Zase se mu zdálo to samé. O smrti jeho otce. Z toho byl Inuyasha zoufalý. "Otče…!" zašeptal vždy jen. Jako teď. ale tentokrát ho ze spánku něco vyrušilo. Pleskl se přes ruku. Tam mu lezla malá zelená kudlanka nábožná s liščím ocasem. Inuyasha zamžoural, ale pak zase raději zavřel oči a usnul. Kobylka tedy vyskočila ven ze dveří a tam se přeměnila. Shippo otevřel dveře a odpoutal Inuyashu, na kterém bylo vidět, že silou neoplývá a že je téměř mrtvý. Shippo chvíli přemýšlel, ale pak se přeměnil v balón, naložil na sebe Inuyashu a vynesl ho ven. Tam na ně už čekaly Kagome a Kirara. "tady jste. Byly nějaké problémy?" zeptala se ustrašeně a jemně Inuyashu podepřela. Shippo i Kirara se najednou přeměnili - Shippo na Shippa a Kirara v šelmu. "nebyly. Zdá se, že Naraku tu není." "Myslím, že jinak bychom ani nedokázali proniknout jeho bariérou. Inuyasho, co ti to provedl?" zeptala se smutně. Inuyasha sebou jen škubl. "Otče…!" zašeptal znovu. Kagome se podívala na Kiraru, ta přikývla a společně se Shippem Inuyashu na Kiraru vysadili. Kagome vyskočila za něj. "Shippo, jdi za ostatními!" "Ale co vy?" "My to zvládneme. Běž!" "Tak dobře. a Kagome!" "Ano?" "Buď opatrná!" "Jasně!" Kagome Inuyashu objala a spolu s Kirarou letěli na opačnou strnu - hledat nějakou vesnici.
Už se stmívalo, když Kirara sletěla dolů. Kousek před nimi byla vesnice. "Konečně. Kiraro, poneseš ho ještě chvíli, prosím?" zeptala se prosebně Kagome. Kirara kývla. "Díky, Kiraro. Jsi opravdová přítelkyně." Kirara znovu jen kývla. Ve vesnici bylo ještě rušno, takže když Kagome požádala o pomoc, přiběhla k nim stařičká žena. Dlouhé tmavě šedé vlasy měla stažené tak, aby jí moc nepřekážely. Oči měla unavené a vypadala, že co nevidět sebou sekne. Ale při pohledu do modrých očí si Kagome všimla, že v nich žena má plno energie. "Chcete přenocovat?" zeptala se a upřela na Kagome dobromyslnou tvář. Maličko si upravila modré kimono. "Ano, prosím. Ale Inuyasha potřebuje pomoci. Prosím, můžete ho zachránit?" zeptala se Kagome a upřela na ni prosebný pohled. "Pokusím se. jak jste říkala, že se jmenuje?" "Inuyasha." "Aha. Já jsem Shizuka. Pojďte, odneseme ho do domu!" "Jakého?" "Tamhletoho!" Shizuka ukázala na obrovský honosný dům. "Nebude to vadit?" "Ne. Kdepak. Pojďte!" Shizuka s Kagome podepřely Inuyashu každá z jedné strany a vydaly se s ním k domu. Kagome cestou slyšela, jak si ostatní špitají něco jako:"To je on!" nebo:"Pán se vrátil!" ale moc tomu nevěnovala pozornost. Teď pro ni bylo důležitější, aby se z toho Inuyasha dostal. "Je na tom hodně špatně. Co se mu stalo?" vyzvídala Shizuka. "On…probodl se. udělal to, aby nás, ale i sebe, zachránil." "Aha. Odvážný mladík. Je to polodémon, že ano?" "Ano." "Myslela jsem si to." Shizuka kývla na jednu mladičkou dívku a ta jim hned přiběhla otevřít. Otevřela všechny dveře, až Inuyashu dovedly do jednoho velkého pokoje. Položily ho na postel a Shizuka se věnovala ošetřování. Kagome zatím dovedla dívenka do pokoje hned vedle a Kagome padla na postel. Kirara se stočila k ní a obě usnuly.
Kohout zakokrhal a vesnice začala ožívat. Muži vyrazili na pole a ženy se vydaly za svou prací. Shizuka však byla vzhůru už dlouho. Stále ještě dávala na Inuyashu pozor. Horečka už mu klesla, ale i tak pořád vypadal špatně. "Jak je mu?" ve dveřích se objevila rozespalá Kagome. "Pokud bude odpočívat, vyhrabe se z toho!" odpověděla Shizuka. Kagome si oddychla. "Ale vy byste si měla jít lehnout!" "Nejsem unavená." "Prosím vás!" Shizuka měla co dělat, aby se nerozesmála. "Dobře. možná trochu jsem." "Slečno, máte obrovské kruhy pod očima. Jen si běžte lehnout! Já se o vašeho milého postarám." "Tak…dobře. na chvíli si půjdu zdřímnout." Kagome zapadla do pokoje. Shizuka přiložila Inuyashovi obklad na čelo. Ten se po chvilce zavrtěl a otevřel oči. Nechápavě se rozhlédl kolem sebe. "Kde to…jsem?" zeptal se tiše a bolestivě zaúpěl. "Jsi v bezpečí." odpověděla Shizuka. Inuyasha na ni zaostřil. "Ta tvář…někoho mi připomínáte. Au!" "Jen ležte! Nejste ještě tak úplně v pořádku." "To je mi jasné. Jak jsem se sem vlastně dostal? Zase další Narakův trik?" "Nevím sice, kdo je Naraku, ale dostal jste se sem s takovou sympatickou černovláskou. Spí hned vedle." "Kagome…je v pořádku?" zeptal se vyděšeně. "Ano. Jen je trochu unavená." "Uf. Ještěže jí nic není!" "Pane Inuyasho?" "Neříkejte mi 'pane'!" "Ale…je to má povinnost, pane!" "Není. Kde to vlastně jsem? Je mi to tu povědomé. Neležel jsem tu už někdy? Neléčila jste mě?" "A kolikrát. Mé jméno je Shizuka a jste ve vesnici princezny Izayo. Jste ve vesnici vaší matky!" "Cože?" Inuyasha si prudce sedl, ale zase si musel lehnout. "Au!" "Říkala jsem vám, že máte ležet." "Hm. Shizuka? Ta Shizuka, kterou myslím?" "Ano." "Neber si to osobně, ale zestárla jsi." "Já vím." "Je to také už dlouho." "Téměř šedesát let, co jsme si naposledy hráli venku." "Ano. Bylo mi sedm." "Mně šest. Teď mi bude pětašedesát." "Ten čas ale letí…" Shizuka i Inuyasha začali vzpomínat na svá mladá léta.