Únor 2008

Přerůžováno

21. února 2008 v 16:02 | Svip |  Já a zase já
Výsledek jedné nudné chviličky...
Byl jednou jeden deštivý den a všude pršelo tak moc, že se to nedalo vydržet. Déšť každého štval, protože jediné, co nebylo mokré, byly nyní moderní houbové chaloupky. V jedné z těchto houbových chalouúek se dívka jménem Nikola nudila. Nikola seděla e svém růžovém pokojíčku, v růžovém křesle, u růžového psacího stolku a tužkou, potaženou růžovým plyšem, psala na růžový papír. Na sobě měla růžové džíny, růžové tričko, růžové ponožky, růžovou podprsenku, ale i kalhotky byly růžové. A ve vlasech (které kupodivu nebyly růžové) byla růžová mašle. I ozval se rachot-bum bouch na dveře, Nikolka se zvedla a šla otevřít. A tam stála...Anička. Anička měla růžové gumičky, ale oblečení (taktéž růžové) na ní viselo, protože byla mokrá. "Aničko, ty teda vypadáš. Musíme ti vymyslet něco nového." "Jo. V těhlech zvonových džínsech jsem hned promočená." "Vskutku!" Nikolka zaběhla ke stolku a růžovou tužtičkou začala kreslit. Nakreslila růžové, úzké kalhoty, které později s Aničkou ušily, a obě byly spokojené. Za měsíc přišla oběma dívkám pozvánka na módní přehlídku. Obě dívky se rozhodly, že zhubnou, any se vešly do svých modelů...

Inuyasha-Kapitola 10.

17. února 2008 v 22:27 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Kapitola 10.
Miroku nakvašeně sledoval hvězdy. Ruku měl beznadějně uvězněnou pod kamenem a litoval, že není tak silný jako Inuyasha. "Miroku? Chceš přinést něco k jídlu?" ozval se z chatky Shippo. "Ne! Já chci, abys dal tu příšernost pryč!" "Proč? Sango to vyhovuje." Shippo teď seděl na soše a dívali se navzájem do očí. "Jí to…vyhovuje?" Miroku sklapl a praštil sebou o zem. "Jo. Nejmenovaný chlípník ji pořád neosahává. Neříká ti to něco, Miroku?" zeptal se Shippo a jen tak tak uskočil před jeho ránou. "Dej…to…pryč!" oddychoval Miroku a supěl jako parní lokomotiva. "Shippo, chceš ještě přidat?" ozvala se z chatky Sango. Shippo se k ní rozletěl a Miroku znovu osaměl. Snažil se přijít na jiný způsob, jak se té sochy zbavit. Nic ho však nenapadalo. Nakonec to vzdal a zavřel oči. Ani o tom nevěděl, ale už si představoval Sango. Viděl ji, jak sedí vedle něj, tak jasně, až ho to zaráželo. Usmál se. "Uf. Směješ se. bála jsem se, že se na mě zlobíš." Sango si položila hlavu na jeho rameno. "Ty se mi nezdáš? Opravdu tu jsi?" zeptal se Miroku překvapeně. "No jistě." "To je dobře. To ale znamená, že když o něčem sním, splní se to. To by se mi taky mohlo vyplnit…" dál to nedořekl, protože Sango se zvedla a naštvaně odešla. "Sango!" zavolal na ni zoufale, ale to už byla v chatce. "Co jsem zase řekl?" ptal se sám sebe nechápavě.
Kagome se probrala. Ležela na posteli a Inuyasha nikde nebyl. "Copak to byl jenom sen?" ptala se sama sebe smutně. "Asi jo. No nic. Měla bych jít zpátky, protože jak znám Inuyashu, zase něco provede. Asi mu to radši říkat nebudu. Bude to tak lepší…" Kagome se protáhla a vytáhla ze skříně nějaké kimono. Byly to černé kalhoty a modrá košile. "Fíha. To je snad poprvé, co tě vidím v kimonu." Inuyasha obdivně hvízdl. Kagome se na něj překvapeně otočila. "Mně se to nezdálo?" "Co?" "Mno…že jsi za mnou přišel." "Ne. To se ti nezdálo." Inuyasha ji objal kolem pasu. "To je dobře." "Už jsi nabrala dost sil?" "Na cestu zpátky? Jasně. Jdeme?" "Jo. Už jsem se bál, že chceš jít nakupovat.""Inu, ty jsi génius." Kagome mu dala pusu na nos. "Co? Já?" "Jo. Úplně jsem na nákup zapomněla." "Ale…že já to připomínal." zavrčel. Kagome se na něj usmála a vytáhla kšiltovku. "Ne! Kagome, smiluj se! co jsem ti udělal?" Inuyasha před ní padl na kolena a začal ustupovat. Při tom se tvářil jako malé štěně, když něco provedlo a má dostat výprask. Kagome si k němu klekla. "Tak chceš šátek?" zeptala se soucitně. "To je ještě horší. Dej to sem!" vyhrkl a narazil si kšiltovku přes ouška. Kagome se zamyšleně podívala z okna. "Hele, ono sněží!" vyhrkla šťastně. "A jo." Inuyasha sevřel kšiltovku mezi dvěma prsty. Kagome se zamyslela. "Něco mě napadlo." "Co?" Inuyasha se radši přitiskl ke zdi, protože ať ji mohlo napadnout cokoliv, pro něj to dobré nebylo. "Počkej tady!" Kagome vyběhla z pokoje a bylo slyšet, jak otevírá skříně. Po chvíli se vrátila s moderním oblečením pro Inuyashu. "To si mám na sebe vzít?" zeptal se Inuyasha vyděšeně a štítivě pohlédl na hromadu věcí před sebou. "Všechno ne! Jenom něco. Vzala jsem toho víc, aby sis mohl vybrat, co se ti nejvíc líbí." Kagome se na něj usmála. "A nemůžu si nechat tohle?" zakňučel. "Ne. Kdepak." "Proč?" "Prosím." Kagome zamrkala a Inuyasha to vzdal. "No…tak dobře." Společně vybírali nějaké kalhoty pro Inuyashu. To jim zabralo asi půl hodiny, protože Inuyashovi všechny připadaly moc těsné. S košilí a mikinou to bylo v pořádku a kabát také našli. Inuyasha dokonce souhlasil, že si vezme boty. Pak už mu jenom Kagome dala vlněnou čepici a mohli jít. "Kde jsi to vůbec vzala?" zeptal se jí po pár krocích. "Ani nevím. Nejspíš to bylo mého táty." Kagome se v očích zatřpytily slzy. Inuyasha si toho všiml. "Ať je to jak chce, padne mi to." Inuyasha ji chytil za ruku a šli. Všude po cestě bylo plno Vánočních stánků. Jelikož byla sobota, bylo tam hodně lidí, především většina Kagominých spolužáků. "Proč je tu tolik lidí?" zeptal se Inuyasha nabručeně. "Je sobota. Navíc se blíží Vánoce, takže…" "Cože se blíží?" "Vánoce." "Co to je?" "Ty neznáš Vánoce?" zeptala se Kagome překvapeně. "Ne. Měl bych?" "Samozřejmě, že ano. Jsou to ty nejkrásnější svátky-svátky klidu a míru." "Aha. A co se při nich dělá?" "To je u každého jiné, ale řekla bych, že ve většině případů se sejde celá rodina, dají se nějaké dárky a prožívají klidnou atmosféru. Také se peče cukroví, zdobí stromeček a…" "Celá rodina? Hm. To jsem jenom já a Sesshoumaru a to by asi klidná atmosféra nebyla." Inuyasha zakroutil hlavou. "To asi ne. A navíc, nedovedu si vás dva představit, jak se spolu bavíte, aniž byste se ponižovali nebo byste proti sobě bojovali." "Jo tak to já taky ne." "A není to zbytečné?" zeptala se Kagome nejistě. "Zbytečné? Já si nezačal. Myslím." "Aha. To je jedno." Kagome chvíli přemýšlela. "Co kdybychom dnes koupili nějaké dárky? Vánoce jsou…asi za dva týdny? Jo. Myslím, že za dva týdny." "Tak dobře. Když už jsi mě vytáhla na nákup…" Inuyasha se kolem sebe zvědavě rozhlížel. "Nevypadáš, že by ti to vadilo." "No jo. Dnes je výjimka." "Jo tak." Kagome se usmála. Pak ji něco napadlo. "Inuyasho?" "Hm?" "Budeš přes Vánoce tady?" "Proč?" "Chci být s rodinou." "Tak to asi budu u sebe." "Ale…Inuyasho!" vyhrkla. "Co?" "Já chci, abys byl s námi!" Kagome se na něj prosebně podívala. "Vážně?" "Jo." "Já…nevím. Promluvíme si o tom později, ano?" Inuyasha byl úplně naměkko. "Jasně. Teď musíme vybrat nějaký dárek pro Miroka, Sango, Shippa a Kiraru. I když…pro Sango už představu mám." "Povídej! Co bys jí dala?" "Paličku na Miroka." Inuyasha vyprskl. "Co? Nelíbí?" "Přesně jsi to vystihla." Inuyasha se rozesmál. "Co ale dát ostatním?" Kagome se zamračila. "Tak Kiraře bych dal rybí pamlsky." "Hm. To je dobrý nápad. A Shippovi?" "Nevím. Zásobu lízátek na celý rok?" "Mno…to…je to dobrý nápad. Na rok mu to asi nevystačí, ale…" Kagome ho táhla do cukrárny. Tam společně vybírali krabici lízátek. Nakonec vybrali krabici, kde bylo asi dvě stě kusů různých barev. Jak Inuyasha zjistil (Kagome se zeptala), byla tam modrá, zelená, červená, žlutá, fialová, oranžová, dvojbarevná a já už nevím jaká lízátka. Kagome Inuyashovi koupila taky jedno. Sama si ale nedala. "Co koupíme Mirokovi?" ptala se sama sebe. Inuyasha se na ni zvědavě podíval. "Už to mám." Kagome ho čapla za ruku a táhla ho do obchodu s oblečením. "Kam to jdeme?" "Už vím, co koupíme Mirokovi." Inuyasha zbystřil. "Co? Povídej! Co jsi vymyslela?" "Nech se překvapit!" Kagome se zastavila u spodního prádla. Inuyasha na to zíral. "Tohle tu kluci nosí?" zeptal se vyděšeně, když si prohlížel růžovou podprsenku. Kagome se rozesmála. "Co je na tom k smíchu? Tohle na mě nikdy nenavlíkneš?!" Kagome nepoznala, jestli se ptá nebo jí to oznamuje. "Nenavlíknu. To…totiž…nosí…holky." Kagome se nemohla přestat smát. Inuyasha zakroutil hlavou. Pak ho něco napadlo. "Hele, Kagome, kdybychom to dali Mirokovi, věděl by co s tím?" zeptal se a oči mu jiskřily. "Mno…asi ne." "Takže by byl schopen si to obléct na sebe?" Inuyasha už úplně zářil. "Asi jo." "Tak to by bylo super. Udělat si z Miroka legraci." Inuyasha se také rozesmál a Kagome se při představě Miroka ve spodním prádle svezla k zemi. Asi pět minut se uklidňovali a pak začali vybírat. Nemohli se shodnout, ale pak Kagome zahlédla nějaké růžové kalhotky, k tomu růžovou podprsenku s červeným srdíčkem. Ona se na sebe podívali a kývli. Prodavačka se divila, proč se tak smějí, když Kagome platila. Naštěstí se nevyptávala. Inuyasha pak Kagome odtáhl ven a zamířili k obchodu s rybími pochoutkami. Koupili zásobu pro Kiraru a šli zase dál. "Inu, máš hlad?" "Tak napůl." "Tak fajn. Jdeme se najíst!" Kagome ho chytila za ruku, propletla jim prsty a vyrazili do Wacdnalda (Japonská obdoba McDonald). Inuyasha byl úplně vyvedený z míry. Kagome koupila nějaké cheeseburgery, k pití colu a ještě McFlurry. "Co je to?" zeptal se Inuyasha nechápavě. "To je náš oběd." Kagome se na něj usmála. Inuyasha zkusil jako první McFlurry. "Brr! To studí." zakňučel. "Já vím. Je to zmrzlina." Když to dojedli, Inuyasha si začal hrát s obalem od McFlurry. Všelijak to kroutil, až nakonec Kagome dostala záchvat smíchu. "Snažíš…se…z…toho…udělat…mik-mik-mikro-fón?" zeptala se a pořád se smála. "Mico?" Inuyasha se zatvářil tak zmateně, že se Kagome znovu rozesmála. Zvedla hlavu a usmála se. za nimi byla televize, kde byl nějaký klip od Ayumi Hamasaki. "Vidíš to, co drží v ruce?" zeptala se tiše. "Takovou tu černou věc?" "Jo. Tak tomu se říká mikrofon." "Aha." "Ale nezpívej do toho!" Kagome šla radši odnést tác a vydali se zase do obchodu, koupit dárek Sango.

Inuyasha-Kapitola 9.

14. února 2008 v 17:02 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Takže...po nějaké době jsem se donutila napsat další kapitolku. Snad se vám bude líbit :)
Kapitola 9.
S východem slunce se ozvala hádka. Kagome se totiž probudila v Inuyashově náruči a nijak ji nezajímalo, že za to může ona. "Jak jsi to sakra mohl udělat?" ječela na něj asi po sté. Inuyasha chtěl něco odseknout, ale Kagome ho nenechala. "Osuwari!" zaječela už asi po desáté. Inuyasha to vzdal a odevzdaně sletěl k zemi. Kagome byla úplně nepříčetná. "Osuwari!" zaječela znovu. "Fajn. Když mi to chceš říct, tak mi to řekni, ale já nechtěl, abys mi vlezla do náruče." "Já vím. Ty bys radši Kikyo." "No jasně." odsekl Inuyasha. V Kagome hrklo. "Fajn. Jak chceš, jdu domů." "Jdu s tebou." řekl Inuyasha hned. "No to teda nejdeš! A opovaž se se mnou jít!" vyštěkla. "Proč ne?" zakňučel. Ostatní je pozorovali a ztěží zadržovali smích. "Hádají se jako staří manželé." pošeptal Shippo ostatním. "To souhlasí." šeptla Sango. "Říkali jste něco?" zeptali se podrážděně ti dva. "My? Inuyasho, Kagome, asi máte slyšiny." Miroku nasadil falešný úsměv. "Jo. Vy tři." Inuyasha se otočil na Kagome, ale ta už tam nebyla. Zaklel a rozběhl se za ní.
Kagome vylezla ze studny. Nikde nikdo nebyl. "Asi jsou prázdniny." řekla si a šla do kuchyně. "Aha. Vytáhli Soutu ze školy." Kagome vzala do ruky lísteček. "Takže jeli na hory. Hm." Kagome se podívala na datum. "A sakra." Rychle si sbalila věci a běžela k doktorce. "Ahoj, Higurashi. Jak je ti?" ozvalo se vedle ní starostlivě. "Hojo!" Kagome se na něj usmála. "Bolest hlavy se ti vrátila?" zeptal se smutně. "Ale ne. Jdu jen na nějakou prohlídku." "Já taky. To je náhoda, co?" "Ano. Asi ano." "Víš, Higurashi, poslední dobou jsi byla dost často nemocná." "Ano. Já vím. Vždycky, když už jsem byla téměř v pořádku, zase jsem někde onemocněla. "Máš asi slabou imunitu." "Hm." "A teď jsi v pořádku?" "nejsem. Asi jsem snědla něco špatného, protože se poslední dva dny necítím moc dobře." "Takže…" "Higurashi Kagome!" zavolala sestřička. "Měj se, Hojo!" Kagome zapadla k doktorce. Když tam byla asi dvacet minut, chtělo se jí spát. "Je ti něco?" zeptala se sestřička. "Ne. To nic není. Jsem jen…trochu unavená." "Ve tvém stavu je to normální." "V mém…stavu? To nechápu." Kagome na ni kulila oči jako sova do tmy. "Ano. Budeš mít dítě." "Cože?" vyhrkla Kagome nevěřícně. "Čekáš dítě." "Ale…to není…je to možné. Co budu dělat?" zeptala se zaraženě. "Měla by ses svěřit otci." "Ale…ten zemřel, když jsem ještě byla malá." "Myslím otci toho dítěte." "Aha. Ano, to bych asi měla." Kagome se zvedla. "Nashledanou!" vyhrkla a vyšla ven. Hojo naštěstí byl na řadě, tak bez otázek proklouzla. 'Takže…já budu mít…dítě. Asi bych měla Inuyashovi odpustit.' Kagome bezcílně bloumala městem, až došla před dům. Zamyslela se. 'Měli bychom co nejrychleji najít střípky. A zabít Naraka.' Kagome sebou praštila na postel. Za chvíli usnula.
Inuyasha běžel ke studni. U ní ho však čekalo nemilé překvapení. "Co tu chceš, voříšku?" zeptal se posměšně Kouga. "Tebe ne, ty vlčí nedochůdče." "Ty mi budeš něco říkat, ty prašivý pytle blech?" odsekl vztekle Kouga. "To ty jsi pytel blech!" "Já? Co si to dovoluješ. Ty mi budeš něco říkat?" "Jo. Já ti budu něco říkat." Inuyasha vytáhl Tessaigu. "Kde je Kagome?" vyštěkl Kouga. "Co tě to zajímá?" "Kagome se stane mojí ženou. Teda pokud jsi ji nehodil do téhle studny?!" "To těžko. Tvojí ženou se nestane. Jen přes mojí mrtvolu!" "Jak je libo." Kouga na něj zaútočil. Inuyasha se tomu jednoduše vyhnul. "Dneska nemáš svůj den, vlčí nedochůdče! Kagome tu není, takže mi nezabrání, abych tě zabil." Inuyasha na něj vyplázl jazyk. Schoval Tessaigu a vyhrnul si rukávy. "Copak, voříšku. Uvědomil sis, že ten tvůj chabý meč mi neublíží?" "Ne. Jenom tě chci rozsápat." Inuyasha po něm chtěl skočit, ale někdo ho chytil a srazil k zemi. "Inuyasho, nech ho být!" "Miroku…!" Inuyasha se mu snažil vykroutit. "Kougo, tady Kagome není." Miroku se na něj zamračil. "A kde je?" "Jak to máme vědět?" "Cože? Vořechu, tys ji neohlídal?" "Myslíš předtím nebo potom, co jsme se spolu vyspali?" odsekl Inuyasha. Kouga si poklepal na čelo. "Já s tebou nespal." "Já s tebou taky ne, ale s Kagome jo." Inuyasha se na něj vítězoslavně usmál. "Vořechu, přestaň si vymýšlet!" zaječel na něj Kouga. Inuyasha protočil oči. Vytrhl se Mirokovi a skočil do studny. Kouga se tam podíval. Chtěl ho vidět, jak leží na zemi, ale nic. Inuyasha nikde nebyl. Kouga tam taky skočil, ale odmrštilo ho to zpátky. "Cože? Co se děje? Kde je ten čokl?" "Tak to nikdo neví." Miroku se otočil a odešel. Kouga ještě chvíli čekal, jestli se neobjeví Kagome, ale když nepřicházela, odešel.
Inuyasha se vyškrábal ze studny a vyskočil na střechu. Kagome ležela na posteli, oči měla zavřené a přemýšlela. Když je otevřela, málem dostala šok. Za oknem byl Inuyasha (proč jsem chtěla napsat Santa Claus???) a smutně se na ni díval. Kagome otevřela okno a vpustila ho dovnitř. "Neříkala jsem ti, že sem se mnou nemáš chodit?!" vyštěkla. "Já vím, ale já šel za tebou." "No to je rozdíl." procedila ironicky. Inuyasha otevřel pusu, ale Kagome ho předběhla. "Jsem těhotná." vyhrkla. Inuyasha zamrkal. "Cože jsi?" zeptal se nechápavě. "Těhotná. T Ě H O T N Á." "Ale…jak? S kým?" zeptal se vyděšeně. Kagome se praštila dlaní do čela. "Jak? Tak to bys měl vědět nejlíp. A s kým jsem ti taky prozradila." "Takže…se mnou?" zeptal se nejistě. Kagome si povzdychla. "Ne asi. S Mirokem. Ale pokud se narodí s psími oušky, mohlo by být Sesshoumara, co myslíš?" zeptala se provokativně. Inuyasha se do toho úplně zamotal. "Cože?" zeptal se nechápavě. "Inuyasho, to dítě je tvoje." Kagome ho objala. Inuyasha to konečně pochopil. "Aha. Takže…my budeme rodiče?" "Sláva. Hurá. Tys to pochopil." Kagome se rozesmála. "Hej!" Inuyasha jí zavrčel do ucha. "Vrátíme se?" zeptala se tiše. "Jak chceš." "Chci." "Jo a Kagome?" "Hm?" "Nebudeš se na mě zlobit?" "Proč bych měla?" Inuyasha se trochu stáhl. "Prořekl jsem před Kougou, že jsme spolu spali." Inuyasha se na ni nejistě podíval. "A?" "A? Jaké a?" "Co on na to?" "Nevěřil mi." "To se dalo čekat." Kagome zavřela oči. "Neměla by sis zdřímnout?" zeptal se tiše. "Hm. Třeba." Kagome se na něj usmála a Inuyasha ji uložil do postele. "Tak spi!" políbil ji na čelo a Kagome usnula.
Miroku se vrátil do chatky. Shippo byl s Kirarou pryč a Sango dělala něco k jídlu. "Chyběl jsem ti?" zeptal se Miroku s úsměvem. Sango zrudla. "Ani ne." Strčila mu pod nos jídlo a dělala další. "Sango…" Miroku ji chytil za ruce a podíval se jí do očí. Sango sklopila pohled. "Miroku, já…" "Jídlo!" vtrhl tam Shippo a oba se od sebe rychle odtrhli. "Mám hlad jako vlk." Shippo to rychle zhltnul. Jelikož se Miroku jídla ani nedotkl, Shippo mu rychle snědl to jeho a vyběhl ven. Miroku si toho všiml. "Shippo!" zavřeštěl a vrhl se za ním. Shippo vylezl na střechu. "Shippo, slez dolů!" "Ne. Neslezu." Shippo, já se tě neptal. Okamžitě slez dolů!" "Ne. Neslezu." "Hned!" zavrčel Miroku vztekle. Shippo se zamyslel. "No…tak jo." Shippo seskočil a podal mu malou sošku. "Co je to?" "Mohl bys mi to chviličku podržet?" poprosil ho Shippo a začal něco hledat. Miroku ho se zájmem pozoroval, ale pak musel svou pozornost zaměřit jinam. Socha se zvětšila a Miroku sebou flákl na zem. "A jsi chycený stejně jako Inuyasha." Shippo na něj vyplázl jazyk. "Cože?" "Když jsme se s Inuyashou viděli poprvé, nachytal jsem ho stejně." Shippo mu uskočil a Miroku se marně snažil té sochy zbavit. "Ale, ale, ale, Miroku. A to ses Inuyashovi posmíval za ten balvan." Sango stála opřená o chatku a smála se jim. "Jo. Nenapadlo by mě totiž, že by mi tohle Shippo udělal. Sango, pomoz mi!" řekl zoufale a prosebně se na ni podíval. Sango se tak na něj podívala. Ruku s Větrným tunelem měl pod kamenem, "Kdepak. Takhle mi to vyhovuje." Sango se na něj nevinně usmála. Shippo jí skočil na rameno. "Shippo, máš ještě hlad?" "Jasně." "Tak pojď, něco tam ještě je." Sango s ním zašla do chatky a nechali tam Miroka nadávat. "Až vychladneš, tak přijď!" zavolala Sango z chatky. "Jí se to řekne." Miroku to vzdal.