Prosinec 2007

Inuyasha-Kapitola 5.

25. prosince 2007 v 23:03 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Kapitola 5.
Kagome se probudila. "A to to byl tak nádherný sen." řekla smutně. "A co se ti zdálo?" zašeptal jí někdo do ucha. Kagome se rozzářily oči. "Inuyasho!" vyhrkla šťastně. Pevně ho objala. Inuyasha ji políbil do vlasů. "Copak, lásko. Děje se něco?" ptal se provokativně. "Jo. Mamka nás zabije." "Proč myslíš?" "Jestli zjistí, co jsme spolu měli, tak…" "Jak by to asi zjistila? Leda by ses rozhodla jí svěřit." "To ne. Ani za nic." "Zvláštní. Měl jsme dojem, že dívky se matkám svěřují. Ale to je jedno." "Jo. To je." Kagome se mile usmála. Pak se zvedla, omotala si kolem sebe deku a šla ke skříni. "Změna oblečení." Pronesla vesele a vzala si černou sukni a černé tričko. "Myslel jsem, že černá je smuteční. Ty jdeš někomu na pohřeb?" zeptal se Inuyasha zaraženě. Kagome měla co dělat, aby se nerozesmála. ,"Inu, spi dál!" "Vrrr! (Kagome se maličko rozklepala.) Já nechci spát." "Proč bys měl?" "Myslel jsem, že jsi mi to přikázala." "Typický kluk." zabručela. "Inuyasho, prosím, bez urážky, ale přestaň myslet! Přestaň myslet nebo si ublížíš!" řekla nevinně a utekla mu. Inuyasha zavrčel a rozběhl se za ní. Narazil však na dědu, jak se na něj podezřívavě dívá, tak zastavil. "Děje se něco?" zeptal se Inuyasha nechápavě. "Ne. Mělo by?" "Já nevím. To vy si mě prohlížíte." "Jo takhle. Já…mě by jen zajímalo, proč máš na sobě jenom kalhoty." "Jo tohle." Inuyasha se rozesmál. "To víte. V noci je horko a nechtěl jsem se upéct." "Aha. Když to říkáš…" "Říkám." "Ale měl by ses jít obléknout! Kagome je po své matce. Objevíš se tam takhle a snědí tě pohledem." "To ne!" vyhrkl Inuyasha zděšeně.
"Shippo, zmlkni! Jdu ji najít, i kdyby mě chtěla zabít." "To se ti to vyplatí." "Nekomentuj to!" "Už mlčím." "Konečně. Kiraro, prosím, zůstaň s ním!" "Mňau." Miroku odběhl. Vůbec netušil, kde by ji měl hledat. 'Včera se na mě naštvala za jedno pohlazení. Proč?' říkal si v duchu. Pak si však uvědomil, že těch pohlazení bylo víc. A dorazil to perličkou na dort. "Sango, stejně nikoho nemáš, tak co kdybychom nechali naši touhu vyplout napovrch?" Samozřejmě, že se na něj Sango naštvala a utekla. Celou noc byla pryč a Miroku začal být zoufalý. "Sango?" zavolal. Nic. 'Kde by mohla být?' přemýšlel. 'Voda.' napadlo ho. Začal hledat jezírko. A taky ho našel, ale dostal šok. Sango ležela na hladině, hlavou dolů.
(ok. chybička se vloudila. měla by ležet hlavou dolů, ale lepší jsem nenašla O:-) já niiic)
Miroku měl pocit, že mu právě někdo vyřízl srdce. "Sango!" vykřikl a skočil k ní. Vytáhl ji na břeh a zkontroloval jí dech (jelikož byla nahá, líbilo se mu "poslouchat její srdce", ale na to teď nemyslel). "Nedýchá. Co mám dělat? Co mám sakra dělat?" ptal se sám sebe. Dostal spásný nápad v podobě umělého dýchání. Nadechl se. "Ani na to nemysli!" řekla mu, když měl rty asi milimetr od ní. "Sango, ty žiješ?" zeptal se (tak tohle byla hodně blbá otázka. Nechci vědět, co mu za to dá. Dítě to asi nebude). "Jo. Pro tebe asi bohužel." "Proč myslíš? Au!" dostal tak obrovskou facku, že mu málem uletěla hlava. "Za co?" "Ty se ještě ptáš?" vlepila mu další, ale menší. "Tak aby jich nebylo málo…" Miroku ji políbil. Zaklínil ji pod sebou a chytil ji za ruce. "Miroku, já nechci být jen tvoje zábava." vyhrkla. "Tak to jsme dva." "Hm." "Takže, chtěla bys být…mno, moje…ehm…dívka?" Sango se rozzářila, ale nedala to na sobě znát. "Dívka chlípníka. Hm. Chtěla." "Super."
Kagome zrudla. "Inuyasho, to nemyslíš vážně!" vyhrkla. Inuyasha si ji totiž chtěl vzít na klín, aby ji mohl nakrmit. "Myslím." "Ne!" Kagome se zvedla a odešla do svého pokoje. "Co jsem zase provedl?" zeptal se Inuyasha nechápavě. "Inuyasho, neřeš ji! Je to holka. A je poblázněná. V jejím věku mají holky v hlavě piliny." Souta na něj mrkl. "Fajn. Jdu za ní." "Hele, Inuyasho?" "No?" "Víš co se říká o klucích? Asi to vymyslely holky." "Nevím. Co?" "Že myslí tím dole." Inuyasha se zarazil. "A platí to i o polodémonech?" "Nevím." "Tak to zjisti!" "Jasně.""Díky." "A Inuyasho?" "Ano?" "Asi je to moc osobní, ale proč přesně za ní jdeš?""Je to osobní. Ale to je jedno. Hodlám se slitovat a alespoň na chvíli ji učinit chytřejší." "Aha." Souta už se radši na nic neptal. Inuyasha odešel. Souta sklidil ze stolu. "Souto!" zavolala na něj maminka z obýváku. Souta se tam vydal. "Ano, mami?" "Půjdeš se mnou na nákup?" "A budu si moct koupit zmrzlinu." zaškemral. Mamka se na něj rezignovaně podívala. "Co mám s tebou dělat. Jo, můžeš si koupit zmrzlinu." "A může to být kornout?" "Jo, Souto. Ale už pojď!" "Fajn. A mami?" "Co?" mamka začala litovat, že ho chtěla vzít s sebou. "Je venku horko?"
"Jo. Asi čtyřicet stupňů Celsia." "Fajn. Skočím si vzít kraťasy." "Jo. Ale dělej." "Jasně. Spolehni se!" Souta vyběhl do svého pokoje, který byl hned vedle Kagomina. Jak procházel kolem, slyšel, že Inuyasha "pomáhá Kagome být chytřejší". Souta se pro sebe usmál a zapadl do svého pokoje. Rychle se převlékl a seběhl dolů. "Tak jdeme?" zeptal se mamky, která z toho čekání zkameněla. "Jo. Konečně." "Ale…vždyť jsem byl rychlý." "Opravdu?" "Jo."

Šťastné a veselé Vánoce

24. prosince 2007 v 16:08 | Svip |  Já a zase já
A je to tu. Jako každý rok, i letos (naštěstí) jsou tu Vánoce. Ty nejkrásnější svátky. Nevím jak je to u vás, ale my máme (znovu) nepovedenou vánočku :D:D:D a hory cukroví (mňam). Za chvíli se všichni sejdeme u večeře a půjde se na dárky (už víte, co dostanete???). A pak se bude uklízet binec z papírů a půjde se na návštěvu. Kamarád si bude říkat:"Copak si nedají pokoj ani na Vánoce?" a já se určitě pohádám s jeho sestrou. Jsem hold dokonalost sama. Ale abych vás nezdržovala, šťastné a veselé Vánoce a příjemné prožití svátků vám všem přeje Svip :)

Inuyasha-Kapitola 4.

21. prosince 2007 v 22:57 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Tak, tady je další kapitolka. Jelikož jsem to psala hooodně pozdě, tak to tak i vypadá. Ale...snad se vám to bude líbit :) Příjemné čtení přeje Svip...
Kapitola 4.
Kagome stála na startu. Hned jak se před třemi dny vrátila domů, zjistila, že běží štafetu. Jelikož běžela jako čtvrtá, všechno na ní záviselo. Teď už jenom čekala, až jí Eri, které už sundali sádru, předá kolík. Eri vběhla do zatáčky. Byla jako druhá. Ta první měla téměř o půl kola náskok. Kagome převzala kolík a vypálila. Běžela tak rychle, že se sama divila. Už byla jen deset metrů za tou první. Cíl se však neúprosně blížil. Kagome vypálila ještě rychleji. Předběhla ji, ale těsně před cílem ji síly opustily a ona se rozmázla na antuce. Kolík však byl za čarou. Kagome si oddychla. Nevnímala bolest, kterou jí působila zranění. Nevnímala ani je. Důležité bylo to, že vyhrály. "Au!" vyjekla, když spatřila krev. Pak to však hodila za hlavu a podívala se na tribunu. Na okamžik spatřila záblesk červené.
'Inuyasho?' zeptala se sama sebe. 'Ne. To se mi jenom zdálo.' Kagome se zářivě usmála. "Tys to dokázala. Vyhrály jsme." holky ji pevně objaly. Kagome se na ně unaveně podívala. "Asi půjdu domů. Musím si to vyčistit. Mějte se!" Kagome odešla. Jelikož byly závody přesunuty na odpoledne a štafeta byla poslední, už se smrákalo. Kagome vešla do domu. V kuchyni se vyčerpaně sesunula na židli. "Kagome, Kagome! Bylas nejlepší, Kagome!" Souta kolem ní poskakoval, jakoby byla růžový slon, kterého chtěl k Vánocům. "Souto." Kagome se usmála. Znovu ji přepadl ten pocit, že ji v noci někdo sleduje. Mamka jim dala na stůl namazané chleby. "Dobrou chuť!" popřála jim a všichni se pustili do jídla. "Asi prasknu." Kagome se namáhavě zvedla. "Jsem unavená. Jdu si lehnout. Dneska toho na mě bylo moc." "Hej, sestři?" "Jo?" "Jak jsi to vlastně dokázala? Bylas úžasná."
Kagome si povzdychla a znovu si sedla. Mamka jí nalila ledový džus. "Já ani nevím. Prostě nějak jsem věděla, že to dokážu." "Aha." "Ale teď už si jdu opravdu lehnout. Jsem unavená. Mějte se!" Kagome odešla. "Můžu si to vzít nahoru?" zamumlal Souta s plnou pusou. "Jistě. Ale propříště to nejdřív rozkousej, spolkni a pak teprve mluv!" "Ano." Souta vyběhl do svého pokoje. "Dáš si taky?" zeptal se. "Ne." Ozvalo se ze stínu v koutu. "Nemám hlad." "Jo tak to je tvůj boj." "Hm. Co Kagome?" "Už spí." "Spí? Ona? Už?" "Šla spát, protože toho na ni dnes bylo moc." "Aha. Na mě taky, ale spát nejdu." "Jdeš zase za ní?" "Jo." "Tak si to užij!" "Neboj, užiju." "Tak to ti věřím." Souta se zase začal ládovat chlebem. Ani neslyšel, jak kdosi vyklouzl z jeho pokoje. Postava otevřela dveře do Kagomina pokoje. Zavřela za sebou a šla k oknu. Kagome pravidelně oddychovala. Opatrně se přetočila na bok. "Vím o tobě, tak se nemusíš skrývat. Ale neříkala jsem ti, že už za mnou nemáš chodit, Inuyasho?" Kagome otevřela oči. "Říkala. Ale já už jsem prostě takový." Inuyasha zamkl a přešel k ní. "Bolí to?" zeptal se s pohledem upřeným na její rány. "Ani ne." Kagome se usmála. Na předloktích, stehnech a na břiše měla odřeniny. "Vážně tě to nebolí?" Inuyasha ji vzal za ruku. "Nebolí. Co chceš dělat?" vytřeštila oči. Inuyasha jí ránu opatrně olízl. "Jsem pes. Mám léčivé sliny. Co tak koukáš?" podivil se. "Ale…já tu mám desinfekci." "A mě snad ne?" Inuyasha jí takhle "vyčistil" obě ruce. Pak jí trochu vyhrnul tričko a začal jí "ošetřovat" břicho. Po chvíli už měla všechny rány v pořádku. Inuyasha si lehl vedle ní. "Děkuji." "Není zač." "Pořád ale nechápu, proč jsi to udělal?" zeptala se nechápavě. Inuyasha ji namísto odpovědi políbil.
Nejdřív ji líbal jemně a opatrně, ale po chvíli svůj polibek prohloubil. Ruce mu zmizely pod jejím tričkem. Kagome ho nechala. Dlouze ho políbila. "Já tě miluji, Inuyasho." zašeptala mu do ucha. Inuyasha ji stále líbal. "A co ty? Miluješ mě?" "Pro lásku nejsou slova potřeba." zašeptal a zajel jí rukou pod kalhotky. Kagome slastně přivřela oči. Za chviličku už na sobě měla jenom kalhotky a Inuyasha kalhoty, které jí nedovolil sundat. Ještě chvíli Kagome líbal, ale pak ji svlékl úplně. Když už se do ní chystal proniknout, zarazil se. "Děje se něco?" "Jsi si jistá, že to chceš?" "Jistě." "Aha. Je tu totiž jeden…to je jedno." Inuyasha ji znovu začal líbat a opatrně do ní přitom pronikal. Kagome pevně sevřela jeho ruce. Měla co dělat, aby nezačala vzdychat. Polkla výkřik. Inuyasha se začal nepatrně pohybovat. Kagome ho jemně kousla do ouška.
Když už Kagome spala, Inuyasha se pousmál. "Já tě také miluji." "Já vím." šeptla.

Inuyasha-Kapitola 3.

15. prosince 2007 v 22:49 | Svip |  Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Kapitola 3.
Kagome si stáhla vlasy do culíku. Měla na sobě sportovní oblečení. Ayumi k ní přišla. "Jsi si jistá, že můžeš cvičit?" "Jo. Proč bych neměla?" "Skoro měsíc jsi tu nebyla." "Am, tohle. To nevadí. Už jsem zdravá." "Jsi si jistá?" "Jo. Proč bych neměla být?" Ayumi pokrčila rameny. Zazvonilo a dívky se nahrnuly do tělocvičny. Kagome ztuhla. Stáli tam kluci, ale i celé béčko. "To ne." zašeptala. "Dnes je tedy ten turnaj. Kluci budou hrát fotbal, holky volejbal!" oznámila jim tělocvikářka. Kagome polkla. "Ahoj, Higurashi!" zamával na ni Hojo.
"Ahoj!" Kagome se radši odvrátila a nadechla se. "Tak, děvčata, vy běžte do druhé tělocvičny. Higurashi, ty cvičíš?" "Vypadá to tak." Kagome se mile usmála. "Tak fajn. Nahradíš Eri, která si zlomila ruku!" "Ano." Kagome se šla postavit na místo. Hra začala.
Kagome se nimrala ve večeři. Vůbec neměla hlad. Pořád musela myslet na Inuyashu. Mátlo ji to. 'Co se to se mnou děje?' přemýšlela. "Je ti něco, holčičko?" zeptala se jí mamka. Kagome zakroutila hlavou. "Jenom nemám hlad." Kagome se nuceně usmála a vstala. Šla do pokoje, kde si sedla nad učení. Neměla šanci se to naučit. Ale musela. "Fajn. Budu si brát učení s sebou." poznamenala tiše. Nakonec to vzdala a lehla si do postele. Přemýšlela. Snažila se přijít na to, proč pořád musí myslet na Inuyashu. Teď jí taky vyhnal z hlavy ostatní myšlenky. Kagome si dala polštář před obličej. "Inuyasho! Sakra! Kde se flákáš?" šeptala do polštáře. Najednou ucítila nějaký tlak na břiše. Odhodila polštář a podívala se tam.
"Ach, Buyo, to jsi jenom ty." Kagome zavřela oči. Samozřejmě se jí hned objevil obraz Inuyashy. Něco zamumlala a nakonec usnula.
Kagome vstala a šla spáchat ranní hygienu. Dneska to byl desátý den. 'Konečně. Dneska ho uvidím.' řekla si v duchu. Rázem se jí zlepšila nálada. Plná elánu seběhla dolů na snídani. Hladově se zakousla do chleba. "Já myslela, že nesnídáš." "Normálně ne, ale dneska mám hlad, že bych snědla i Soutu. Viď, bráško?" Kagome se smála. Byla jako vyměněná. "Sestři?" "Jo?" "Nechceš mi namluvit, že se těšíš do školy, že ne?" "Kdepak. Tam se mi nechce." "Tak proč jsi tak veselá? Celou dobu jsi byla jako kakabus." "Taková jsem fakt byla?" Kagome se nevěřícně podívala na mamku. "Byla." "Tak to se omlouvám. Nějak jsem si to neuvědomila." "Kagome?" "Hm?" "Za jak dlouho jsou Vánoce?" "To je trik, Souto?" "Ne." "Za měsíc." "Správně." "Proč?" "Zajímalo by mě, jestli už máš dárky." "Nemám." odpověděla klidně. Podívala se na hodiny a zděsila se. "Jdu pozdě." vyhrkla a vyletěla od stolu jako splašený zajíc. Prokličkovala domem a vyběhla ven. Rychle proběhla cestu do školy a udýchaně se zastavila až v parku. "Jdu pozdě." snažila se popadnout dech. "No a? Každý se někdy zpozdí." "Díky." "Nemáš za co. Navíc, nečekáme tu zase tak dlouho." "Ne?" "Asi minutu." "Vážně?" "Jasně." Eri se na ni usmála. Kagome se vydýchala. "Jdeme?" "Jasně." Yuka a Ayumi si hodily tašky přes rameno a všechny čtyři vyrazily do školy. Kagome se tam, nijak zvlášť nechtělo. Věděla, že ještě všechno nemá dohnané. Sice se snažila, ale bylo toho na ni moc.
Kagome hodila tašku na postel a seběhla dolů. Dům byl naprosto prázdný, i když už byl večer. Kagome začala mít strach. Vytáhla papír a napsala vzkaz, že jde do feudálu. Pak sbalila několik věcí a šla ke studni. Skočila do ní a za chvíli tam byla. Nejistě šla do chatky. "Ahoj, Kagome!" Kaede jí vyšla naproti. "Ahoj. Jsou tu ostatní?" "Ne. Celou dobu jsem je neviděla. Myslela jsem, že jste spolu." Kagome v hlavě secvakla dvě kolečka a ostatní se konečně rozpohybovala. "Naraku!" shodila batoh ze zad a odběhla. Nevěděla jak, ale věděla, že jde správně. Ještě rychleji proběhla lesem, až stanula před hradem. "Naraku!" zavrčela. Založila šíp a vystřelila. Bariéra se zhroutila a Kagome vběhla dovnitř. Instinktivně běžela do podzemí. Sáhla po nějakých klíčích a odemkla. Otevřela a do očí se jí nahrnuly slzy. Inuyasha pevně objímal Sango.
V Kagome hrklo. "Inuyasho! Sango! Rychle!" "Kagome? Co tu děláš?" vyhrkl Inuyasha. "To je jedno. Dělejte než se Naraku vrátí!" Oba vyběhli. Kagome pomohla i ostatním a vyvedla je ven. Tam ji Inuyasha chytil za ruku a odtáhl ji z doslechu ostatních.
Kagome poslušně šla. Inuyasha se zastavil a otočil si ji k sobě. Kagome sklopila pohled. "Proč jsi sem sakra šla? Mohlo se ti něco stát. Víš jaké by to bylo, kdyby ti Naraku něco udělal?" začal na ni ječet. "Vrátila jsem se, protože jsem se o tebe bála. Protože jsi nepřišel. Myslela jsem si, že se ti něco stalo. A měla jsem pravdu." "A o ostatní jsi strach neměla?" Kagome se zarazila. "Měla. Copak mě neposloucháš?" "Řekla jsi, žes o mě měla strach." Kagome zrudla. "Měla. Ale máš pravdu." řekla se slzami v očích. "Neměla jsem sem chodit. Aspoň bych vás dva nevyrušila." zavrčela vztekle. Inuyasha sebou trhl. Napřáhl ruku, ale pak si to rozmyslel a otočil se. Kagome spadla na kolena a slzy jí tekly po tvářích. "Ani jsem se tě nedotkl, tak nemáš důvod brečet." "To, že ses mě nedotkl ještě neznamená, že ten důvod nemám." vyhrkla. Pak vstala a setřela si slzy. Inuyasha udělal krok, ale otočil se a strhl si ji do náruče. Pevně ji objal. "Víš jak by mi bylo, kdyby se ti něco stalo? Kdyby ti ten parchant ublížil?" šeptal jí do vlasů. "Tak to fakt netuším. Ale pokud vím, tak…" "Mělas mě poslechnout! Měla jsi zůstat doma." "Jo. To jsem měla. Nevyrušila bych vás a…" "Kruci o Sango mi nejde. Co kdyby se ti něco stalo?" zavrčel. "Copak jsem tak slabá?" odsekla. Inuyasha se zarazil. "Nejsi slabá." "Ne? Tak proč se ke mně tak chováš?" zeptala se ublíženě. Inuyasha ji objal pevněji. "Proč? Chceš vědět proč?" zeptal se tiše. "Jo." "Protože Kykio taky nebyla slabá, ale Naraku ji oklamal. Tím pádem jsem o ni přišel." Kagome se mu podívala do očí. Leskly se mu. Odvrátil pohled. "Já ale nejsem Kykio. Jsem Kagome. Kagome a nikdo jiný." zasyčela a vyškubla se mu. Inuyasha tam tiše stál a sledoval ji. "Máš pravdu. Nejsi Kykio. S ní jsem se nehádal. A ona mi neříkala Osuwari!" otočil se a odešel. Kagome tam stála jako kůl v plotě. Pak se otočila a odešla jiným směrem. "A Inuyasho?" otočila se na něj. "Co?" Díval se jí do očí. "Jdu domů. Ale ty už za mnou nikdy nechoď! Končím. Sbohem." vyhrkla a pak utekla. Inuyasha se zarazil. Otočil se, ale Kagome už tam nebyla. Zakroutil hlavou a vydal se za ostatními. "Kde je Kagome?" skočil mu na hlavu Shippo. "Slez ze mě!" zařval na něj Inuyasha a štítivě ho ze sebe sundal. "Inuyasho?" Sango se mu dívala do očí. "Shippo má pravdu. Kde je? Vím že jste spolu někam šli." Sango se na něj usmála. "Ona je…" začal Inuyasha, ale Miroku ho přerušil. "Už vím. Teda Inuyasho, neřekl bych, že jsi takový divoch." Miroku se pousmál. Ostatní na něj zírali, jakoby jim právě oznámil, že si bude brát Naraka. "Vy to nechápete?" zeptal se nevěřícně. Všichni (včetně Inuyashy) zakroutili hlavou. Miroku si povzdychl. "To je jednoduché. Tady náš drahý, uvrčený, polodémonní přítel Inuyasha, tak on se vyspal s Kagome. A jsou tu dvě možnosti. Buď se jí to nelíbilo a šla domů anebo někde odpočívá." Miroku se vítězoslavně usmál. "To mi připomíná, Sango, když už i Kagome, tak nechtěla bys…au! Tak asi nechtěla." Miroku si mnul tvář. "Miroku, ty jsi totální cvok." poznamenal Inuyasha nakvašeně. "Proč myslíš? To víš, touha je…au! Sango! Nemusíš mě pořád mlátit." řekl ublíženě. "Musím. Však já z tebe ty nemravnosti vytluču." Sango měla naběhlou žílu na čele. "Miroku, já jsem s Kagome nespal. Feh. Jak tě mohlo něco tak odporného napadnout? Já a Kagome. Feh." Sango k němu přišla a taky mu jednu ubalila. "Kagome je moje kamarádka." zavrčela. "Fajn. Jak chceš. Jenom jsme se pohádali a ona už mě nechce vidět." "Cože?" "Jo. A Sango, nekoukej tak na mě! Já Miroka nechci." "Ještě abys chtěl." "Nechci."

Ayumi, Eri, Yuka

12. prosince 2007 v 18:38 | Svip |  Inuyasha - postavy
Ayumi, Eri, Yuka

Ayumi, Eri a Yuka jsou Kagominy nejlepší kamarádky z její doby. Chodí do jedné třídy a společně podnikaly plno věcí. Když Kagome přijde do školy, obvykle si od nich půjčuje zápisky. :) Eri a Yuce se Inuyasha moc nezdá, ale Ayumi je z Kagominého vyprávění nadšená. Jo a abych nezapomněla, Ayumi je docela šprtka :)
Eri, Ayumi a Yuka

Apassionata

10. prosince 2007 v 8:52 | Svip |  Já a zase já

Apassionata

Poprvé se mi povedlo navštívit v Sazka Areně Apassionatu. Jakmile začala, bylo mi jasné, že na tento zážitek nikdy nezapomenu. Proto jsem se rozhodla vám ho trochu přiblížit. Představení plné krásných jezdců a ještě krásnějších koní rozděleno do čtyř částí zahájili samotní koně, kteří volně pobíhali po jevišti. Po nich přišel na řadu cvičitel se dvěma úžasnými koňmi. Následovali čtyři hřebci z dalekého Španělska. Skotačivé jaro, vášnivé léto, bouřlivý podzim a romantická zima. To celé byla vášnivá Apassionata.
Na jaře předvádí šest jezdců dokonalé tance s naprosto úžasnými koňmi.
V létě přišly na řadu nádherné cviky komicky zpracované. Také když tam přijel "lyžař", kterého táhl kůň a pak lyžař skákal na skokánku. Nebo vystoupení oslíků. Při vystoupení drezurní jezdkyně začala cákat voda, která doplnila magickou atmosféru vášnivé Apassionaty. Voda tvořila jakousi Mexickou vlnu. Poté, za iluze noci, dorazila operní pěvkyně a jacísi přízrakové.při jejím vystoupení své kousky předváděli dva překrásní bělouši. Pěvkyně své vystoupení zakončila iluzí deště. Přízrakové předvedli nádherný tanec a za hudby ve stylu Pirátů z Karibiku je vystřídali čtyři dávní vojáci.
Nastává bouřlivý podzim. Doslova. Osamělý anděl probouzí svého oslíka. Marně. "Pumpuje" mu kopyty, aby ho oživil, zkoumá mu tep, ale nic. Snaží se ho lechtat a po chvíli oslík opravdu vstává. Střídá je klaun, pro kterého si přichází dva muži v černém.
Show pokračuje stepem. Šest stepařů v bílém předvádí úžasné vystoupení. Říkají si EXPERIDANCE. Střídá je akrobatka, která šplhá po látce. I to je podzim. Dokonalé světelné efekty, smutná hudba a kousky, při kterých se zastavuje dech. Pomocí temperamentního bělouše, jehož jezdec látku držel, dívka plachtila vzduchem. Nakonec se ocitla na pevné zemi a příběh o nenaplněné lásce skončil. Keltské písně aneb dvě princezny přijíždí na černých (fríských) koních. Princezny přijíždí další. Je jich pět. Ne, šest. Na scéně se objevují čtyři muži, ale princezny je zahání. Princezny odjíždí a střídají je ti muži. Kolem koní je na zemi zapálený provaz, ale jezdci pořád předvádí dokonalé číslo. Postupně odjíždí. A znovu přijíždí. Až mi tuhne krev v žilách. Tomu říkám opravdu bouřlivý podzim. Dvě princezny je znovu vyhání. Jejich koně neohroženě běží přes oheň.
Romantická zima. Krásní koně a dokonalé cviky. Koně stojí na zadních, poskakují, prostě krása. Jezdkyně se téměř dotýká země , když se její kůň postaví na zadní. A přijíždí Santa Claus, jehož saně táhne kůň. Ze saní vyskakuje oslík, jenž utíká do umělého sněhu. Na obrazovce je sníh. Kůň jak pro princeznu ukazuje své nádherné tělo a na něm gymnastka s gymnastou předvádí své cviky. Postupně se vystřídali, až jsou na koni tři. Gymnasta saltem seskakuje a obě dívky jedou dál. Poté seskočí i další dívka a nakonec i ta poslední. Poprvé jsou v Apassionatě Češi. Číslo se také jmenuje Česká voltiž. Přesouváme se do karnevalu v Benátkách za zpěvu pěvkyně přijíždí jeden a pak dva další koně. Přijíždí také Shetlandský poník Napoleon a další kůň. Opět vodotrysky a perfektní skoky překrásného bělouše. Karneval končí a stejně jako na začátku přibíhá samotný kůň. Teď je s ním však cvičitel. Kůň ulehá a mazlí se s cvičitelem. Za zpěvu pěvkyně přijíždí všichni účinkující a loučí se s námi.

Diplomky

5. prosince 2007 v 19:57 | Svip |  Diplomky
tak tady jsou kawai diplomky od Kagome/Kuramy. Arigato :)

Souta

2. prosince 2007 v 17:17 | Svip |  Inuyasha - postavy
Souta

Souta je osmiletý bratr Kagome. Chodí do stejkné školy a kryje ji. Má přítelkyni Hitomi. Stejně jako ostatní, i Souta má strašně rád Inuyashu. Jednou se spolu koupali, Souta mu drhl záda, ale nedopadlo to dobře. Oba se (nazí) dostali do pokoje Kagome, která z nich málem měla infarkt.

Inuyasha-Kapitola 2.

2. prosince 2007 v 16:53 Cesta za Shikonem (Inuyasha) - dokončený příběh
Kapitola 2.
"Hiraikotsu!" ozvalo se zoufale. Sango útočila na Kaguru. Ta se jen ušklíbla a omráčila i Kiraru. Shippo jí nehybně ležel u nohou a Miroku byl na tom bídně. Inuyasha tam zběsile vtrhl. "Inuyasho!" vyhrkla Sango. "Kde je Kagome?" "V bezpečí." utnul to. Potom se otočil na Kaguru. Vytáhla vějíř a jedním ze svých Tanců dorazila Miroka. "Miroku!" zaječela Sango nešťastně. Kagura se usmála. Přiskočila k němu (Shippa a Kiraru držela) a zmizela s nimi. "Miroku, ne!" zašeptala Sango. "Hiraikots…" "Ne!" Inuyasha jí v tom zabránil. "Mohla bys jim ublížit." "Máš pravdu." Sango se sesunula na kolena a složila hlavu do dlaní. "Kohaku, Shippo, Kirara a teď i Miroku…" šeptala zoufale. "Naraku, ty prevíte!" zeaječela. Inuyasha sebou trhl. "Sango…" začal přívětivě. Podívala se na něj. Slzy jí tekly po tvářích. "Najdeme je. Slibuju." vzal ji za ruku a vytáhl ji na nohy. Sango mu padla do náruče. "Ale co…Kohaku? Toho taky zachráníme?" zeptala se zničeně. "Zachráníme. I kdybych měl Naraka osobně rozčtvrtit a vyrvat mu Kohaka ze spárů." Sango se maličko pousmála. Inuyasha ji chytil za ruku. "Tak jdeme?" zeptal se odhodlaně. "A víš kudy?" "Jo. Počkej!" začal se rozhlížet. Kroutil hlavou ze strany na stranu. Pak se sesunul na všechny čtyři. "Co to děláš?" Sango se na něj zmateně podívala. Inuyasha ryl prstem do země plno šipek. Sango na to zmateně zírala. Pak to vzdala. "Ty se v tom vyznáš?" "Jo. Ty snad ne?" Inuyasha vyryl poslední šipku. "Hotovo." "Ehm…co je hotové?" "Mapa." "Mapa?" "Jo." "A k čemu nám bude?" "K nalezení…" "Ale…vždyť zůstane tady." "A jo." Inuyasha se poškrábal na bradě. "Tak to jsem nedomyslel." Sango se rozesmála. "Miroku…" zašeptala. "Ty ho miluješ?" vyhrkl překvapeně. "Neříkej, že sis toho všiml…" "Všiml." "Až teď." řekla laškovně. "Jak to myslíš, až teď?" "To je jedno. Tak jdeme?" "Jasně." Inuyasha zavětřil. "Tudy." ukázal někam směrem na sever. Sango se chtěla rozběhnout, ale zarazil ji. "Vylez mi na záda! Bude to rychlejší." "Tak dobře." Sango pevně sevřela bumerang. Inuyasha prudce vyrazil. Běžel lesní cestou. Občas se zarazil, aby zjistil směr. Sango byla unavená, ale nemohla usnout. Inuyasha si toho všiml. "Už se stmívá, zastavíme tady." "Ne." "Jsi unavená. Potřebuješ sílu. Budu vzhůru." "Ale…" "Spi!" "Tebe asi nepřemluvím." Lehla si pod strom a nakvašeně zírala na nebe. "Proč nevychází…" ohlédla se. Zahlédla černé vlasy. "měsíc." dořekla. "On je dneska nov?" "Taky jsem to nečekal." "Rozdělíme si hlídku." "Na to zapomeň!" "Inuyasho, nemůžeš hlídat sám." 'Ale můžu.' pomyslel si, ale mlčel. Sango za chvíli usnula. Inuyasha začal klackem prohrabávat oheň. Celkem se nudil. Zato Sango ne. Zdála se jí noční můra. Kagura zabila Kohaka. "Ne!" Sango se s pláčem probrala. Inuyasha sebou trhl. "Co se děje?" zeptal se mile. "Koh-kohaku. Kag-gura ho za-zabila." Sango zrychleně dýchala. Po tvářích jí tekly slzy. Inuyasha nevěděl co má dělat. Nakonec se rozhodl, že jí dá svojí košili. "Hm. Díky. Ale co já s ní?" zeptala se Sango rozpačitě. "Tak to já nevím. Jen jsem měl pocit, že je to tak správné." "Aha." Sango se trochu usmála. "Inuyasho?" "Ano?" "Já…ale nic. Radši nic." "Co se děje?" "Mohl…mohl bys mě…" "Co?" "Obejmout?" zašeptala, sklopila pohled a zrudla. Inuyasha zrozpačitěl. Pak pokrčil rameny. "Pokud ti to pomůže…" "Dík." Sango se mu stulila do náruče. Společně se dívali do ohně. "Můžu se tě na něco zeptat?" začal rozpačitě. "Jasně." "Jak dlouho už…" "Jak dlouho co? Inuyasho, na co myslíš?" "Jak dlouho ho…miluješ?" vyhrkl a byl rád, že k němu sedí zády, protože mu nemůže dát facku. Sango zrudla. Dívala se přímo do ohně. "Asi…měsíc? Ne. Déle. Asi měsíc po tom, co jsme se poznali." "Už?" zeptal se překvapeně. Přikývla. "Aha." Položil jí ruce kolem pasu. "Co to děláš?" zeptala se překvapeně. Hlas se jí nepatrně třásl. "Přestaň se klepat! Neublížím ti." "Ale…" "Zkus usnout!" "Proč?" "Zítra nás čeká rozhodující boj. Hodlám ho zabít." "Koho?" "Sango, to děláš schválně?" "Co mám dělat schválně?" "Koho asi tak chci zabít?" "Kougu, Sesshoumara, Kaguru, Kannu, Naraka, každého, co se motá kolem Kagome…" "To…to-to není pravda." "Inuyasho, víš o tom, že se červenáš?" "Nečervenám." "Ne? Tak na tebe někdo vylil červenou barvu." "Možná se červenám, ale za to může to, že jsem člověk." Inuyasha odvrátil pohled. Sango se o něj opřela. "To je jedno. Pak mě probuď." usnula.
Nastalo ráno. Sango líně otevřela oči. Hned dostala šok. Hlavu měla položenou na Inuyashově břiše. Okamžitě totálně zrudla. "Pro-promiň." řekla rozpačitě. "To nic." Inuyashovi spadly vlasy do očí. "Jdeme?" "Kam?" zeptala se zmateně. "Halo, Sango, prober se! Země volá Sango." zamával jí rukou před očima. "Já nespím." ohradila se dotčeně. "Když to říkáš…" "Kam tedy jdeme?" "Navštívit jednoho kamaráda." Sango se zarazila. "Ale já myslela…" "Nemysli! Však on se ti bude líbit." Sango nakrčila nos. "A nekrč ten nos! Zůstane ti to a Miroku už tě nebude chtít…" Inuyasha už radši zmlkl. 'Teď jsem něco prořekl.' uvědomil si. "Tak tedy vzhůru za…za kým vlastně?" "Za kamarádem." "A je to daleko?" "Ani moc ne." "A znám ho? jaký je?" "Mno, on je…" odmlčel se a začal vypočítávat na prstech. "Milý, přátelský, hodný…jo a taky hezký. Nikdy ani mouše neublížil a…" "Znám ho?" zeptala se s větším zájmem. "Jo. Párkrát už ses s ním setkala." "Má bratra? Nebo sestru?" "Mno…takhle se to brát nedá…" "Aha." řekla tak napůl zklamaně. "A jak se jmenuje? Kdo to tedy je?" "Hádej!" "Neznám všechny tvé přátele." "Znáš skoro všechny." sklopil pohled. Sango mu přiložila ruce na tváře a podívala se mu do očí. "Promiň." zašeptala. Inuyasha kývl a usmál se. "Za kým to tedy jdeme?" "Jmenuje se…" chvíli mlčel. "Jmenuje se…" "Jak?" "Naraku." Sango vyprskla smíchy. "Ne. To si děláš legraci!""Nedělám." řekl vážným hlasem. "Děláš. Copak je Naraku hodný, milý, přátelský, chytrý…" "To jsem neřekl." ohradil se. Sango přimhouřila oči. "Neskákej mi do řeči!" "Feh. Já ležím, teda sedím na zemi." "No a?" "Tak to asi nemůžu skákat." "Tak mě nepřerušuj!" "Proč?" Sango si povzdychla. "Fajn. Dělám si legraci. Naraku totiž není můj kamarád." "A jo, vlastně." Sango se zvedla. "Jdeme?" "Jo." "Víš jak je to daleko?" "Nevím, ale jeho zápach je tu všude. Asi jsme blízko." Sango najednou strnula. Inuyasha se otočil a podíval se jí do očí. "Inuyasho?" "Co?" "My nejsme blízko." Sango ukázala na nebe. "Kaze no…" "Tanec…" Zatáhlo se, zahřmělo, a tak neslyšeli, který Tanec na ně Kagura seslala. Dokázala je však omráčit. "Výborně, Kaguro." Naraku se pousmál. "Dáme je do vězení. Ať si tam třeba shnijí."
Inuyasha otevřel oči. Hlava mu šíleně třeštila. Hlavou mu projela jediná myšlenka. "Sango!" vyhrkl. V místnosti byla jediná louče. Inuyasha začal panikařit. "Sango? Sango?" křičel zoufale. "Sango!""Tady…jsem." zaúpěla. Inuyasha k ní přiskočil. "Jsi v pořádku?" "Snad jo." Inuyasha si oddychl. Sango ho pevně objala. "Jau! Sango! Jestli mi chceš rozdrtit všechny kosti, tak se ti to povedlo." zaúpěl. Sango se zarazila. "Promiň!" špitla. "To nic." Inuyasha ji objal. Sango se trochu zklidnila. "Jak se odtud dostaneme?" zeptala se tiše. "Jednoduše." "Tak jak?" "To ještě nevím." Sango na něj vyjeveně zírala. "…A dej jim to tam!" "Ale Kaguro, proč to neuděláš ty?" ozval se dětský hlásek. Sango začala poslouchat pozorněji. "Naraku to tak chce." Kagura měla krutý a ledový hlas. Zaskřípaly panty a dveře se pomalu otevřely. Stál v nich klučina. Měl znavený pohled a bylo jasné, že ho někdo ovládá. "Kohaku?" Sango měla co dělat, aby se nezhroutila. Měla chuť se k němu vrhnout. Kohaku odešel. "Kohaku!" Inuyasha zareagoval a chytil ji kolem pasu. "Ne! Proč?"