Ringette

31. července 2011 v 22:00 | Svip |  Já a zase já
Ringette
Co to je?
Ringette je kolektivní sport... či hra, jak chcete :) svým způsobem vychází z hokeje, ale má trochu jinačí pravidla. Zatím je rozšířený spíše v Americe, konkrétněji v Kanadě. V Evropě Ringette hrají ve Finsku a Švédsku, ale také na Slovensku. Bohužel není rozšířenější kvůli nedostatku financí, což si myslím, že je škoda, protože mi přijde zábavnější, než dívčí hokej, ale je to věc názoru :)
 

Poslední Padající Kapka

31. července 2011 v 20:58 | Svip |  moje tvorba - "básničky"
Čekajíc na dvě křídla
Aby mohla vzlétnout
Sedí na konci světa
Nemůže se pohnout


Za Zrcadlem

28. července 2011 v 23:02 | Svip |  Moje příběhy
Vešla jsem do pokoje a postavila se k zrcadlu. Jen u něj jsem byla sama sebou. Hleděla jsem na svůj odraz a mluvila k sobě. Ale opravdu jsem mluvila sama k sobě? Opravdu to, co jsem v zrcadle viděla, byl můj pokoj? Nezdálo se mi. Jako vždy mě pohltil známý pocit nevědomosti, neznáma.
 


Vše co potřebuješ je láska, avšak pouze Smrt je všemocná a spravedlivá

28. července 2011 v 22:53 | Svip |  Moje příběhy


Tma. Černočerná tma, jíž nepronikal ani ždibíček světla. Tma nejčernější, nejtemnější, nejnádhernější. Odhalovala všechna tajemství světa. Dobrá či zlá, jemná či krutá, spravedlivá či nespravedlivá. Tajemství a pocity všech lidí kolem. A na nebi jasně zářil červený měsíc. Úplněk…

Kaleido Star - Kapitola II.

19. června 2010 v 17:40 | Svip |  Kaleido Star
Nakonec mi úprava chyb a škola daly zabrat, ale přidávám sem po více než půl roce další kapitolu :D:D:D snad se bude líbit, ale pochybuju o tom :)
--------------------------------------------------------------------------------

                                               Kapitola 2.
         "Ne!" Sora se prudce zvedla. Přerývaně oddychovala. "Leon…to ne! To nesmí být pravda." Zvedla se. Nohou jí však projela taková bolest, že se musela znovu posadit. Složila hlavu do dlaní a protřela si oči. S vypětím všech sil znovu vstala a vydala se do koupelny. Pohlédla na sebe do zrcadla a povzdychla si. "Musím za ním jít! Musím se přesvědčit, že mu nic není!" vyhrkla naléhavě a zlehka se prsty dotkla kachliček. Pohánělo ji něco, co sama neuměla pojmenovat. Bylo to však natolik impulsivní, že jí to pomohlo překonat i bolest, jež nebyla zrovna nejmenší.
Vrátila se do pokoje, kde se oblékla. Ještě se obula a vyrazila na autobus. K jejímu překvapení nebyla po sněhu ani památka. Byla za to vděčná, poněvadž se jí šlo dobře. Dokonce i autobus jí jel hned. Nastoupila, zhroutila se na sedačku a oddychla si. Teď už jen nesměla přejet správnou stanici.

Kam dál